Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Deeptronics electronica-pop / Opava
Členové skupiny
Nástrojové obsazení:
Baskytara
Nástrojové obsazení:
Zpěv,
Syntezátor / Sampler
Nástrojové obsazení:
Zpěv
Kontakty a odkazy
Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.
CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.
Dodatečné info
Jsme čtyřčlenná kapela ze severovýchodu České republiky. Hrajeme elektronickou hudbu obohacenou o zpěvy a živé nástroje v podobě bicích a basy.
Členové:
Slíva - Zpěvy
Roman - Bicí (akustické, pady)
Dejv - Basová kytara
Luki - Playback, synťák, sampler a zpěv.
Bio a historie
Deeptronics
Kapela Deeptronics vznikla někdy na přelomu roku 2013 / 2014. Tenkrát jsme tento projekt založili ve dvou s baskytaristou Dejvem a to proto, že jsme dlouhá léta kamarádi (nejenom na muzikantském poli) a přitom jsme až na výjimky spolu nikdy dohromady nehráli. Dejv je člověk, který dokáže ocenit opravdu kvalitní muziku a tomuto postoji zavázal v životě své hraní. Jestliže něco opravdu vystihuje jeho přínos v kapelách, pak je to podle mě především jeho profesní kompetence, pořádek a čistota jeho linky. Moje jméno je Lukáš a rád vytvářím a komponuju hudbu na PC. Kdybych se měl srovnat s Dejvem, co se týče hraní, oproti němu jsem normální čuně, protože rozhodně nemám ani v rukou, ani v hlavě (ani v bytě) takový pořádek jako on. Dalo by se říci, že zatímco Dejvův život je založen na teorii pořádku, ten můj je založen na teorii chaosu. A protože protiklady táhnou k sobě, zkusili jsme spolu tento projekt rozjet.
Naším cílem bylo v první řadě hrát na živo a dělat vlastní hudbu. Ale zároveň dělat takovou, která bude něčím jiná. Tak vznikla myšlenka hrát elektronickou hudbu, která bude obalena živými nástroji. A jelikož dva jsou do kapely málo, řekli jsme našemu dalšímu kamarádovi (hudebníkovi) Romanovi, jestli by nechtěl hrát s námi. Roman stylově není zcela za jedno ani se mnou, ani s Dejvem, ale dalo by se říci, že jeho postoj je tak na půli cesty mezi tím od Dejva a mým. Netřeba snad vysvětlovat, že stejně tak jako hudebně, i vzdálenostně to od sebe nemáme daleko (málem jsem zapomněl dodat, že pocházíme z okolí Opavy a Ostravy. Není to zrovna ideální líheň pro nově vzniklé kapely, ale o to větší výzva), a tak jsme se jednoho dne sešli na zkušebně, kde už jsem přišel s hotovými podklady nahranými ve svém sampleru. Začali jsme hrát a i když první zkouška zněla příšerně, o stylu bylo hned rozhodnuto. Elektronická hudba střihnutá živými nůžkami vzbuzovala dojem popu, který se však na jedné straně více přikláněl k elektronice a na druhé (trošku méně) k hudbě rockové. Nakonec jsme to zařadili mezi záložku elektro-pop. Po důkladnějším studiu definic hudebních žánrů by však naši tvorbu lépe vystihovala kombinace indie-dance.
Čas plynul, začali jsme více a více zkoušet, ale zdálo se nereálné hrát na živo všechny elektronické prvky jen přes sampler, proto se muselo rozčlenit, co poběží ze spodu a co budeme hrát živě. Každý měl svou úlohu docela zřejmou. Dejv hraje odjakživa basu, Roman zase bicí. Se mnou to bylo horší, mýma rukama prošlo více hudebních nástrojů - kytara, basa, syntetizér, sampler a taky mikrofon (jestli se to dá považovat za nástroj). Výsledkem této různorodosti je, že na žádný ze jmenovaných nástrojů neumím hrát tak dobře, jako Roman na své bicí nebo Dejv na svou basu. Vynahrazuju si to však tím, že dokážu hudbu vymýšlet a toho se taky držím nejvíc. Moje úloha v kapele je tedy přinášet nápady, starat se o jejich vypouštění na pódiu ven a taky je doplňovat svým samplerem. Abych toho neměl málo, chopil jsem se psaní textů a taky zpěvu, i když svůj hlas tak trochu nesnáším.
