včas přípomínáme víkendový dvoják. řádit budeme v pátek 17.10. v klubu ponorka v kralupech nad vltavou od 21:00 a taky v sobotu 18.10. v klubu house of blues v plzni od 20:30. doražte na panáka! p.s. - z nenadálých technických důvodů (pád diskového pole) je naše homepage nefunkční. na obnově se pracuje, omlouváme se, není to naší vinou ..
oficiální fotky od konstantina...více na http://www.konstantin.cz/podvini/podvini2008/
30.09.2008
nabídku k účasti na dvoudenním monstrózním litoměřickém vinobraní jsme obdrželi po posledním koncertu v místním hard rock café dynamo.
její atraktivita stoupala s prestiží času; dramaturg jedné z pěti scén - stage u hvězdárny - zimu obsadil do prime time v 21h.
obklíčili nás zvláštní programoví sousedé - na domácí půdě populární solidní hardcore existence a prostinké & vlezlé ska českolipských los chuperos.
nu a ještě jeden soused - techno stage. hodně hlasitý soused, tenhleten wit acid soundsystem. a to nonstop.
servis pro diváky i účinkující však pořadatelé stage u hvězdárny zajistili přinejhorším na chvalitebnou.
šikovný zvukař, snaživý stage manager, krásná světla, jen horší backstage. pro korzující čajovna, dostatek prostoru a jídla (od uzenin po govindu), jen horší pivo.
stejnou pomyslnou známku si vysloužila i zima. trocha instrumentálních chyb a v časovém presu nezprovozněná projekce pošramotila jinak velmi emotivní show.
bohužel se opět prokázalo, že zima, ačkoli se na vinobraní líbila, je (zatím stále) především klubová, ne festivalová kapela. není pařbou k burčáku, pivu a klobáse.
maru ۞
malá ochutnávka fotek tady, na zbytek se můžete podívat na rajčeti TADY..
jen prostor a mix
30.09.2008
"přijďte si k nám zahrát, uspořádat svůj třeba první koncert!!! férové podmínky!"
tato nabídka na webu pražského jet clubu zlákala novostrašecké vivien´s shadow. ti pozvánkou na čtvrtek 25. září oplatili zimě dřívější show.
web nelhal; tedy aspoň zčásti. uspořádat první koncert by tu asi šlo. s férovými podmínkami to bylo spornější.
žižkovský music bar totiž nabídl jediné - prostor a (zoufalý) mixpult.
jinak chyběly plakáty, promotér, zvukař i výběrčí vstupného. chybělo kvalitní či aspoň trochu výkonné repro, odposlechy, kabeláž a dokonce mikrofon i stojan. z jediné zásuvky čouhala jediná prodlužovačka.
poraďte si, kluci, řekla barmanka - děvče, které nám chladně načepovalo tu bezkonkurenčně nejodpornější plzeň 12 světa. dokonce ji tajně "řezala" krušovickým mušketýrem.
vítek s honzou zcela záhadným způsobem zprovoznili dvě místní reprobedýnky, hoši z vivien´s shadow kdesi po praze v šibeničním čase sehnali nejnutnější kabely, stojan a mikrofon.
takřka neavizovanou show se tedy v obskurních podmínkách nakonec podařilo zahájit. značné zpoždění ale oběma kapelám umožnilo sotva půlhodinu produkce.
na každou z nich přišli asi tři kamarádi. rozčarování přerůstalo do záchvatů smíchu. ty pak do vzteku, frustrace a rezignace.
i ta poslední vesnická hospoda se snaží víc než jet club.
maru ۞
a nakonec fan report by pan goril
01.10.2008
Zima, Litoměřické vinobraní 28. září 2008. Osobní zápisky ze zájezdu
Někdo miluje burčák. Já jsem k tomu nápoji krajně nedůvěřivý, je to trinitrotoluen mezi alkoholy. Nebezpečný, krajně nestabilní a explozivní. Podle toho, co jsem viděl v sobotu v Litoměřicích na vinobraní – a zurčely tam burčáky z celé republiky –, měl zřejmě štěstí ten, kdo se s tím nesral a poblil se už zvečera. Ostatní nejspíš vstávali s mokrou prdelí. Dlužno podotknout, že to asi bylo skutečně z nakvašeného vinného moštu, nikoli z vystoupení skupiny ZIMA. Tu ke všeobecné škodě viděl ten večer málokdo. A i ten málokdo si stěží mohl její písničky užít, poněvadž pořadatel je kráva, která klidně umístí dvě scény hned vedle sebe, aby se navzájem překřikovaly.
Mužem v pozadí (nikoli osinou v prdeli)
Rád jsem přijal nabídku stát se pro jeden večer členem technického teamu skupiny ZIMA. Ten večírek se měl odehrát v Litoměřicích během mohutných oslav vinobraní. Na náměstí korunovaném srandovní věžičkou domu Kalich ten večer hehe haha bavil přiožratý dav Těžkej pokondr, později prděl geront Péťa Janda, ZIMA vystupovala na zastrčenější a skromnější "rock stage". Právě v době, kdy na náměstí davy naslouchaly nějakým bezejmenným Slovákům...
