Dřevěná duha.
-----------------------
V rozkvetlých zahradách letitých vzpomínek
skví se stará dřevěná duha vratký oblouk
věčnosti po kterém procházíme ve svitu
každodennosti
Jen někteří dokážou jít po něm zpříma
snad jen ve snu uskutečním tu cestu
a neztratím se ve spánku abych neupad
to jen obava se vkrádá do duší těch co mají
strach
Strach z nerovných cest a únik do neznáma
opora v úbytku lidského svědomí A v šedi
humanismu se potácíme na pokraji dávno
minulých dob
Řetěz pochybných sebejistot ve své
zkorodované nekonečnosti drží dál
i slabomyslný je vítěz když hlupák je král
s patřičnou ironií se mu klaní jako klaun
Korouhev se vztyčí kat mlčí
veřejně stíná hlavy
uznání patří obětem
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.