Zima electronica-alternative / Rakovník

report ze třetího dne nahrávání nové desky

třetí den nahrávání se leccos změnilo.

dům desky dostal základy bicích a basy a obvodové zdi počítačů a kláves. vítek s davidem odjeli, honza po šichtě relaxoval na studiovém sofa.

přišel čas kytar. a přišel i jakub johánek, zpěvák a kytarista100°C a moderátor radia wave, který v biotech studiu pracuje jako assistant engineer.

pokud jsme si s ecsonem padli do oka, kuba rázem zmizel v tom druhém.

kytary jsme s ním točili přes vysílačky, prý jako jediní široko daleko i hluboko v čase. po nahrání všech partů jsem ještě na ecsonův popud bodl jacka rovnou do zesilovače a z voleje dohrál několik mocných hi-gain stěn.

pouze tehdy jsem využil epiphone les paul classic quilt top (bez prolinku; ten raritní kus nejde vygooglit). zbytek celkem překvapivě pohltil fender telecaster special edition.

zdeněk všechno pochopitelně natlačil přes milovanou kytaru ze zásilkové služby. fender squier telecaster custom si totiž kdysi nechal poslat poštou a od té doby ho nepustí z ruky. technický oddíl končím douškou, že oba jsme se pochopitelně opět spolehli na esh amplification a efektové procesory boss (zdeněk gt-6, já gt-8).

kytarový den jsme uzavřeli broskvemi a malinami z ecsonovy zahrádky, sbalením aparátu, pomazlením marušky a nočním odjezdem do civilizace. domů. aspoň na chvíli. ráno se zpívá.

» maru

report z druhého dne nahrávání nové desky

na open air festivalu, kam jsme se jeli odreagovat po prvním dni nahrávání, byla docela zima, docela nuda (až na kasabian a buty vlastně skoro komplet program, který jsme stihli vidět), docela kámoši (třeba honza černý) a taky docela klika.

s řešením nedostatku kuřiva totiž přišla nabídka zapalovače s 1GB flashkou za 2 krabky od stánku camel. sličná stánkařka mi sdělila, že právě došly, a může mi tudíž dát jen úplně poslední, leč nenaplněný festivalový exemplář. lhala jen zčásti; zapík byl nefunkční zcela.

upokojily mne firemní plážové vietnamky. ve sprše kolejí zemědělské university se hodily náramně. dvoulůžkové pokoje jsme si v půl 3 ráno solidárně rozdělili dle spánkových emisí. "tišáci" (honza a já) jsme si zůstali věrní i následujícího dne, vítek se zdeňkem v limbu tutově museli přesouvat dřevotřískový inventář.

symbolem druhého dne byl pro honzu ručník. po celém těle v rámci ranní hygieny jím posléze sušil pouze hmatník, dlaně a čelo.

vítek se 15 minut slávy dočkal na samém sklonku víkendu. ehm, 15 minut... své party do ecsonovy cubase natlačil za neuvěřitelných 98 minut. guinesse jako oslavu aspirace na vstup do stejnojmenné knihy rekordů však odmítl; stejně jako david měl před sebou pracovní týden.

večer jsem se zdeňkem a honzou relaxoval v kolejní pivnici jih. bezprecedentní bolševicko-veksláckou nehostinnost této nudle nám bylo souzeno jemně přehodnotit.

jednak sem za námi na chvíli přijel náš letitý kámoš viktor novák, zaměstnáním t.č. kameraman pořadu prostřeno na prima tv. u třetinky nealko piva m.j. prozradil, že druhý den soukromým tryskáčem odlétá točit do košic dolly buster, kterak vaří pro ivetu bartošovou či agátu hanychovou. ha, začínám chápat přísloví "všude je chléb o dvou kůrkách".

s druhým pivem navíc venku začala psychotická bouřka. ihned umlčela barový satelit s beach volejbalovým kláním, na což socialistický prototyp pingla pregnantně reagoval puštěním kreysonu, pak argemy a konečně výběru z díla petra rezka. a to neměl dělat.

duhová víla, v níž se ten malý velký knírač na moment přiženil k hance zagorové, je totiž mou druhou nejranější vzpomínkou v životě. je nějaké odpoledne, mně je asi rok a 3/4, sedím u malého proutěného stolku v kuchyni u dědy a babi, pravou tvář mi šimrá slunce a z rádia hraje tento hit.

sentimentální vzpomínky v soc-realistickém baru posvětil panáček. jelikož jsem pár hodin předtím na ihned.cz četl článek o rapidním růstu obliby peprmintového likéru, rozhodli jsme se s honzou dopřát žurnalistově názoru oporu.

naposled jsem přitom zelenou požil před 17 lety s honzovým předchůdcem, baskytaristou marcelem chmelíkem, který již drahně dlouho pije na pravdě bóží. těžko říct, jakou barvu; zda černou nebo bílou. každopádně po litrech.

my litry ne, jen mililitry. čekaly nás kytary.

» maru

report z prvního dne nahrávání nové desky

nejsou papíry jako papíry.

ty, co za zbytkový alkohol v noci sebrali muži zákona vítkovi, když jel z open air festivalu do biotech studia na nahrávání nové desky, se liší od těch, na které ještě musím dopsat texty.

je sobota 14. srpna ráno, vilkou z 30. let, v níž studio ecsona waldese sídlí, běhá west highland white terrier maruška (milé - po basset houndovi gusovi ze studia hostivař zdeňka šikýře, kde jsme nahrávali předchozí alba, další pes), david staví bubny, ecson budí stroje a my jdeme pro svačinku k chocholouškovi (tak se jmenuje šéf nejbližší jednoty).

když jsme u jídla, s honzou a davidem jsme si v noblesní crêperii café girafe z velmi pestré nabídky francouzských crêpes, bretaňských galettes a rozličných biopotravin vybrali směs grilovaných klobásek s pohankovým chlebíčkem jako přílohou.

v šest je david po šesti hodinách práce konečně se sebou spokojen a nadchází basová chvíle. chvíle spojená s výnosem honzova megatunového reproboxu crate po úzkých schodech do prvního podlaží.

rozezněn bude až zítra. teď jedeme na open air festival na kasabian. řídit bude honza :)

» maru