Walden

Walden

Šum

NAAB, 2018

TEXT VERONIKA MIKSOVÁ

HODNOCENÍ 100 %

Ráda poznávám lidi. Nejvíc ty, o nichž už z písně vím, že si je zamiluju a budu se v jejich přítomnosti cítit svobodně. Ten zářijový podmáčený večer ve Frantolech (Silver Rocket Summer Šumava 2017) trápily frontmana Walden zuby. Navzdory bolesti se z pódia umístěného ve druhém patře zrekonstruované budovy bývalého mlýna šířila nebývalá euforie a já skoro litovala, že mi nesluší klobouky, bez kterých se Martin Patras při vystoupení neobejde. Magická noc zakončená společným pojídáním chlebů s pomazánkou, které Martin vykouzlil a rozvážně s nimi pochodoval ohni a nám vstříc.

Základními stavebními kameny knihovničky kapely, ve které Patrase doprovází i členové Wessele a Sýčka, tvoří Walden aneb Život v lesích Henryho Davida Thoreaua a Praxe divočiny nemenšího velikána Garyho Snydera; kapela ladně navazuje na poetiku americké i české beat generation. Přimíchejte dynamiku šumavských luhů a hájů, noise rock, lo-fi, DIY (linoryt na obal sta kazet spáchal Tuli, tedy sám Patras), lásku ke kapelám typu Can, Sebadoh či Pavement, k přírodě, outsiderství a nekonzumnímu způsobu životu – a jste doma.

Nutno dodat, že ač je debut Mimo stezku (2014) ve svém naivismu roztomilý, Šum svědčí o značném progresu co do vyhranosti kapely i úrovně textů. Ty kapela čerpala mimo jiné z pozoruhodné tvorby zesnulé básnířky a výtvarnice trpící duševní chorobou Hany Fouskové či od žijící legendy šumavského undergroundu Františka Klišíka, volarského básníka slovensko-rumunského původu.

Že se mi do cesty tak přirozeně připlete kapela, co propojuje úryvky z Krále Šumavy a Krkonošských pohádek a připomene mi doby, kdy jsem si jako ideálního životního partnera představovala kočku, ztrácela se na osamocené procházky přírodou a slepovala a navíjela magnetofonové pásky, jen potvrzuje teorii nečekej nic a dostaneš, co potřebuješ. Jediné, co můžete téhle desce vytknout, je, že skončí příliš brzy.

Nejsi nic než skrytou univerzalitou!