Karel Klostermann, to byl těžkej suprman
Akustické provedení písně "Karel Klostermann" na vernisáži výstavy "Cesta k domovu" (v píseckém muzeu), která mapuje prostřednictvím pastelů Petra Hilského a fotografií Jitky Hilské krajinu, v níž se odehrával legendární výkon mladého
Klostermanna (který došel z Písku do Kašperských hor během jediné noci!). Na výstavě jsou i fotografie z věrné rekonstrukce tohoto pochodu, kterou na vlastní kůži podnikli Petr Putna a Milan Starý (to je ten úplně vpravo, co nehraje a souhlasně
přikyvuje). Vyrazili z Písku 10.1. 2009 v 16.00 a do Kašperských hor dorazili v poledne následujícího dne. Délka pochodu byla 60 km, průměrná teplota -15 stupňů Celsia. Petr Putna pak o tomto intenzivním zážitku složil následující píseň:
Karel Klostermann, to byl těžkej suprman,
kilometrů šedesát, když se rozhod za noc dát,
boty nazul, v jednom rázu, po rovině i po srázu
klidně šlapal v prosincovým mrazu -
Jo, Klostermannů Kája, to byl hyper hustej frája,
v srdci fojrunk, žádnou moiru ani goretex - ani termoflex - ani hemenex,
žádnej frája libovej jenom zimník flaušovej a boty kožený, bylo ložený -
že nečekal ho krach - když kupředu pílil a ráno byl v cíli v Kašperkách.
R: V dálce se tyčí vrchů Ždánovských hřbet, ač tě to sklíčí, není cesty už zpět.
Dokud ti zbývá špetka posledních sil, čáka je živá, že záhy zahlédneš cíl.
A tak jsme si s Mejlou řekli: "Přece nejsme tak vyměklí,
abysme se toho lekli a před Karlem tiše smekli jako ryby leklý.
A tak si to teď šinem jen co noha nohu mine. A proč by ne? A proč vy ne?
Před náma jsou Strakonice, Katovice, Štěchovice,
Volenice, Krejnice, Vojnice, Mačice i Soběšice -
kilometry tečou, nohy sotva už se vlečou - dá-li Bůh, tak snad nám ty Kašperky neutečou.
Zima jak v morně, naštěstí v torně nesem si kávu horkou a silnou jak vesuvskou lávu,
ta dodá nám šťávu když věšíme hlavu ve Štěkni u splavu.
Cestu krátíme si plky, přitom zápasíme s vlky; na tyhlety řiťožravce
neplatí flinta, ale jinačí finta. Díky supr daru - od jedný slečny v baru,
vyvázli jsme z vlčí pasti za pomocí nóbl masti, ó té slasti!
R: V dálce se tyčí...
Nejsme žádný nicky, co se vzdaj bez boje, jdeme mechanicky -
jak dva tupý stroje. Tak kde to je? Tak kde to je? Tak kde to je? Tak kde to sakra je?
Nohy už nám samy vypovídaj' službu, zvysoka nám kašlou
- na bláhovou tužbu
bejt jako Karel Klostrman, jako tvrdej ironman,
Kilometr padesát, teď už musíme to dát!
A ve vesnici Strašín, už ve věži nám straší - blíží se konec naší dlouhý cesty,
jazyky na vesty nám visí, procházíme krizí, ale přes protesty všech svalů a šlach,
v poledne jsme konečně v Kašperkách. V Kašperkách. V Kašperkách...
Karle, na tvůj pomník, výkon svůj teď kladem,
odkaz tvůj dál žije, neleží už ladem!
