rozhovor jana lamrama s markem bradáčem
16. číslo 9. ročníku brněnského časopisu spodních proudů DNO, zaštítěného freemusic.cz, věnovalo obsáhlý prostor Zimě. Vedle rozhovoru s Markem Bradáčem se dvě písně Zimy – Univerzální dobro a Jméno – objevily i na přiloženém sampleru „Long Life of
Underground – Vol. II“. Rozhovor vedl zpěvák a kytarista Jan Lamram.
Můžeš krátce popsat historii a vznik skupiny (Ruská) Zima, a proč před několika lety odpadlo slovo Ruská z názvu kapely?
Tvá otázka na začátek ve mně automaticky vyvolá otázku z konce každého dílu Křesla pro hosta. V bolševické éře toho pořadu se moderátorka Zdena Vařechová vždy svého hosta obligátně tázala „A jaké je vaše životní krédo?“. To křeslo & krédo se váže
ke konci dětství, což se v mé blahé paměti v podstatě rovná vzniku kapely. Ani teď nevím, jestli by mě tyhle asociace měly víc rozněžnit, rozesmát nebo děsit. Myslel jsem totiž, že budeme hlavně „nastavovat zrcadlo soudobé společnosti“, abych parafrázoval
obligátní hlášku kolegyně paní Zdeny, hlasatelky Marie Polákové (smích). Pod oním názvem jsme každopádně vystupovali jen asi jednu dvanáctinu naší historie. Rozloučili jsme se s ním před víc jak 18 lety krátce po koncertě v Liberci, kde nám místní punkeři
za jiné životní krédo taky nastavili zrcadlo. Přitom punk to tenkrát od nás byl poměrně solidní (smích).
Bolševici nastavovali zrcadlo neustále kdekomu, a přitom jim šlo o propagandu a manipulaci, což jsou témata, jež tvé texty často pojednávají. Jenže kde najít (alespoň přibližnou) hranici mezi tím, co opravdu chci, a tím, k čemu jsem byl
zmanipulován, abych chtěl. Cítíš se ty osobně manipulován? A nejsou často ony teze o manipulaci (médii, reklamou, politiky, kůrovcem, USA, EU, Íránem, uranem, vírou, pohlavím, ženami, manželkami, prací, životem...) také těžce manipulativní?
Bolševici kdekomu nenastavovali jen zrcadlo, ale hlavně nohu. To pro pořádek. Jinak, čistě technicky vzato, za manipulaci lze označit skoro cokoli. Od rodičovské výchovy po předpověď počasí. I dřív takřka nedotknutelné póly samotné existence – početí a
smrt – mají čím dál větší asistenci. Přímou kontrolu zvenčí. Nikdo nežije izolovaně. Každého formuje – tedy s ním manipuluje – okolí. Našim egům samozřejmě může lichotit emocionální a rozumová investice, kterou se filtrování (dez) informací snažíme
věnovat. Nicméně, čistě matematicky vzato, v míře ovlivnitelnosti jsme si velmi podobní. V ní se vzájemně lišíme míň než DNA člověka a šimpanze. Skoro pro každého je totiž ten tvůj uran stejně daleko jako Neptun. Upřímně, kdo se kvůli získání zcela
objektivních informací hluboce ponoří do analýzy problematiky uranu? A pokud ano, co když ho půli vědeckého studia napadne kůrovec nebo manželka? (smích) Pro většinu je zkrátka praktičtější, nechat se v relativním fyzickém a hmotném bezpečí táhnout po
kolejích jako vagóny. Neriskovat. Přijímat, přejímat a předávat. A neustále neřešit, zda je to fakt pravda. Vždyť mě to bezprostředně neohrožuje. Vždyť z toho koukají jen starosti a žádná hmotná satisfakce. A vždyť názorů – často protichůdných – je
nespočet… Praktičtější to pak bohužel je i pro posunovače mínění: „Pozor, na třetí koleji přijíždí ptačí chřipka!“. Nebo „Pozor, vlak s vašimi důchody bude o 5 let opožděn!“ Nezbývá tedy, než se tou informační džunglí ostražitě brodit. Pídit se a mýlit
se. A leckdy skočit někomu na špek. Natož na uran. Leckdy je ale dobré někomu na něco skočit. Díky spoustě pozitivních manipulací se (minimálně ta západní) polokoule má tak dobře jako teď.
