hrajeme nahlas....
Texty:
Album: Ad absurdum
1.Ad absurdum
Spáleni potem a přec horkem smáčení
znaveni extází, ta sladká rutina
vysátí silou, hnáni svou slabostí
koncem to začíná, z reálu bažina
Za bolest rozkvetlou v zahradě emocí
slavnostně sečenou za noci slunné
za radost vraždíme, smíchem tou nemocí
a proto křičíme zapalte chudé
Sluncem promáčení, na dešti osychat
tak přejeme špatným jenom to dobré
za skutek dobrý, po právu potrestat
nevěříš? - podívej, slunce je modré!!!!!!
2. Stává se stále
Stává se dodnes, že oběť je vrah
rád se vlk schovává do stáda ovcí
Kdo často žaluje, bývá zlý kat
ztrácí se paměť a lže se v noci
Znovu a dokola, že ten co vládne
chyby a vinu svou na jiné svádí
chléb a hry plebejcům, ostatní sobě
za kosti z hostiny odpouští rádi
Stará však nanovo siréna zpívá
v naději čeká dav na zlaté tele
při pádu pomyslet na dílo to boha
to není jen kdysi... to stává se stále
Na světě chodí to, jako v té pohádce
když Honza zabít jde zlého draka
jen dílo dokoná, na chvilku spočine
nepozná nikdy už sám svého kata
Přál bych si jednou, kdyby to tak dopadlo
že na vlka si za rohem počkají ovce
vyměnit scénu, hrát jiné divadlo
ať v lese si zajíci odstřelí lovce
3. Vnadné! Vadné!?
Hodně! - ptáš-li se na množství??
veliké a barevné
ovšem kvalitu postrádající počínání -
smysl utopen
Ještě jeden chybný krok
a budeš chycen v síti
koles bez konce
i nových začátků
Však ještě není konec
našich citů
ještě není konec
naše srdce bijí
4. O cestě
Běžíš rychle, kam to nevíš
kecům hloupým slepě věříš
Hmotou tupou všechno měříš
jednou to skončí, tak dobře si pamatuj...
5. Poem pro Víťu
Věnováno našemu kamarádu Víťovi
za přežití kuriózní autonehody...,
aneb skutečné gore!!!
6. Lorda mordem posedlá
Toť slyšte lidé z plynáren
nyň Lorda ku mordu připravena jest
teď hlavy kordem svým vám setne
však pro vás je to velká čest
Až hlava tvá ku zemi padne
sklopí Lorda k tobě zrak
ni brvou však ta mrška nehne
ty plynní svině - budiž ti tak
Teď Lorda vraždí, krev se lije
do všech kolem kouše strach
jedním tahem hlavu mine
však druhou ranou stíná dav
Lorda ku mordu, toť nabíjení k zabíjení
7. Ve jménu
Ve jménu pokroku - lesy postínal
ve jménu kvality - nejlepší vybíral
ve jménu sobectví - mamon uctíval
věřil že štěstí své navždy si získal
Ve jménu pokroku - nejsou už lesy
ve jménu kvality - vzduch byl jen kdysi
ve jménu sobectví-
- vládnou v nás krysy
Den zúčtování přijde...................
tvým ouškům bude sladce recitován výrok
a že vlastně nevíš, jaká básnička ti vyprávěna bude?
Pro tebe rozumem osleplá hmoto
jest osudem v rozsudku napsáno toto:
Bída a žal, pak sype se kamení
- hořící města
- zlomená naděje
doznívá zvon, života znamení....
