Zouváci boží acoustic-ethno / Třebíč

Velká muzikantská legrace nazvaná Zouváci boží pokračuje. Veselá kapela vzniklá jako „bokovka“ ze známých třebíčských rockerů těsně před Vánoci vydala druhé CD, k němuž při křtu v sále radnice ve Starči přidala ještě muzikantské  pexeso.

Deska má název jakoby vypadlý z filmů Woodyho Allena „Všechno co si na světě můžeme nejmíň přát je láska...“ a Zouváci jsou na ní zábavní stejně jako na albu předchozím. Opět si vypůjčují kousky melodií od kdekoho - doslovně od světových hvězd Jacksona Michaela, Jonese Quincyho či Stinga po kamarády z třebíčských čtvrtí Hronovského Tomáše, Bartoše Václava, Coufala Jana či Vyorálka Jiřího, aby je sami hudebně dotvořili a hlavně opatřili originálními texty.

Ty píše zpěvák a hráč na baskřídlovku Kamil Foit. Spolu S ním Zouváky tvoří Milan Noha (zpěv akordeon, foukací harmonika),  Adam Jindra (zpěv, mandolína, akordeon), Vladimír Dudek (zpěv kontrabas) a Luděk Konečný (zpěv,bicí).

 Z nástrojového obsazení je i těm, kteří kapelu dosud neslyšeli, zřejmé, že toto těleso patří do ospody, čím nevázanější, tím lepší. Zouváci si totiž dělají legraci úplně ze všeho: taneční, erotikou nabitou Macarenu předělají na pracovní song česáčů bavlny, národní poklad Prodanou nevěstu zaprodají  bílým džínám zesnulého krále popu a i výpůjčku od jiné místní skupiny Cirkus Mrodry Ublues s parodickým názvem Písnička, kterou mám rád lkají jako celá rodina folkových písničkářů Nedvědů dohromady.

Ovšem pozor, je tu i jiná písnička, skutečný zouvácký originál, společné dílko Milana Nohy a Kamila Foita-jmenuje se Podzim  a nedělá si legraci z nikoho a, ničeho. Prostě pěkná skladbička od Zouváků božích.

Můžete, si ji klidně poslouchat i v zimě a ještě přitom „mastit“ pexeso, na němž kromě podobizen členů kapely najdete i veselého bluesmana Pavla Hlaváče, bubeníka Nelida či, Jiřího Vyorálka, v poslední době známého především jako skvělého Hamleta v nastudování brněnského divadla Husa na provázku.

Milan Zeibert

CD Zouváci boží: všechno, co si na světě můžemenejmíň přát, je láska..., 2009

Je něco Symbolického vtom, že kapela, která si říká Zouváci boží, začíná své druhé a um (se zcela neobchodnim názvem "všechno, co Sina světě můžeme nejmíň přát, je láska. . .") výpůjčkou z dávného hitu Nancy Sinatra These Boots Are Made For Walkin (známé v českém podání Yvetty Přenosilové jako Boty proti lásce). Text však začíná něčím úplně jiným: „Ve stodole visí chlap...“ a neptejte se, proč tam visí. Kontrasty, překvápka, legrácky - leckdy pěkně černé, žerty hudební i slovní, to jsou Zouváci boží, které vede zpěvák a hráč na baskřídlovku Kamil Foit, autor většiny textů.

Druhou důležitou figurou hos-podsko-popově punkového šramlu je Milan Noha, zrzavý Irčan s harrnonikou tahací i foukací, který k Foitovým slovům o Vinnetouovi a Podzimu přidal muziku, s níž by Zouváci mohli z hospody vyrazit do kterékoliv televizní soutěže. Šok diváků by byl dokonán při pohledu: na mandolinistu Aama Jindru, vystupujícího zásadně v pyžamu, případně bubeníka Lud'ka Konečné ho či kontrabasistu Vladimíra Dudka, dělící se o zbytek melodií (V bookletu kolektivně označených Zouváci boží). Takovou partu, která ze všech sil usiluje o to, aby se nestala suprovitou stár, ještě neviděli.

Nadsázka je snad nejvyšší Sázkou kapely. Nonšalantní krádeže ve stylu Arsena Lupina (v bookletu desky poctivě přiznané) začínají u Michaela Jacksona a Quincyho Jonese, aby bez varování přeskočily k Prodané nevěstě. Vladimír Dudek si zahraje na Stinga (taky začínal jako kontrabasák ve skupině Police), v převleku za česače bavlny se přivlní zestárlá Macarena na a nakonec si Kamil vybere to nejlepší od newyorských klezmer bluesmanů Hazmat Modine (Možná se pletu, ale tipnul bych si, že ho tenhle soubor uhranul stejný večer jako mě: před dvěma roky V náměšťské zámecke jizdárně na Folkových prázdninách.) A pak je tu druhá skupina inspirantů: vedle světových hvězd kamarádi z třebíčské hudební scény od reggae pdravu zaniklých Crime and... (Afrika) přes parodii Cirkusu Mrodry Ublues (Písnička, kterou mám rád) až po srandičky Jiřího Vyorálka (Manželky) a Václava Bartoše (Už mi to nedávejte).

Dlouho jsem neviděl někoho,kdo toho udělal tolik pro to, aby byl primitivní, nemoderní, nehvězdný, outsiderský (a ještě z toho měl radost), ale zároveň chytrý, vtipný, originální a uvolněný (a taky měl radost...) Teprve potom se stane, že mezi všemi těmi humory zazní opravdu pěkná písnička, už zmíněný Podzim, kdy „vlaštovky na drátech dělají. noty, v sandálech po ránu zebe...“, jak na Nohovu melodii zpívá Kamil Foit. Jeho nápaditě texty baví od prvního verše a úplně ho vidím, jak ,,Z  postele šel kotrmelcern, kafe nosem polykal jsem“, což si předepsal do veselého Kouzelníka .“

Konec chvály, neboť by se mohlo stát, že třeba taková pís-nička, kterou mám rád (nevím jestli víc parodie na dechovku nebo trampské Songy) by se dostala do rukou bratřím Nedvědům a ti by byli schopni udělat z ní celonárodní hit. A protože mám Zouváky rád, takový konec jim rozhodně nepřeju.

Milan Zeibert

Křtíme nové CD "To co si na světě můžeme nejmíň přát je láska"! Uskuteční se vám to 11.12.2009 ve Stařči u Třebíče. Pozor! Bude překvapení .....!!!!!