STŘEMKOŠ
Je kapela s kořeny ve folkrocku, blues, šansonu a tangu, kterou si založili k potěše vlastní i okolí Michal s Ivou ve svém bydlišti ve Střemeníčku (na dohled od hradu Bouzova u Olomouce) spolu s dalším členem bývalého Damijánu
baskytaristou Janem Hajnem (Olomouc) a akordeonistou Zbyňkem Špačkem (Frenštát p. Radhoštěm). Do kapely se časem zapojil i spoluochotník Michala a Ivy, zpěvák a multiinstrumentalista Karel Carlos Haderka (Litovel), člen několika rockových formací i
vlastních worldmusic seskupení a zatím poslední členkou kapely je zpěvačka a houslistka Ivet Valentová(Mohelnice).
Obsazení:
Iva Schmalzová ……………………..zpěv,perkuse
Ivet Valentová.......................................zpěv,housle
Michal Schmalz…………………. .....zpěv, kytary, foukací harmonika
Jan Hajn……………………………...bezpražcová baskytara, bezmikrofonní zpěv
Zbyněk Špaček ………………….......akordeon, bezmikrofonní zpěv
Karel Carlos Haderka........................zpěv, cajón, xylofon, perkuse
Střemkoš je kapela s kořeny ve folkrocku, blues, šansonu a tangu, kterou si založili k potěše vlastní i okolí Michal s Ivou ve svém bydlišti ve Střemeníčku (na dohled od hradu Bouzova u Olomouce) spolu s dalším členem bývalého Damijánu baskytaristou Janem Hajnem (Olomouc) a akordeonistou Zbyňkem Špačkem (Frenštát p. Radhoštěm).
Michal s Ivou si do Střemkoše z ochotnického divadla přinesli prezentaci písní, z Damijánu zase s Janem Hajnem barevné a často nezvyklé aranže, které dělají zajímavý sound kapely. Využívají různě znějících kytar, bezpražcové baskytary ve spojení s akordeonem a foukací harmonikou, to celé vyšperkované perkusemi. Příchodem rokera a alternativce Karla Haderky - kolegy z divadla - získala kapela zpěváka se zajímavým hlasem, hráče na cajun a nejrůznější perkuse vč. xylofonu a zvonkohry. Jako zatím poslední posilou je zpěvačka s hlasem připomínajícím někdejší členku Semaforu Zuzanu Burianovou a vzhledem irskou divu z dublinských pubů - Ivet Valentová, jež obohacuje pestré instrumentárium kapely o housle.
U vlastních písní Michala Schmalze jde většinou o věci, které ho zaujaly během života a zubařského působení v hanáckém maloměstě, baví ho hrát si se slovy a také vytvářet nálady a pointy, ke kterým nechá pozorného posluchače dojít (pokud se tomuto chce, jinak nemoralizuje ani nedává návody).
Velmi občas přichází s hudebním materiálem Jan Hajn – tak jako v hudebních kreacích na texty Jiřího Suchého, jeho hudba je promyšlená a vtipná.
Pokud si Střemkoš vybere jiné autory nebo interprety, činí tak po delší kapelní diskuzi a vždycky po svém – Iva Schmalzová tak zpívá písně své zamilované Hany Hegerové nebo Zuzany Navarové v originálních aranžích, stejně tak jako „komediantské“ písně Báry Hrzánové, kdy nezapře své herecké kořeny.
Kapela se stejně jako někdejší DAMIJÁN, který získal v roce 1988 interpretační Portu v Plzni (ještě s Leonou Machálkovou), cítí nejlépe v klubech a komponovaných pořadech s autorským čtením svých spřízněných básníků a prozaiků, jakož i na vernisážích přátel malířů nebo při spolupráci s ochotnickými divadelníky, mezi které patří i polovina kapely. Střemkoši nevadí ani přehlídky nejrůznějších hudebních žánrů, stejně jako muzikantské hospody nebo stodola v domovském Střemeníčku za letního večera.