Když se sejde Príčezna, Düsgrafik, Jürgen a Mj.Don...
Mj.Don již od útlého věku tahal kolemjdoucí děvčata za vlasy zkoumaje tón jejich hlasu. Zvláště si oblíbil hluboký hlas dlouhovlasého pana učitele Vobra, kterého si spletl při koloběžkování v lese. Tento zážitek byl mu natolik osudným, že v dospívání ho začala zajímat basskytara.
Dlouho byl skryt také talent Jürgenův. Jednou mu strýc do malých ruček balalajku vložil se slovy: "Hrej synovče, hrej!", očekávaje skladbu typu Bílá anarchidej. V ten moment se v Jürgenovi probudily všechny pudy a po ocucání balalajky vysklil okna skladbou, za kterou by se ani Rammstein nemuseli stydět.
Düsgrafik zase jednoho dne rodičům oznámil, že middlebít žije, z lesa přinesl kance a dutý kmen a udělal si svůj první buben. Jeho umění pak poznali všichni v ulici. Pranic nepomohlo, když soused Rejček zvěstoval konec klidným večerům. Od té doby zněl rytmus v ulicích Pražských.
Pověsti o Viktorce milovala naše Príčezna. Nevěděla však, že řvaní u splavu má vliv nejen na sluch... S naslouchadlem od firmy Ševel a syn se však její počínání výrazně zlepšilo. Jejím snem bylo hrát a hudbu vytvářet. Marně rodiče slibovali, že poctivá práce jí kýženou radost též přinese.
A pak se to stalo. Potkali se.
Díky DoDo.