Split Bearing progressive-experimental / Olomouc

Olomoučtí SPLIT BEARING (SB) vydávají po šesti letech novou řadovku. Pro oddané fanoušky to je zajisté dlouho očekávaná událost a pro ty ostatní (stejně jako pro mě) by to mohl být třeba dobrý důvod k tomu, jak se s tvorbou téhle smečky seznámit.

Sirény na úvod alba nás mají zřejmě varovat před tím obrovským množstvím melodií, hráčských parádiček a špičkových hudebních výkonů, kterými nás během poslechu doslova zavalí. „Shattered“ je dobrou volbou na začátek. Tvrdé kytary řežou jako břitvy, přičemž bude trvat rozhodně několik poslechů, než vstřebáte všechny ty změny rytmu a dynamiky. Skladba má navíc víc než povedený a nakažlivý refrén, který jen tak z hlavy nedostanete. Nebo alespoň mně se to ještě nepovedlo – úsměv. Výborný je i Petrův zpěv. Nebo by se dalo též říct, že Petr opravdu zpívá. Pozvolný začátek „Into the Void“ znamená jediné. Hloubkové bombardéry s výsostnými znaky SB pouze zahřívají motory před dalším náletem. A ten přijde brzy. I když skladba je vystavěna hlavně na výborném zpěvu, dojde samozřejmě i na instrumentální fígle (hodně se povedlo kytarové sólo). Určité přitvrzení přichází opět s „Angels of Death“. A díky klavíru zní SB chvílemi dokonce jako nějaká symfonická kapela. A opět sirény a transformace do jazzu, aby vše bylo za chvíli zase úplně jinak. Výborné. Až z toho přechází zrak (i sluch). „Innocence“ je navzdory své intenzitě uklidňující. A konečně je pořádně slyšet skvělá Vaškova basa. Tradičně víc než povedené jsou klávesy (samply). Jejich podíl na celkovém výrazu SB je nezanedbatelný. A přiznám se, že takhle propracované (vymazlené) album, jsem je již nějaký čas neslyšel. Zmíním ještě „Judgement Day“, kdy mi SB chvílemi připomínají moje oblíbence LEPROUS.

Nerad bych se pouštěl do rozebírání každé jednotlivé skladby. V případě SB bych zřejmě musel stvořit nějakou mega recenzi, abych nějakým způsobem popsal, co všechno se v té které skladbě odehrává. Dejte si dohromady (představte si) partu kluků, kteří umí dokonale ovládat svoje nástroje a kteří navíc mají i nadprůměrné kompoziční schopnosti. To vše doplňte kvalitním zpěvákem a budete mít jasnou představu, co vás v případě SB očekává. Zvuk alba je na jedničku. No, vlastně bych se vůbec nezlobil, kdyby byla víc slyšet baskytara, ale to je jenom drobnost a ani to nemíním jako nějakou výtku nebo tak něco. Hodně se povedla grafika a cover art.  Tam je to bez výhrad.

Novinka SB je jedním slovem skvělá. Já "prog" kapely zrovna moc neposlouchám, takže nevím, na kolik jsou originální. Samozřejmě si nedělám iluze, že nějaké ty vzory mají, ale kdo ne, že? Pro mě je „Welcome to the Present“ výtečným albem a jsem rád, že u nás máme další kapelu, která se může směle porovnat s těmi zahraničními. Osobně bych SB moc přál průlom někam za hranice. Nebo i oceán – úsměv. Jednoznačně doporučuji!!!

Marekeram: 100%