Bio je zdravé a historie nemocná. Zde místo toho pár textů :) A aby to mělo aspoň trochu historickou hodnotu, tak uvádím texty v chronologickém pořadí. Samozřejmě nějaké chybí ale s tím se v historii počítá.
Tak jsem se jednou ráno probudil.. ..zdál se mi sen,
ale ne takový ten ranní, zmatený, samé nesmysly a člověk je rád, že se vzbudí
ne, mě se v tom snu líbilo a nechtělo se mi ven
a tak si říkám: "co takhle
vzít s sebou ten sen?
Vzít s sebou svůj sen!"
*
Říkám mu: "Hele kámo, jsi můj sen, co se tak projít ven?
Ukážu ti město, svý známý, no prostě bílej den!"
A on na to: "Snílku, ty blázne bláznivá,
copak si myslíš, že můžeš jen tak
vzít s sebou svůj sen?
Vzít s sebou svůj sen!"
*
No ale stejně jsme šli. Já a můj bílej sen.
Ale sotva jsme vyrazili, zašpinil se prachem ulice.
Přátelé se lekli a pak jej zavrhli.
A denní slunce? Naše slunce mu vypálilo zrak.
A já si uvědomil, že jsem asi neměl
vzít s sebou svůj sen.
Vzít s sebou ten sen!
***
Pak se posadil na chodník ve zbytcích sil můj sen,
když se k večeru nachýlil ten nešťastný den.
A plakal. Ano vzlykal jako dítě.
Prosil mě, že pryč jít mám, že chce umřít radši sám
vzlykal ten můj sen.
Plakal ten můj sen!
*
A pak se mi dlouho nezdál žádný podobný sen.
A co nocí jsem ve tmě bděl a vyhlížel den.
A jen občas jsem si vzpoměl jak krásně opojný pocit to byl když jsem jen zkusil
vzít s sebou ten sen.
Vzít s sebou svůj sen!
*
No a pak po letech, když dny fádně plynuly
a já se v té šedi stal stuhlým a strnulým.
Kámoši už se mi ani nesmáli, protože
co by tak ještě u mě hledali.
A já pak sám ve chvíli smutku a bolesti
skrze tmu spatřil jsem cestu ke štěstí, totiž:
žít ten svůj sen!
Žít ten svůj sen!
Žít ten svůj sen!
Moře (2002)
Moře plaví vlny, pávy
dotýká se ve své kráse
taky šíje, neví čí je ..moře
*
Moře halí břehy v dáli
taky bříze nabízí se
neví, že mi svírá plíce ..moře
***
Moře láme mrakům dlaně
mraky stíny hází na ně
neví, že mi pálí skráně ..moře
*
Tu bouře v jasném poledni
vlny rozběsní, něhu uvězní
já nevím kam a tak proklínám ..moře
*
"Moře," křičím "vrať mi něhu, tak rychle se blížíš břehu.
Nevíš, že se neubráníš hoře?"
***
A moře kvílí píseň větru,
racek klesá a v každém metru
jak bledé dítě, trhá sítě moře
*
Moře dál se žene k břehu
z přetržené sítě něhu propustí
a odpustí mi moře
Modlitba (2010)
Nevím kdo jsem a co mě čeká.
Vím jenom, že bolest zocelí (člověka),
že úrodu sklízí ti, kdo zaseli
a že tam za kopcem teče řeka.
***
Tajemství svému nech mě uvěřit
a cestou veď mě dál.
Do nitra tvého hloub se ponořit,
Matko Země, bych si přál.
*
A stovek bubnů mocné víření
a píseň zpívajících mís
mou duši ať navždy přemění
ať světlo v ní pramení.
Konec Léta (2010)
Přes stéblo trávy pozoruju svět, jak se dáví
a ty nejchytřejší hlavy se lámou jak to zpraví.
*
Jak jenom zvrátit to co se neomylně blíží,
když nekonečné davy se cpou vším co je baví.
*
Na kopci sedím kde to znám a měsíc svítí,
stříbrně ozářil mé bytí a je to krásné.
*
A trochu chladno je a to je první týden léta
a blíží se konec světa, který známe.
***
Ono se říká: "příjde den."
Pro mě ten dnešní je "právě ten."
Pro mě je tahle chvíle vším
další už zažít nemusím.
A taky vím, že čím chci míň,
tím míň dostanu a proto sním
a proto příběh se svým snem
žiju v čase přítomném.
Srdce mi říká: "jít je kam,
ale kudy víš nejlíp sám,
dobře si rozmysli co chceš,
protože přesně to dostaneš
a pak jen koukáš co sis přál
a osud splétá sítě dál
nedá ti šanci zpět to vzít
musíš dál jít"
Přes stéblo trávy koukám na dílo boží slávy
a pořád mi nejde z hlavy, že mě to vlastně baví.
*
Na kopci sedím kde to znám a slunce svítí
a zlatě ozářilo kvítí kolem nás.
*
A trochu chladno je a to je podzim, konec léta
a úplně poslední věta: "Bude zima, bude mráz."
Alef (2012)
Opilý vodou a zkouřený větrem tiše naslouchám
šumění listí v korunách stromů co podpírají nebe
ješte třikrát se pomalu nadechnu a potom odlítám
tam kde je všechno vším... tam kde najdu i sám sebe
Jsem námořník, čaroděj a král a poutník na poušti
a taky kejklíř, hudebník a básník co ho dívka opouští
jsou tu radosti, strasti, bolest i slasti a čas neběží
tady je všechno vším... tady snáz si lidé odpouští
Lesem (2012)
Pomalou chůzí lesem, porostem nízkých keříků a travin
tiše procházím
Slyším, co stromy šumí, cítím, co květy voní a že zpívají všem tvorům lesním,
že není nebezpečí
A slunce paprsky zlaté skulinou v korunách stromy propustí
na chvíli zkamením
Po chvíli procitnu zase a ego se v nekonečné kráse rozpustí
a oněmí
Přichází ke mě víla, svěží krásná milá a zpívá mi svým hlasem
vlastně neslyšným
Že láska je tady a všude a i za tisíce let bude a kdo je mírný a tiše vnímá
ten ji uslyší