http://www.youtube.com/watch?v=oneWNxRbJz4
Na zápěstí levé ruky mám tetování, o kterém si mnozí myslí, že je to pouhý ornament pro okrasu. Není to ornament, je to trojzubec, trizub a používá ho Ukrajina jako svůj státní znak. Tuhle kérku jsem si nechal udělat na památku, navždy mi bude mi
navždy připomínat příběh, který se stal před několika lety. Příběh o mě, marihuaně a této krásné zemi.
V půlce srpna 2008 jsem byl na výletě na Ukrajině a chytli mě tam s hulením. Samozřejmě s ním neobchoduju, měl jsem tam prostě něco u sebe a pro sebe, nemusím to snad vysvětlovat více. Byl
to docela průšvih, neboť Ukrajina patří mezi země, která s marihuanou vede válku, ten systém je vůči ní hodně represivní. Nevěděl jsem to, podcenil jsem to, nedával jsem pozor a to se mi vymstilo. Krátký výlet se protáhnul na dlouhou dovolenou, domů
jsem se vrátil za měsíc a půl. Po dobu svého nedobrovolného pobytu jsem tam toho zažil opravdu hodně. Nebyl jsem na vazbě, měl jsem volný pohyb, jen jsem nesměl opustit území Ukrajiny, protože se mnou byl zahájen
proces. A tak jsem se tam zabydlel, občas šel na výslech, nebo k soudu, jinak jsem se toulal sám v cizím prostředí, ve kterém jsem rychle zdomácněl, poznával novej systém a nové lidi, naučil se
ču čuť novou řeč… Je to všechno na hodně dlouhý vyprávění někde večer u svíčky. Tu zemi jsem si paradoxně hodně zamiloval, i když jsem tam občas zažil na můj vkus trochu větší psycha. Do poslední chvíle jsem nevěděl, jak dlouho tam vlastně budu,
v tom je Ukrajina nevyzpytatelná. Dostal jsem tehdy u soudu podmínku, která vypršela před rokem.
Kromě toho hlavního průšvihu, kdy mě hrozil nějaký tvrdší trest, tam figurovaly i podprůšvihy. Jednak jsem na několika koncertech chyběl na pódiu, místo mě tam kluci dali papírovou figurínu. Měli jsme
před deskou a nemohli jsme zkoušet. A hlavně jsem byl tenkrát již ve vztahu s Darou a my nechtěli, aby z toho bulvár udělal ještě větší peklo, než je, protože pak by nás usmažil. Zkrátka jsme to nechtěli pouštět dál, než mezi příbuzné a
nejbližší přátelé. Jenže lidi se samozřejmě ptali, co je se mnou. Proto tenkrát vznikla verze o tom, že jsem se na Ukrajině zranil a ležím tam v nemocnici. Této milosrdné lži se všichni drželi až doposud a díky jim za to.
Dnešek vše změnil. Volali mi z jednoho slovenského bulváru, že jim teď po letech nějaký čtenář poslal tip, tak zapátrali, zjistili to a nová kauza je na světě. Bude zde co nevidět! Zítra, nebo pozítří, ale bude. A bude to asi peprný. Proto
jsem vám vlastně napsal tohle psaní o mojí kérce, abych byl první a předešel dezinformacím.
Ten zážitek se mi samozřejmě hodně vryl pod kůži. I když byl poměrně draze zaplacen, posunul mě ve vnímání světa trochu jinam a já to beru jako zkušenost, kterou se ani nechlubím, ani se za ní nestydím.
Sice jsem byl trestně stíhán a dostal jsem trest, který jsem rád přijal, ale vnitřně to přičítám k paradoxům tohoto světa. Mám k marihuaně liberální vztah, nikdy jsem se tím netajil, ani se za to nestyděl a nestydím. Pokládám jí za měkkou drogu,
někdo občas relaxuje s alkoholem, já si stejně tak dám někdy jointa, pokládám to za společensky přijatelné, nikoliv nebezpečné a hlavně každého věc.
Tak a to je vše. O tomto všem jsem napsal knihu a písničku. Kniha patrně nikdy nevyjde, ta písnička se jmenuje Příběh a je z Našeho alba Kartón veverek, které jsme nahráli chvíli po mém návratu. Děkuji za pozornost
Matěj