Jako se ještě nikdy neměla.
Z principu ani nemohla! A co dnes kdo ví o včerejším „dobře“? Ono do dna vzato, i DNA je manipulací, byť nám uvědomění si toho v našem životě reálně pomůže asi jako matné povědomí o jakési vzdálené namodralé planetě
naší sluneční soustavy, jak zmiňuješ. V písni Univerzální dobro z vaší poslední nahrávky 3X mimo jiné zpíváš kriticky: „Jediná verze pravdy / s prstem na knize / hrdina přináší spásu / a to všechny spojí...“ V písni Loga ze stejné nahrávky pak zazní:
„Loga obrázky svatých / a ještě lepších / linie štěstí (...) od peřinek po rubáš / utkat vlákno pouto síť / hermeticky zavřít prostor snů / v kokonu šálení / že jsi účel.“ Co je to ta jediná verze pravdy? A lze vnímat kupříkladu kříž, jenž je symbolem
protnutí božského a lidského aspektu existence (příznačné je, že sloužil též jako popravčí nástroj), jako reklamní logo zaměnitelné s reklamou na vložky? A nemohou naopak tato „loga“ otevírat prostor porozumění, víry a snů? Nemohou být demonstrací
účelnosti vezdejšího života?
A co tuhle vznešenou debatu citlivě vyvážit pivem, buřtem a fotbalem? (smích) No nic, text Univerzálního dobra komentuje odzbrojující sebejistotu snad všech věr a všelijakých hnutí mysli, že právě ten jejich postoj je jediný správný a univerzálně dobrý
pro všechny. Při jeho prosazování se takoví roznašeči dobra obvykle opírají o nějakou starou knihu a nějakou novou zbraň. A zpravidla si jsou jistí, že deklarovaná šlechetnost jejich cíle vypláchne kýble špíny, které během vymýtání „zla“ naplní. Všechna
čest výjimkám, ale za snahami o vítězství „univerzálního dobra“ se přitom dosud obvykle skrývala jen nutkavá potřeba ovládat větší počet lidí a jejich majetky. Navenek ideologické hnutí si tak v principu nezadá s ambiciózním ekonomickým subjektem.
Expandovat, ovládnout, profitovat a kontrolovat. Firma jen používá jiný bič či meč. A jako každý produkt, i „univerzálně dobré“ hnutí musí mít své logo. Logo prodává. Výtvarná zkratka funguje beze slov. Nadnárodně. Proto i tebou zmíněný křesťanský kříž je
logo. Ale jaké logo! Nejen, že jedno z prvních a funkčně nejstarších; je to myslím nejgeniálnější logo všech dob! Znak, který sestavíš ze dvou klacíků! Slož ze dvou klacíků logo Coca-Coly! Takže ano, loga otevírají prostor porozumění, víry a snů. Ale beru
to asi z druhého konce než ty. Loga nyní podle mého otevírají prostor především pro porozumění výrobku, víru v jeho nezbytnost a sen si ho pořídit. Ostatně, propracovanost mediálního marketingu se minimálně vyrovná ostatním psychologickým disciplínám.
Obří firmy královsky platí přední psychologické experty za výzkum cest, jak se ještě efektivněji infiltrovat do podvědomí zákazníků. A to hlavně dětí, které jsou vůči reklamě minimálně odolné, a zároveň – ačkoli nevydělávají – představují největší kupní
sílu. Zanedlouho ale ten samý tlak čeká i seniory.
