Zaje a Ctib mžourají před E.K.H. do dopoledního slunce, které ve Vídni tou dobou hřálo jak na jaře. Na schodech v pozadí si téhož užívá sympaťák z místní posádky, co nám pomáhal projít bludištěm baráku ven, odemykal nám všechny ty mříže a dveře a trpělivě
