Světe, div se v jedné větě,
ulítl jsem na Ivetě,
dvě hodiny v obětí,
schyluje se k početí,
Iveta je dobrých mravů,
vymlouvá se na únavu.
Světe, div se v jedné větě,
ulítl jsem na Ivetě,
dvě hodiny v obětí,
schyluje se k početí,
Iveta je dobrých mravů,
vymlouvá se na únavu.
Žiju sny a sním o životě, vše, co mám na dosah je na míle vzdáleno.
Je polojasný den,
slunce střídavě otevírá a zavírá vrátka,
Indiáni z kmene Arara
i dalších, jiných kmenů,
střeží plíce Země,
nevěří na pozlátka.
V povodí řeky Amazonky,
Harpyje vrhá se střemhlavým letem
na spálené pláně,
pod koly monster,
mířících ke genocidě,
svou kořist uloví si snadně.