Stručně: Nebylo to kurva jednoduchý a připomíná to běh přes překážky s jednou nohou a kudlou v zádech.
Méně stručně:
Dali jsme se dohromady někdy koncem roku 2016 s názvej Brajglmen, z počátku vlastně jen na popud Pavla Kříže z Douglasu, který se chtěl naučit hrát na basovku a k tomu je fajn mít kapelu, než to hudlat doma nasucho.
Pásek i já už jsme za sebou měli pár let fidlání s blanenskýma Peach U.S. (plus pár štěků s Inseminační stanicí, SPS a různejma teenage kapelama v daleké minulosti - RIP Apendyx) a mít bočák zrovna přišlo vhod.
Napsalo se několik songů (Písek do soukolí, Páč mě to baví, Číslo) a začalo se zkoušet. Pavel bohužel po nějaké době odpadl. Těžko říct proč, možná že ho zlomil ten pomalej postup, basa je sakra těžkej nástroj, když to má nějak znít. Každopádně jsme se rozešli v dobrým a jelo se dál.
Shodou okolností se v téže době rozpadla skupina Veřejná bezpečnost a jejich basák Honza Verbež zůstal na ocet. No chmátli jsme po něm jak bezďák po krabičáku, poseděli u piva, dali pár zkoušek a bylo hotovo. Do budoucna se to ukázalo coby skvělá volba.
Dopsal se 13-songovej playlist a přišly první koncerty (po dlouhý době od založení, ale většinu času jsme s Páskem ještě pořád věnovali hlavně Peach U.S.) V té době nás slušně podporovali týpci z Inseminační stanice a jejich frontman Tom byl hlavním iniciátorem změny názvu. Problém tkvěl v tom, že tuším v Ústí nad Labem existovala - a dosud existuje - hardcorová partička Brajgl a to by mohlo působit matoucně. Provedli jsme brainstorming u Toma v jeho brněnské punkové knajpě Sedmý schod, nalili tam do sebe něco piv a rumů a vylezla z nás "Kudla v zádech". A u toho se zůstalo.
(Ono jméno má ve skutečnosti velmi konkrétní význam, ovšem ten si ještě necháme pro sebe. Až někdy v budoucnu o tom napíšeme song. Snad.)
Zkoušelo se do zblbnutí a hrálo. A přišla pohroma. Pásek onemocněl poměrně vzácnou, leč dost napíču chorobou a v jejím důsledku přišel o nohu. Vypadalo to dost bledě. Jak s ním, tak s námi. Jenže to by náš bubeník nesměl být nezmar. Z nemoci se vylízal a naučil se hrát s protézou. Pustili jsme se do toho s ještě větší chutí, protože show must go on! Přesto je třeba říct, že vynucená zdravotní pauza nás výrazně zabrzdila v rozletu a vrátit se dá dost práce.
V lednu 2018 se k nám přidal Nikolas Král, boskovickej muzejník a nadšenej kytarista. Po dvou koncertech s ním se ukázalo, že to ve čtyřech půjde fajn a naše muzika tím získala mocnější, bohatší zvuk. Po vynucené pomlce se vracíme na pódia, k naší radosti se lidi opět ozívají a zvou nás na akce. A za to velikej dík.
A dá-li prozřetelnost, v létě valíme nahrávat album. Toť prozatím vše.