Než nastane zima
Listy rudé z korun padají,
brouk černý se po mých nohou plazí
a vánek zvedá vlasy její
do povětří
a mně nevadí,
že zima se vkrádá.
Déšť z mraků si padá
a tma je už delší,
neb vše kolem nás je hned barevnější.
Květena malbou duši konejší
a vkresluje úsměv do tváře mé.
V tomto světě žili jsme ve stavu bolestném.
V slzách a v šíleném
hněvu nepoznaném.
Já však nechci končit v zlém.
Láska není,
avšak já vím,
dál žít musím.
Kráčeli jsme parkem za ruce
držíc se
a nyní již vidím
nás ve světě krásou naplněným,
léčící naše duše a já už vím,
že bude lepší, když tu budeme
ty pro mne a já zas pro tebe
Zlaté listy z korun padají
a vzpomínky co v hlavě dřímají
skrývaj se v pokoji mysli mé, v mé duši a srdci,
však v pláči oči moje slzí a křičím.
Přesto nevím. Prosím, proč křičím?
Zima se vkrádá.
Déšť z mraků si padá
a tma je už delší,
však vše kolem nás je hned barevnější.
Květena malbou duši konejší
a vkresluje úsměv do tváře tvé,
jejíž půvab obrazem pro oči mé.
Pavučiny kolem hlavy mé poletují.
Nebe je červený.
Muž ve mně šílený
Musím říct nevyřčený -
Láska není,
avšak já vím,
dál žít musím.
Listy rudé z korun spadaly...
