Aktualizovali jsme profil na freemusic.cz a dali jsme tam ke stažení celou desku Kde nic není ani smrt nebere. Smůla, že už z ní nic nehrajem :-)
Objevena další recka na Zbytky Našich Nadějí. 4/6 hvězdiček :-)
No ale teď konečně k vážné práci: REPORT Z JETŘICHOVA U BROUMOVA
Rozhodli jsme se spojit příjemné s užitečným a proto jsme kromě hraní v Jetřichově navštívili metalový fest Brutal Assault. Plán byl jednoduchý: vyjet z Opavy do Broumova k Janě, ségře pořadatele akce v Jetřichově Petra,
pak prázdným autem jet do Jaroměře a tam si užít fest. V sobotu pak vyjet zase k Janě, naložit věci a jet do nedalekého Jetřichova na nohejbalový turnaj, kterého jsme se měli zúčastnit a pak i zahrát ten náš rokenrol.
Všechno proběhlo skoro podle plánu, přijeli jsme k Janě, uvítal nás i její chlap Afričan, vyložili věci a jeli na fest. V sobou jsme ale přijeli trochu později (cca o 4 hodiny) takže jsme se turnaje nezůčastnili. Pokecali
jsme s Janou a Afričanem, fakt moc příjemní lidi a vydali se do Jetřichova. Tam zrovna končil turnaj a začala se zvučit první kapela Gegen Wind, přijela i Jana s Afričanem, mrknout se, co že to vlastně hrajem :-) Celé osazenstvo koncertu byli velice
příjemní domorodci, hradečáci, broumováci atd. Petrovi ještě jednou moc děkujem za pozvání. OK, takže Gegen Wind hráli a Ilič měl zase obavy, aby nebyl zase nejnudnější bubeník. No, já se za svojí kytaru taky styděl. Výborné duo, trochu bordel, hodně
technický, skvělé rytmy. Pak hráli hradečtí Your Last Breath. Jojo, v hradci se hraje fakt prvotřídně. Trochu moc zacházeli do The Used ale to nikomu z přítomných nevadilo. Poslední jsme hráli my a za náš úspěch děkujeme naší milované lahvince Fernetu, o
kterou jsme se podělili se všemi, kdo chtěli.
Když jsme se pak dozvěděli, že máme spát na pódiu (po 3 dnech spaní ve stanu to nebyla moc hezká představa) tak jsme zaútočili sérií drzích dotazů na Janu a Afričana, jestli nemůžem spát u nich - a jo! A bylo to něco
božského. Překrásný barák, sprcha, jejich příjemná společnost, demižónek slivovice, jídlo, po ránu snídaně, kafíčko, procházky - no ty vole.
Moc vám lidi děkujem a snad vám to nějak vynahradíme!
Cesta domů nebyla z nejzábavnějších, takže není o čem mluvit. Snad jen, že KDO NIKDY NEBYL V Gorczuchowe, tak jako by nežil!