Trvalo to dlouho, než jsme se trochu sehráli a můj zpěv už nezněl jako když ocejchujete krávu. Sehrání nám dalo opravdu zabrat nejen po technické stránce, ale i stránce muzikantské. Je totiž o dost obtížnější sehrát živé a neživé nástroje podle pravidel kliku, než hrát bigbít někde na zkušebně nehledě na jízdní řád v podobě metronomu. Po dlouhé době se to ale nakonec povedlo, jádro se utvrdilo v pevný kámen a nadešel čas, abychom hledali další výpomoc v podobě zpěvu. A tak přišla na scénu Malá Slíva a její velký hlas. A protože dokážeme hrát svou vlastní hudbu a od kapel nominovaných na Českého Slavíka to máme daleko asi jako Venuše k Jupiteru, rozhodla se, že Deeptronics je pro ni to, co ji dokáže opravdu naplňovat (samozřejmě krom pivně sexistického houkání podnapilých fanoušků pod pódiem, které nás mimochodem naplňuje všechny). A zkoušeli jsme dál.
Asi po dalším půl roce zkoušení jsme měli dost nápadů na to vydat album a mít se tak čím ohánět před hudbychtivými fanoušky a pořadateli akcí. V té době jsme také konečně demokraticky (podle pravidel severokorejského režimu) zvolili název kapely. Do té doby to byl pořád jenom projekt. A tak vznikla oficiálně kapela Deeptronics a s ní i její debutové album Speed of night nahrané ve studiu Kodaň a masterované mistrem zvukařem, jakožto i mistrem fermentovaných nápojů a občasným očichávačemdívčího spodního prádla, Tomášem Herudkem.
Nahrávání dalo hodně práce. Především pak doladění elektronické části, zpěvů a dopsání textů. Jak už jsem psal na začátku, moje hlava je jedna velká teorie chaosu a to se odrazilo právě na nečistotě některých elektronických pasáží, kterých si však člověk všimne, až když v chaosu nastolí řád v podobě rozčlenění do samostatných stop. Podstata písniček však zůstala stejná a jejich námět se odráží v náladách a pocitech, kterých nikdy nebyl nedostatek. Týká se to samozřejmě také textů. Ty sice bezesporu vznikají až poté, co je hotová hudba, přesto se však nesou v podobné náladě, jakou evokuje hudba samotná. Většinou (u delších textů) mají ucelený příběh, ale na první pohled nemusí být každému zřejmý. Nápovědou k nim je pak právě hudba, která by jim měla dodávat odpovídající atmosféru.
Naším cílem do budoucna je snažit se hrát dál, zlepšovat se, jak po stránce technické, tak i stránce hudební. Zlepšovat se, jak jen to půjde a získávat tím lepší odezvu, která by nás motivovala k tomu dávat do toho ještě víc. Chtěli bychom hrát pro lidi, kterým není líno vyrazit za koncertem někde dál, než do vedlejší vesnice. Lidi, kteří nechtějí jenom poslouchat hudbu z rádia, ale hledají jinou cestu, než tu mainstreamovou. Nemůžeme hrát na akcích, kde si přišli lidi užít své pivní řežby s párkem v rohlíku (i když ten já mám hrozně rád), kde jim k doprovodu hraje Exnito revival, jejichž legendárního zpěváka právě propustili z protialkoholní léčebny. Nemůžeme hrát na akcích, kde si přišli lidi vyprat prádlo na DJe Éčka a s panenkama jako ruské kolo pak v psychodelíriu ze stroboskopů, laserů a umělého kouře do sebe obracet jednoho panáka vodky za druhým dokud nedojde ke kolapsu, ztrátě vědomí a následnému pomočení. Nemůžeme hrát pro gumy, agresory, barbíny, hluché, umělce, politiky, intelektuály nebo hipstery. Když nad tím přemýšlím, dost jsem naši cílovou množinu ořezal. Neberte to ode mě tak vážně. Já si rád dělám legraci. Ale hudbu beru smrtelně vážně. My všichni.
