Kdysi dávno jsem se rozhodl, že musím mít kapelu, protože hudba je pevnou součástí mýho života a já chtěl být součástí jí. Ve dvaceti jsme tak začli s mým starším bráchou koketovat s myšlenkou, založit folk-punkovou kapelu, k čemuž jsme se opravdu jako tehdy absolutní amatéři dopracovali. Jelikož fluktuace členů hrajících na folkové nástroje byla převeliká, z folk-punku byl punk, a pak crossover, kdy jsme byli schopni zahrát všehochuť od irský Foggy Dew až po metalovou Církev. Ta kapela se jmenovala Zelený Vlk a byla to především jedna velká párty, kdy koncerty byly, dle slov našich fanoušků, především divadelním zážitkem. Já jsem pak pracovně odešel do ciziny, bráchovi se narodily děti a když jsem se po roce a půl vrátil, byl v cizině zbytek kapely, a tak už nemělo cenu v ZV pokračovat.
Tak si mě našli kluci z Cuppely, dneska Anexinu, kteří hledali do svých řad pouze zpěváka. Já se popravdě za zpěváka nikdy nepovažoval, spíš mě bavila kytara. Nicméně slovo dalo slovo a já se k nim připojil. Kluci tenkrát hráli takovej syrovej punk s anglickými texty, což se mi popravdě nezamlouvalo a postupně, jak jsme se všichni (snad) zlepšovali, začal být Anexin více tvrdší, melodičtější a český. Jelikož jsme však jako skupina nebyli schopni společně fungovat a pořád jsme se rozcházeli a zas dávali dohromady, rozhodl jsem se v listopadu ´16 pro definitivní odchod.
Bohužel jsem ani s jednou kapelou nenatočil plnohodnotné album. Vždycky jsme spíš zkoušeli, lokálně koncertovali a opět zkoušeli. Rozhodl jsem se, že to tentokrát vezmu za opačný konec. Představuji se Vám nyní pouze já, se svou kytarou a nápady a doufám, že Vás budu bavit. Nahrál jsem singl Společnice, a pokud se Vám bude líbit, nahraji na jaře příštího roku plnohodnotné album, kde zazní některé kousky ZV, ale hlavně všechny moje věci, které jsem si za poslední tři roky ukládal do šuplíku.