5 x report ..
hornický hardcore
01.09.2008
ve stochově zima naposledy hrála na samém prahu své existence. existuje dokonce fotografie, na níž marek bradáč s honzou šváchou z prošlé lhůty a americkým lektorem angličtiny johnem andrewsem zpívá skladbu highway to hell od ac/dc (sic!)
o zhruba 15 let později, v sobotu 23. srpna, v areálu baru místních motorkářů uspořádala spřátelená kapela eos 4. ročník vodárna festu.
jeho dramaturgie se čtyřicetiminutovým setem zimy počítala na druhém místě, v 17h.
slunko šimralo první půlitry, pálily se první špeky, vůkol pobíhaly ratolesti a psi, zkrátka ideální prostředí pro soustředěný poslech intelektuální produkce :)
image exotů umocňoval fakt, že zima jako jediná v areálu nebyla oblečena do černé barvy. prim v tomto ohledu hrál david pišvejc s bílomodře příčně pruhovaným outfitem plážového charakteru.
koncert dle potlesku zaujal asi tři občany. nás zaujal černý pes, aportující rychlostí světla, a pochopitelně kořalky.
čistě metal / hardcore festival (vyjma eos ještě třeba fourth face, crosscheck, 3brats, snail nebo satisfuction) v ryze hornickém kraji jsme proto dokončili v mimořádně vysokých obrátkách. živé sousoší našich těl před vchodem do areálu jistě zůstane v srdcích pořadatelů navěky.
maru
ano, ale ne
01.09.2008
intelektuálové na světě nejsou kvůli vyhrávání. vyhrávají vždy neandrtálci, případně ti, co se je nezdráhají oslovit.
i přesto jsme se však uvolili ještě k jedné soutěži; k účasti v letním poháru xt3.
prima pražský klub s netradiční architektonickou strukturací a skvělým zvukařem (marek zelený, ex-sluníčko, abraxas) zima rozezněla až po 23h, kdy skoro všichni odešli na metro.
potenciál hlasujících se tak ještě ztenčil. našla se však i pozitiva.
jednak super koncert. taky se přišel podívat majkláč, šéf serveru bandzone.cz a kytarista the.switch (a vypadal spokojeně). a lístek do urny pro nás vhodil zmíněný marek zelený, který prý nikdy pro nikoho ještě nehlasoval.
takže ano, ale soutěže už ne. nepotřebujeme slýchat "ano, ale ne". zvlášť, když víme, že my ano.
maru
pohoda (v kempu u lesa)
01.09.2008
člověk se stále učí.
chudák skupina spath, jež nás měla doprovodit v kadaňské hospodě pohoda, nám hned po příjezdu sdělila, že je (nikoli její vinou) páteční koncert zrušen.
dali jsme si tedy stabilizační pivko, na náměstí omrkli generálku císařského dne, v níž má léta prsty náš řidič vláďa bouška, a přesunuli se do báječného kempu u lesa.
pan šéf o nás pečoval jako o vlastní, nadto s lidovým přístupem servíroval lidové produkty za lidové ceny.
noc jsme završili v obskurním místním discobaru, kde - to jsme též ještě neviděli - jakési sdružení v chemlonových parukách předstíralo koncert na papundeklové nástroje.
parket byl plný a nadšen.
maru
po poledni z altánu
01.09.2008
sprcha, káva, hemenex. báječný start do nového koncertního dne v kempu u lesa.
a hurá na festival cumbajšpíl, který pořádají dobří lidé zdarma v městském parku v chomutově.
po pátečním úvodním dni jsme z kruhového altánu zaduněli jako druzí, již dvě hodiny po poledni, po kapele babygrace.cz.
věčná škoda, neboť při vší úctě k ní i k následujícím souborům (něměčtí sonoris breeze a triple 69ers) by jiné pořadí bývalo bylo šťastnější a logičtější volbou.
navíc, zima potřebuje noc jako sůl. sůl ani nic jiného naopak nepotřeboval úchvatný vegetariánský gulášek, jenž nám pořadatel připravil.
druhá věčná škoda, že jsme nemohli zůstat na set headlinera, londýnských technopunkerů sheep on drugs. nebo se v ospalé parčíkové atmosféře jen tak válet.
čekal nás totiž přesun na konětopfest.
maru
chuchvalec pod lampióny
01.09.2008
těsně před odjezdem z cumbajšpílu v chomutovském městském parku jsme zjistili, že black rock n´rollová skupina mastaba, s níž jsme se seznámili loni 19. října při rock n´roll cirkus festu v kralupské ponorce, nepořádá konětopfest v konětopech u loun, ale v konětopech u brandýsa nad labem.
přesun si tedy david, honza a marek zpestřili výšlapem na ranou, kde se kochali umem paraglidistů (na vrcholu místo vlaječky nechali jiný minidůkaz o dobytí). zdeněk zatím seděl zhrzeně v hospodě, vítek navštívil choť kamaráda honzy černého.
po příjezdu do vísky, o níž není jasné, zda tu koně topili, nebo jimi topili, se dostavilo zděšení - obří sál obecní hospody s lampióny u stropu.
krom ryze socrealistické estetiky tedy též kolosální dozvuk, jenž pomáhá hřímání bolševických řečníků, leč nikoli bigbítu, a rovněž divácká skladba, jež zahrnovala předškoláky, metaláky, emoděti, maminky a pivní otce.
anžto hyperpomalý bar povil permanentní chuchvalec žíznivců, pročež nešlo stěhovat dveřmi, stěhovali jsme oknem. jeviště, na nějž se stoupalo po vratkých dřevěných schodech bokem sálu, bylo echt nudlózní.
předpokládali jsme, že i nepatrně pozitivní přijetí je utopií. pravdou byl nečekaně opak.
na dálku délky sálu sice nebylo možné rozeznat, kdo to tleskal, ale tleskal. my za to tleskáme jemu (jim). protože najít v tom zvukovém chuchvalci cokoli libého musel být kumšt.
pan zvukař navíc svou profesi příliš neprožil. honzovi totiž v předposlední skladbě výluka těla zkolaboval hlavní basový box. když se po koncertě pídil, jak se to na výsledku projevilo, pan zvukař odvětil, že neví, že všechno stáhnul a neposlouchal.
a to jsme na samotný závěr hráli píseň co poslouchat.
maru
