pro světlušku a hluchošku
report z koncertu v pražském popocafepetlu
poslední listopadový čtvrtek roku 2010 zimu zavál do pražského popocafepetlu.
se čtvrtou návštěvou jsme neočekávali žádná překvapení. čili...
a) komplikovaná vykládka a nakládka půl tuny aparátu na chodník do štrůdlu turistů, vylepšená o stěhování po úzkým schodišti a kličkování mezi stolky kavárenskýho typu.
b) jakákoli hudební aktivita (včetně zvukovky) možná až po ochutnávce vín v sousedící vinotéce.
c) kvůli policejní hodině jen zhruba půlhodinový prostor pro vystoupení obou kapel (tentokrát s náma hrálo plzeňský trio rubiano).
d) žádný vstupný a tudíž žádnej cesťák.
e) příhodná lokace (újezd) přející účasti fans & friends dlících v praze.
f) vkusnej design podniku s netradičně nízko posazeným pódiem.
... všechno bylo. nicméně, vyskytla se i nóva. čili...
a) se zdeňkem jsme ve zkušebně zapomněli vítkův stojan na keyboard, takže jsme jej provizorně zastoupili přepravními boxy zesilovačů.
b) statika podlahy jeviště byla silně v pytli; david s bubnama na ní pružil jak jojo, na něm za svou pravdou stát ale byla celkem písemka pro všechny. náš spirituální kvintet se proto na jeho pevných cípech semkl jako jeden muž.
c) ten muž v ryze intimním osvětlení moc netušil, kde na hmatníku, bláně či klaviatuře se právě nachází. byl to takovej koncert pro světlušku.
d) i pro hluchošku; zvukař publiku nabídl (prý) obstojný sound celku za cenu útlumu jednotlivců, resp. jejich reproduktorů. místo pře v časovém presu volume doleva. takže co jsme hráli, jsme se zdeňkem a honzou ani neviděli, ani neslyšeli. připomnělo mi to tenhle vtip, ale až teď. v ten čtvrtek fakt ne.
» maru
fotila aia
