Podařilo se zachytit a konzervovat nahrávku snad první nebo druhé písničky (o tom se vedou akademické spory) skupiny Všecky krásy světa. Písnička pochází z dob, kdy VKS ještě ani nevěděli, že si tak jednou budou říkat.
"Mysli na mne" si pusťte ZDE.
A je to za náma! Nejsignifikantnější kulturní akce v historii kapely VKS proběhla v přelomové noci ze soboty na neděli. Ještě teď cítím podivné šplouchání v žaludku, když si na to vzpomenu a hlava se mi pořád trochu motá.
Naši vypečení kamarádi z nejslavnější jihočeské kapely Despaires byli tak hodní, že si nás pozvali na oslavu čtvrtých narozenin. My jsme zase na oplátku byli tak hodní, že jsme pozvání přijali a nakonec opravdu vystoupili, protože - není to žádné tajemství, a tak snad nevadí, že to řekneme naprosto otevřeně - to, že se VKS vypraví někam na koncert, je vzhledem k frekvenci našeho vystupování vždy takovým malým svátkem.
Naše vystoupení samotné a jeho kvality a nekvality posuzovat nebudu, nepřísluší mi to a jsou tu od toho jiní. Nicméně kamarádi z Despaires a další kamarádi a kamarádky těchto kamarádů nás nenechali ve velkém prostoru Zahořanského kulturáku na holičkách a uchystali nám vřelé uvítání, jak se sluší a patří. Zejména díky nim jsme na pódiu nabyli podobného pocitu, jaký asi zažívají ty známé a slavné kapely, když jim lidé tleskají a zpívají s nimi texty jejich písní.
Některé z nás podpora místních (posílená nějakým tím pivem před vystoupením) přivedla do takového nadšení, že se pustili do náročné pódiové akrobacie, která vedla například k roztříštění plného půllitru krkem od kytary (hned při první písni), k následnému vyválení se v kaluži tohoto lahodného moku (při druhé písni), ke spontánnímu zkracování méně záživných pasáží některých našich skladeb, k opětovnému zařazení do programu dříve vyřazené coververze námi tak milovaného Johnnyho Cashe, no a dokonce snad i k tomu, že náš basák Michal si troufl na pódiu udělat také pár kroků (já to neviděl, ale očití svědkové existují... ;)). Na jeho obranu však dlužno říci, že o co méně se při hraní pohybuje, o to lépe hraje ty správné tóny, které mají na tom kterém místě být (narozdíl od nás kytaristů). Rytmická sekce nám vůbec udělala obrovskou radost, prostě kluci zase hráli jako o život a zamázli tak četné chybičky, jimž se při odvážných jeleních skocích prostě nedalo zabránit.
Ačkoli všechny naše vlastní skladby jsou velmi krásné, propracované, nápadité, aranžérsky precizní, instrumentálně brilantní, vyvážené, zábavné a tvůrčí genialitou oplývající, nejbouřlivější ohlas sklidila předělávka Despairovské Vesmírné odyssey, kterou jsme pojali v "našem" stylu. No, ono... co si pod tím vlastně představit, že? Asi především to, že kvůli dlouhému textu (a špatné paměti nás zpěváků) jsme zpívali jen jednu sloku stále dokola, no a namísto odvážných metalových riffů jsme se uchýlili k vyměklejšímu country ražení... ;)
Nakonec opravdu nezbývá než poděkovat všem, kteří nás pozvali a ještě nás přišli podpořit, a jejichž seznam je příliš dlouhý na to, abychom na někoho nezapomněli, neřku-li že spoustu z těchto krásných lidí ani neznáme jménem a pokud jsme je po koncertě některé jménem poznali, tak se tato jména záhy utopila v přívalové tsunami piva a zelené, jíž jsme - matně si vzpomínám - v závěru večera při srdečném připíjení již cintali po zemi, rukou i botách.
Přeci jen však jedno jmenovité poděkování provedu, a to výborné a zkušené řidičce Hance, která se propůjčila kruté střízlivosti, aby tři z VKS ještě té noci dovezla vozem zpět do Prahy a po cestě vyhověla opileckému nátlaku a zastavila na mostě, aby se část kapely mohla slavnostně vymočit přímo do Orlické přehrady. Nic naplat, další koncert musíme zase udělat v Praze, abychom jí to mohli vynahradit... ;).
