„Stylizace Všehomíra do úvahy abstraktní...“, dovolím si použít tuto parafrázi na sobotní večer 23. 7. 2011 pod hradem Vlčtejn. Plzeňská buňka České pirátské strany se totiž na tomto místě rozhodla uspořádat 1.
ročník festivalu Vyosení, který je zaměřen proti vyděračským podmínkám společnosti OSA. Čin zajisté chvályhodný. Vůbec mi nevadí nadšenci, kteří si řeknou uděláme festival, přestože jim zkušenosti chybí. Fajn, nemůžu proti tomu nic mít, nebyl jsem jiný.
Ještě radši jsem byl, když jsem se dozvěděl, že na téhle akci budeme také účinkovat. Proto v sobotu vyrážíme v Daveově autě na Vlčtejn. Shved už čeká na místě, přestože jeho letadlo z Ameriky dosedlo na ruzyňské letiště jen pár hodin před naším koncertem.
Už při příjezdu si říkám, tady něco nehraje? Mají hrát Dark Angels, s nimiž nás pojí nejedno přátelské pouto, a místo toho hraje nějaké reggae. Záhy se dozvídám co se děje, festival má totiž hodinový časový skluz.
Kurva, to začneme nejdřív o půlnoci... Konečně hrají Dark Angels na které se jdu podívat. Za půl hodiny je ale pořadatel tahá z pódia pryč. Nějaký šestý smysl, který se sice snižuje čím delší dobu popíjím, mi říká, že větří něco nekalého. Dark
Angels končí, po nich nastupuje Gallileo. Hrají půl hodiny, třičtvrtě, hodinu a pořád pryč. Pořadatel jen oťoupá v povzdálí. Jdu se ho zeptat, jestli mu se bude něco dít. Odpověď je taková, že se je bojí utnout protože jsou nafoukaní. V tu chvíli začnu už
bublat. „Když si myslíš, že oni jsou nafoukaní, tak ještě nevíš jak jsem arogantní já,“ už skoro řvu. Nekonečný set Gallilea ale přece jen doklopýtal do svého závěru. Za 10 minut, v rekordním čase, když si vzpomenu, že některé kapely zvučili 45 minut,
začínáme hrát. „Life Ain´t Easy“, „New Religion?“ Po dvou skladbách nám pořadatel oznamuje, že máme dát jednu věc a končíme. Zbytek soudnosti jde stranou a to už ho posílám do patřičným míst do mikrofonu. Slíbil jsem mu, že mu ukážu jak jsme arogantní.
Skladby začneme slepovat jednu do druhé, takže to vypadá, že hrajeme pořád jednu, ale půlhodinovou věc. Totální anarchie vypuká, když s námi začnou lidi pařit na pódiu... Začínáme „Hey You“, otevřu hubu a... nic. Zvukař nám naprosto sprostě uřízl zvuk a
to už se neudržím a na pokraji hysterie, zastavuji kapelu a na toho zvukaře řvu, co si rozhodně nikdy za rámeček nedá. Co je po ruce, to letí...
Jak tato naprosto fušersky zvládnutá akce dopadla, je mi jedno... Na druhou stranu, každý se může poučit z vlastních chyb a nikde není napsáno, že ani Vyosení nemůže být jednou dobrý festival...
Stay Horny!!!
Pepsi Stone