8. Chybí ti?
Rychle a v tichosti daleko utíká
z těch našich domečků, vilek a srubů
absence její se pak nás dotýká
bližnímu pomoc snad rozbít mu hubu
Je láskou a teplem lidskému vědomí
znal si ji od mala, jen vzpomínky cvič
snadno lze podlehnout, znásilnit svědomí
když ji však cítíš - tak hlasitě křič
Ve zběhu na cestách potká pak smrtičku
ode všech stínů, bude mít znamení
z ramene sundá nástroj svůj - kosičku
a zázrak stvoření v reklamu promění
V památný den až opravdu skoná
plácnou se po zádech, řeknou si tak
leží tu neskuhrá, zaživa pohřbená
teď kdo ji cítí, ať vezme si kat
9. Poslední výstraha před popravou
Chceme vydat ten řev, ať jdete pryč
na druhý břeh, najít ten klíč
Odejít dříve do dáli k bezpečí
zahlédnout měsíc a očichat květ
kdo nedbal varován, ten si tu pobrečí
žlutá jde pohroma na tento svět
Co běhy nemaje do dáli neprchlo
v předvoji menším na metr rovná
prochcané listí zdaleka neproschlo
a bouře přichází, co hříchy srovná
Žlutá jde bouře, žlutá jde potopa
žlutá jde pohroma na tento svět:
Ať spláchnou chcanky co z prachu povstalo
tek praví proroctví pár žlutých vět !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Album: Demo 1
Zkapalněné božství
Vzývám tě pro tvoji nesmírnou krásu
teď celou víru svou jen v tebe obracím
pro zlato tvé se od světa odvracím
ochraňuj kroky mé po dráze...
času, jenž od hada na lidstvo dopadá
ať jméno tvé naše konání posvětí
nechť duše každá pozná tvé rozpětí
kéž se tak stane než listí opadá...
...SOLVE ET COEGULA...!
...Ze zdroje vzešlý bez očekávání
zdroji zas navrácen bez zklamání
zři jeho krásu a najdeš zalíbení
skrz mocný proud zlatého poznání
Poctěni návštěvou tvé zlaté svátosti
hold tobě dáváme při naší radosti
ochraňuj chléb ten vezdejší náš
Urine, ochránče oroduj za nás
Hluboké uctění patří jen tobě
dovol nám upít ze grálu poznání
všechno to temné, poplatné době
je jen a pouze chcanek vzývání
Zbarven je do zlata, je duše jemná
popsat se nedá ta krása cenná
stud ten on nemá a nezná
přeber co chceš si tvá strano temná
Císařovi nové šaty
(crustová pohádka s politickým podtextem)
Vládci se mění, ale fetiše jejich trvají
Lůzu si nakrmit, předvést ji klání.
Ref:
Císař je nahý - jenom to neví
Hustota vzorců je devizou jejich
Hluboko vetkanou do živých tkání
Císař nemá šaty, bez bot je plešatý,
a že prý mu to sluší, tak nosí oslí uši
Očima dětskýma to divadlo prohlédnout
Nahlas to vykřiknout do davu lidí
Ref:
Císař je nahý - jenom to tají
Pochválen buď kdo přes stromy les vidí
Císaře vysmát, strhnout, ať se stydí
Osamělá
Ve hmotu vmáčknut
ponechán, osiřen
seřazen v zástup
ve skrze masu těl
Odebrán z tepla
na sebe odkázán
uzavřen světlu
zneuctěn, nevázán
Ta touha po lůnu
do matky návratu
není snad ve světě
většího zázraku
Pohrdám gravitací
vším co mě zrazuje
slyšíte mé svědomí
jak naříká a běduje?
Ezoteroristům...
Topí se - v bahénku škemrají prosí
hledají toho, jenž světlo nosí
ta horda komiků, bohatí, chudí
v karmickém divadle zjeví se, zmizí
Tak pantheon vymyslel
ten terror poznání
Konkurzy na svátost shánějí ve velkém
kdo potvrdí, pochlebí, aniž pohlédne okem
ta se pak prodává na splátky, se ziskem
i když je krvavá nesmrdí, prodá se
patenty na pravdu,
na míru morálce
náhle pak zjeví se někdo kdo nevěří
nahlodá, rozlouskne, stejně neuvěří
Brána úsvitu
Nové probuzení do nového dne
nové probuzení, tak víme už kdo jsme?
