mezi halapartnami
report z koncertu na hradu loket
cestou na koncert na hradě loket jsme se bavili úvahou, že si někdy zahrajeme v nártu, zápěstí nebo dokonce v podpaží.
cestou z koncertu na hradě loket nás naopak bavily dadaistické úvahy volajících na noční linku ČRo 3 sever. téma pořadu "umění pomoci" zřejmě v půl 1 ráno oslovilo jen senilní stařenky a křesťanské dobroděje.
mezitím se ale také děly věci.
předně, zcela nás odzbrojila bezbřehá noční krása města loket odpočívajícího na severovýchodě okresu sokolov a prošívaného řekou ohří.
po příjezdu na nádvoří tento pocit umocnil milý pořadatel. spolu s pizzou nám předal i klíč od obřadní síně. luxusnější šatnu než slavnostní prostor s plastikami ježíše z 16. století aby 1 pohledal.
jeviště stálo přímo mezi halapartnami. od baru pak jeho klientela shlížela na vyduté cihlové křížové klenby. masakr; zvlášť třeba s brčkem and panáčkem (my však přísně abstinovali, džoby volaly).
na náš tým bylo pódium věru skrovné. jevištní show proto vypadala, jako bychom ony halapartny neustále pečlivě svírali hýžděmi. jediný milimetrový úkrok stranou totiž znamenal pád do bicích či k ježíšovi do obřadky.
hráli jsme nečekaně dlouho; daleko nad plán, neboť vnímavé obecenstvo zkrátka chtělo.
neméně úspěšně si před námi počínali i boo, kteří den na to po boku už jsme doma a bandu ty syčáci odletěli na turné do austrálie.
jo a vůbec nejmilejší na tom všem bylo, že pan promoteur akci pojmenoval vítání zimy.
speciální poklonu si pak zaslouží zdeněk, který řídil tam i zpátky, celý transit následující den hrdinně sám vyložil, a přitom měl v den koncertu 11. 11. 33. narozeniny. a vlastně i vítek, který po příjezdu do rakovníka ještě jel do ústí automobilovým vozem a uléhal ve 1/4 na 3.
» maru