Maximálně na vychcání
Nebyl to úplně šťastný den, ale byl to supr výlet. Popravdě – skupina ZIMA dala téhle mé sobotě smysl. Nebýt toho, že jsem měl v pět být nastoupený u zkušebny, asi bych ten den vstal maximálně na vychcání. Předešlý večer se mi totiž protáhl do časného rána a ono protahování bylo provázeno nemírnou konzumací různých druhů lihovin. Některé orgány mé podlé tělesné schránky se mně to rozhodly připomínat. Například hlava neo žaludek. Svině.
Honza tvrdí muziku
Během těch šestnácti let, co ZIMA hraje a co postupně proměňuje svoji tvář, už chlapcům leckdo vyčetl, že přestali být rockovými hudebníky. Není to pravda. Přestože tváře některých z nich jsem zahlédl během pátečního večírku, tahali všecky svoje verky do dodávky s úsměvem na líci a ještě při tom na sebe zvládly mávat lahvemi špiritusu. Byl jsem rád, když bylo naloženo. Rozjeli jsme se, g moll odjistil Spišskou borovičku, zřejmě na důkaz, že basa skutečně tvrdí muziku, a já si otevřel léčivé pivo.
Tady máte přes držku
Než jsme dojeli, Bakalář světlý ležák trochu zabral, tak jsem tu slovenskou variaci na gin taky okusil. Bylo záhodno. Vzpomněl jsem si na Švejka: Ale von to císař pán takhle nenechá, to ho málo znáte. Vojna s Turkem musí bejt! Zabili ste mě strejčka, tak tady máte přes držku! A těm No name, klukum slovenskejm, se to taky nesmí darovat. Hrajou na hlavním rynku, když maj davy čumět na ZIMU? Tak jim aspoň vypijeme borovičku.
Hvězdy se mění nad hvězdárnou
Když jsme se konečně po mnoha útrapách probojovali ke správné stage u Hvězdárny, bylo jasné, kdo bude dneska večer za krávu. Přestal jsem to aspoň pro sebe být já, kterej jsem klukům slíbil natisknout playlist – a nevytisk. Spadlo to na pořadatele. Na pódiu právě chroptěli místní Anime Tortment. Ok, na to, že spolu hrajou rok, tak jim to šlape. Ale není to nic objevného... a rozhodně se to ale vůbec nehodilo k Los Chuperos, opravdu podřadnému hehe haha skáčku z Lípy, co nastoupilo po nich. A po nich se samozřejmě nehodila ZIMA... Ale to už tak na festivalech bývá. Horší bylo to, že pár metrů od pódia bylo jiné pódium, s DJem, jehož touhou bylo jediné: pokořit kytary hlasitostí.
DJ kroutí volume
A šel jsem se projít po městě. Klobásy voněly, opilci smrděli, žužu žoužalo. A nebylo k hnutí. A šel jsem zpátky. Los Chuperos nekončili, i když už měli, DJ byl o něco víc nahlas... a pak to konečně přišlo. Skáčko lezlo z pódia, na něj naskočil moderátor, který už taky ochutnal zřejmě nejen burčák, ale jazyk mu to opravdu nerozvázalo, a já šel montovat za kluky plátno, na kterém měla běžet projekce. Od toho jsem tam byl převážně, poněvadž na postavení všech verků a zvukovou zkoušku bylo všehovšudy 20 minut. Nějak jsem to tam našpendlil, i když níž, než by se slušelo, vcelku to ale byl k prdu, poněvadž video signál stejně zarputile odmítal přesun z kompjútru do projektoru. Hadr jsem nechal viset, protože ZIMA už pomalu začínala hrát, tak abych se neplet. Pauzu využil DJ k tomu, že ještě zesílil.
Emo & punk 'raus
Mezitím se taky vypařila část docela početného publika. Počítám, že na No name. Další část se odkulila během prvních dvou písniček. Což přičítám tomu, že to byla ta podstatně mladší část publika, to jest kinderpunks a emokinder, která byla rozskákaná z Los Chuperos... a tohle na ně bylo přece je příliš. A ještě to přičítám zvukařovi, který až někde kolem třetího songu zvedl oči od pultu světlama a postřehl, že se vlastně taky hraje na kytary...
Dunění
Takhle to vypadá jako smutný příběh. A ani nebyl (a děje se takových denně...), kluci do toho dávali hodně, kapela šlapala jako dycky, do zpěvu se podařilo dostat lepší emoci, než obvykle – a nepoznal by to jen trotl. Akorát muziku pořád špinil rachot z druhé stejdže... zvláštní pocit, když to duní i v pauze mezi písničkama.
Špinavá bomba
No a pak byla exkurze do města, ohňostroj překvapivě tichý Olympic se svéráznými gerontovými pokusy o průvodní slovo. Kluci v davu dopili borovičku, v autě načali fernet... a mně se vrátila odpolední kocovina, takže jsem celou cestu zpátky tiše trpěl, v útrobách mně tiše bouchala jedna špinavá bomba za druhou...
Originál kapelní report hledejte na
