Předtím v ústecké kapele Pod okapem a někdy od roku 2005 sám se snažím skládat a také hrát převážně svoje písně.
Adam Kopřiva z Ústí nad Labem zvedl počet sólistů již na pět. Ale nutno hned dodat, že zvedl i laťku kvality interpretace. Neuspával, přirozeně lehce přinutil posluchače vnímat texty i dynamickou barevnost kytarového doprovodu. Petr Lochness Křivohlávek Krušnohorské kolo Porty 2013
"Adam Kopriva - zvlastni a moc prijemny mlady autor a pisnickar, moc se neprosazujici, coz je skoda, trochu nevyrazna hra na kytaru (na kytary jsem zatizeny), texty slusne" Lubos Stranik, Portýr - Porta 2009 (May 06, 2009)
Tenhle článek vyšel v Ústeckém deníku, autorovi jsem v rozhovoru mimo jiné řekl "Někdy na gymplu jsem taky zjistil, že poezie to není jenom Neruda nebo Erben, ale taky třeba Jan Skácel. " No a takhle to dopadlo...
Ústí nad Labem - „Lidé mi píší, že se jim moje písničky líbí," říká skromně mladík z ústecké knihovny. Na Portě hraje v pátek 15. června odpoledne na Lidickém náměstí v rámci autorské soutěže.
Adama Kopřivu (ročník 1977) na gymnáziu bavil dějepis a český jazyk. Civilní vojenská služba ho v roce 1998 zavála do Severočeské vědecké knihovny, do světa knih, které miluje. A tak už tam prostě jako knihovník natrvalo zůstal.
Jako student hrál na kytaru v kapele Pod okapem. „Chyběly nám texty, tak jsem je začal psát," vzpomíná. Jenže kapela se v roce 2002 rozpadla. „Kamarády to přestalo bavit, marně jsem je přemlouval," je dnes smutný. Rozhodl se dál skládat texty i melodie, začal hrát sólo na kytaru a zpívat.
A přišly první úspěchy. Od roku 2008 má vlastní internetové stránky, zde i na portálech Bandzone či MySpace lze slyšet jeho písně. Když našel v Tolkienových knihách písně trpaslíků a elfů, zkoušel k nim psát melodie. „Jen jsem je nestihl režisérovi Peteru Jacksonovi poslat," směje se.
Jako písničkář hrává v kavárnách, klubech i na autorských čteních v knihovně. Nejdál vystoupil v Pardubicích na Festivalu Šansonu. „A v Kutné Hoře na festivalu Krylonoce," ohlíží se.
„Oslovil mě hlavně básník Jan Skácel," vyznává se. A podotýká: „Ale už ne třeba Neruda nebo Erben." Jeho nejoblíbenější knížkou je Salingerova novela Franny a Zooey. „V hudbě mě baví britská skupina Radiohead, z našich zpěváků Vlasta Redl," prozrazuje. „U Redla je to pro spojení výtečné hudby a chytrých textů," upřesňuje písničkář.
Adam Kopřiva se představuje i jako meditativní básník se svěžími a vnímavými, především milostnými verši. „My dva jsme kameny do moře hozené… náhodou ležíme na stejném místě," zazní v básni Kameny na dně „Hozený klíč do ruky chytím, po schodech stoupám, abych byl s tebou tady a teď…" čteme na jiném místě. A láska? Tu prožívá naplno: „Jsem ty a jseš já, důvěrou kamna rozpálená…"
Zamýšlí se i nad sebou: „To vítr, přítel v zádech, ten mi radí, abych z cesty sešel. S větrem máme stejné, také já o co se opřu, zlomím." Ale nezoufá si, má svou lásku: „To, co je hořký, teď už nepiju sám…"
Oslovilo ho i město, kde žije. „Kostel probodl mrak špičatou věží," je jedna z jeho metafor. „Les komínů šumí do noci," čteme další charakteristiku. V básni „Zůstat je snadné" zní zdařilé verše, končící civilně: „Jedna noční vteřina, slovo spadlé do vína, most co stojí po pás v řece, hvězdy na dně ptačí klece. A ta dvě světla nad nimi, to jsou trmické komíny. "
V roce 2010 se podílel písní Světlo a tma na albu „Studna neobjevená", výběru nahrávek mediálně neznámých hudebníků. Od roku 2008 se zúčastňuje pravidelně oblastního kola Porty, dvakrát postoupil do autorské soutěže. Když jsme spolu rozmlouvali, dostal zrovna oznámení, které mu udělalo radost: „Vystupujete v semifinále autorské soutěže v pátek 15. 6. ve 14 hodin."
Jeho vzorem a inspirací je spíše zasmušilý básník, kytarista a písničkář Oldřich Janota (1949), legenda českého folku. Janota ve 2. polovině 70. let založil s Jakubem Nohou skupinu Pentagram, dávno už ale vydává CD sám.
Kdy že vydá svou sbírku nadějný básník Adam Kopřiva? „Zatím nemám pohromadě tolik básní," říká skromně. A jeho krédo? „No spíš přísloví: Krm vlka, jak chceš, pořád kouká do lesa," už se usmívá.
Zpracoval Arnošt Herman