Zcela nová recenze na album Elektro odkudsi z hlubin internetu:)
Na úvod tohoto dobrozdání předznamenám, že autorem je hudební diletant, jehož jedinými kritérii jsou energie, osobitost a spodní tah poslouchané muziky. Aby toho nebylo málo, tak ještě konstatuji, že tuhle kapelu jsem nikdy neslyšel, ba neznám ji ani z
doslechu a nevím nic o jejích členech. Jediným možným způsobem jak se z toho dostat je tedy zaznamenat subjektivní pocit člověka, který si tuto desku cpal (a rád) pět dní do hlavy. K věci: určitě je to hudba o něčem. Kytarista, zpěvák a také autor hudby a
textů Marek Bradáč cítí přetlak a ventiluje ho naléhavým a což mě příjemně překvapilo nejen silou, ale i přesně domyšlenou formou. Výborným přirozeným zpěvem přesně mířených, životem ohlodaných básní-textů-sloganů. A mezi ně odhazuje a sází kytarové
rifíky, jež to celé jako plynové balónky nesou výš. Sílu jeho osobnosti násobí skvělá kapela, jejíž výraz ve střídavém dialogu nástrojů a zvuků připomíná jazz, ale skvělá rytmika žene přímočaře výraz do rocku až funku. To celé s občasnými srandičkami
kláves, které jako by bloudily kolem osmdesátých let. (V písni S jazykem v očích ty léta nachází kytara, nevím jestli záměrně citující rif písně Zooropa kapely U2) Ale u Zimy účel světí prostředky a kapela invenčně hledá pro každý text odpovídající barvu
zvuků. Počítač potom jen velmi jemně obtahuje kontury nálad. To celé podtržené profesionálním studiem.
Tato deska je pravdivá a chytla se mé duše. Silné texty-básně mé krevní skupiny, šlapající kapela, ještě tak vidět živý koncert a mohl bych mít obrázek ještě krásnější (nebo ne?).
PS: CD obsahuje náladově pojatý videoklip, který vás jistě uvede do světů těchto hudebníků.
