ef, fis, gé, gis, a, bé, há i cé
report z koncertu ve slánském šantánu
když nuceně slýchávám ty umělohmotný mainstreamový kýče, často si říkám - to je na červenou kartu z hudby.
na červenou kartu z designu je zase logo klubu šantán ve slaném, kde jsme v pátek na den dětí na pozvání vivien´s shadow hráli.
to logo je jakousi malůvkou kombinující písmeno Š s houslovým klíčem, podpořenou (patrně v rytmu hudby) vlnící se notovou osnovou s osminovou notou, která se absurdně rozvaluje přes pět notových linek. možná jde o rafinované poselství - u nás můžeš být ef, fis, gé, gis, á, bé, há i cé.
a věru, základní tóny zazněly - ef jako fernet, gé jako gambrinus i á jako zoufalství. protože há cé (hard core) to ve finále fakt bylo.
na ceduli u vchodu leccos napovídal poutač profilující šantán coby salonek pro svatby, podniková školení, zábavy a rauty. leccos napověděl popisek "jitka moravcová" pod snímkem jitky molavcové na zdi šatny pro umělce.
ostatní dopověděl zvukař, který zvukařem nebyl. byl to pán středního věku s mlhavou hudební zkušeností a nápisem "kominictví a kamnářství" na tričku, co si do salonku přišel dát pivko. to si pak dal - u pultu totiž až na výjimky vůbec nestál - ale aspoň nám předtím pomohl z výčepu sehnat tři prodlužovačky.
když se do toho vynořil muž mladšího věku s nerezovým kbelíkem, aby vybral vstupné, takřka jediný přítomný (punk n´emo) stůl se zvedl a odešel. páč fakof ňáký prachy za muziku, to je rači prochlastam, šmejde.
škoda, že totéž nemohou udělat hudebníci. ušetřil bych si třetí červenou kartu.
» maru