Nové probuzení, do nových nadějí
do nových slibů, omylů, beznadějí
Když ráno vstáváš, den ochutnáváš
nežiješ, strádáš, životy vykrádáš
každý ráno začíná to, vidíš jenom popel, bláto
tvoje hlava ovládá to a svědomí nezvládá to
vzdáváš se vlády své, když odpaní tě hlas
můžeš míti vše a ty chceš to míti zas
Pak zbývají ti jen oči pro pláč, že snad by ti bylo líp
a kdyby to šlo znova, tak vyvaroval by ses chyb
Nová probuzení do nových dnů
zab bratra, pochval sebe, oddej se snům
nová probuzení, tuž se hochu, tuž
tak nafoukni iluze své a své haluzi služ
Iluze živíš, o pravdě vic nevíš
osud svůj vidíš, jak zdi si z něho stavíš
nejvíce se zradíš, když neustále tvrdíš
že to co není, ovládá to, znovu si potvrdíš
tak vidíš, neobrátíš všechny na svoji víru
jediné co můžeš je znát svoji vinu
vždyť taky to jediné, co ti k pravdě zbývá
je vědět, že víra tvá je i tvá vina
(tvá vina, tvá vina)
Nové probuzení, do nového dne
nové probuzení, tak víme už kdo jsme
nové probuzení, do nových nadějí
do nových slibů, omylů, beznadějí
Vraní óda
- Vzpomínka na mrtvého kamaráda, který spáchal
sebevraždu - skokem z okna.
Vzhledem ke své "mentální omezenosti", neměl
ve svém jednání žádné obranné masky, byl
přirozeným zdrojem mnoha slovních (směšných?)
konfrontací společensky tabuizovaných
témat....čest jeho památce
Náš hlas
Děláme že neslyšíme svůj niterný hlas
než pohladit, spíš sevřem ruku v pěst
když navzájem se vyhladíme, co zbude tu z nás
ještě je šance, že začnem slyšet (náš hlas, náš hlas)
Ref:
Náš hlas se šíří dál, do krajin, kde sluneční svit
svou vládu má, kde žije se líp
je v nás, tam kde bije srdce, co zní jak zvon
tak neboj se a otevři srdce - buď svůj - né jako on
Tak svou duši otevři, ať prožijem si svět
vždyť když budeme chtít, tak můžem si být blíž
co stalo se už nikdy nejde vrátit zpět
další hradba mezi námi je nenávratně pryč
Ref:
Náš hlas se šíří dál, do krajin, kde sluneční svit
svou vládu má, kde žije se líp
je v nás, tam kde bije srdce, co zní jak zvon
tak neboj se a zvedni ruce - buď svůj - ne jako on
Když se náš hlas ponese, teď noční oblohou
Tak předsudky a nenávist se jak dým rozplynou
do daleka je zahodit a srdce otevřít
a svůj život ve volnosti nově naplnit
Synové Uranovi
Na křídlech dálek chtějí strnulost opustit
z příslibu krásy hranice rozetnout
v hlubokých jezerech ta pouta utopit
s nabitou volností se v prostoru rozlétnout
v nehybnost samu doufati neradno
co pevné bylo to pohltí věky
vědomí lidské chápe to nesnadno
nevstoupíš dvakráte do téže řeky
Zamknuti ve věži za strnulou zdí
v bezpráví prokletí z beznadějí
ve změnu v pokrok raději nedoufat
_ nedoufat, nedoufat
V abstraktnu ztraceným, z řetězu trženým
odvážným těmto zasílám varování
pozor si dejte na syndrom telete
a pravdy své se držte bez váhání!!!
Svět plný zloby
Snažím se vnímat svět kolem sebe
abych se přiučil
zatím jsem se naučil nevěřit, rád bych strach svůj z okolí pokořil
Pokořit, překonat, před zlem se neschovat, své ego ukázat,
že i já se dokážu ubránit všem zlým lidem, s klidem žít -
na duši mít klid. Sice zvládám hrát roli bezstarostného člověka,
ale pravda je ta, že mám strach - co bude dál.........
Ref:
svět plný zlých lidí -
co jen vidí jak by komu ublížili -
jak by koho ponížili, jak by co ukradli -
co upsali se nízké vášni
Mám pocit svého odhodlání - chci zastavit tu sílu zla
která dopadla na tenhle svět, kde za třicet let tu budem nosit zbraně -
na ně, na ty šmejdy, co omezují naši svobodu
svobodně být - kdykoli kam chceš jít.......