The end is not near, it's here
Sériový vrah řádící v českých luzích a hájích, neformálně zvaný také Café Separé - MC Slady Kroměříž, má po 9. listopadu další oběť. Je jí mladá, perspektivní a vůbec všeobecně božská kapela V sáčku, v poslední době
známá spíše pod názvem "WTF???"
Kapela, která spatřila světlo světa někdy uprostřed churmého listopadu minulého roku, začala hrát po vzoru anglických kytarovek styl, který je v hudební komunitě všeobecně známý jako indie-pop-rock, či všeříkajíce brit-pop. Za svou
malou, leč významnou existenci, stihla kapela vytvořit bezmála 13 písní, jež se neočekávaně rychle zažily do podvědomí nejbližších fanoušků a přátel.
V sáčku byla tvořena čtveřicí mladých hochů, jejichž jména nyní nejsou důležitá, avšak bez problémů dohledatelná v archivech. Po vnitřních neshodách ("já na vás seru vy zmrdi! já prostě nebudu hrát to samé dokola! chci jít
kouřit!", "kurva zase zpíváš falešně... jak to kurva hraješ? to tam nesedí!", "heeej, klucííí, tady by se hodil nějaký sampl, nějaká ta elektronika!", "mě je to všechno jedno, já texty neposlouchám, ani se mi vlastně ten styl
který hrajeme, nelíbí") se začalo "mládí" (pracovní název) trošku cukat: "já odcházím a se mnou má tvorba!". A tak se také stalo. Tímto výrokem, který se bez pochyby zařadí po bok takových pecek jako "kostky jsou
vrženy!", nebo "žít, či nežít", kapelu s velmi <zde má být barva udávající budoucnost> budoucností seslal do hlubin pekelných.
Samozřejmě nechceme na nikoho ukazovat prstem, vina padá jistě na všechny členy kapely rovnoměrně. Je to jako ve vztahu: "první zamilovanost opadne, a pak už zbyde jen zvyk." Zvyk, kdy členové dochází na zkoušky z povinnosti. Zvyk, kdy se neřeší,
kdo jak hraje, jelikož už to prostě neřeší. Zvyk, kdy každá nová píseň je téměř ta samá jako píseň předešlá. Zvyk, kdy všechno bereme jako zvyk a neptáme se PROČ? Proto také neukazujeme na nikoho prstem. Možná, že to co se stalo, hryzalo v podvědomí
každého z nás. Možná, že jsme jenom neměli odvahu tohle dát najevo, udělat to kamarádům. Nakonec se tak stalo. Uvidíme, co se bude dít dál.
Každopádně koncert 19. prosince v Alcedu platí, bude se brečet, bude se mlátit hlavou o zeď, bude to masakr. Ostatně jako vždy :-)
S přáním všeho dobrého pro mé spoluhráče,
V*
