Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
319-829-319
Defekační Reflex rock-punk / České Budějovice a okolí
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
319-829-319
Dodatečné info
ZMĚNILI JSME NÁZEV. TEĎ SE JMENUJEME DfR A JDEM DO TOHO PO HLAVĚ! KAPELA DEFEKAČNÍ REFLEX UŽ OFICIÁLNĚ NEEXISTUJE.
Nový profil na BZ: http://bandzone.cz/dfr
Ňů ofišl pejdžiz: http://www.dfr.cz
Tento BandZone profil se tímto stává neaktivním a bude zde sloužit už jen pro odkaz na profil nový. Jinak jsme ale pořád stejní lidé, stejná kapela. Prosíme všechny naše fanoušky (pokud stále jsou našimi fanoušky), aby si k oblíbeným přidali DfR. Děkujeme :)
Bio a historie
http://www.dfr.cz http://bandzone.cz/dfr
Co že je defekační reflex ??? Je to základní biologická pohnutka na níž je postaveno bytí celé společnosti ... Stejně tak důležití se cítíme být i my - Defekační Reflex !! Defekační reflex se nedá zadržet, přijde ať už to čekáte nebo ne, stejně tak jako jsme tu právě teď my...
Náš styl není úplně klasický punk, spíše jde o punk s velmi silným přídavkem rocku, potažmo rock´n´rollu.
Místo činu: České Budějovice
Trestný čin: Punk-rock
Pachatelé: Dan, Ondra, Ramon, Tomesh, Marky
Vražedná zbraň: Squier guit.,Ibanez guit., Basix drums, Cort guit., Stagg bass.
HISTORIE:
Začátky jsou vždycky těžký a hlavně ani ne moc zajímavý. Ten náš nebyl výjimkou. Když se rok 2003 přelamoval do roku následujícího, rozjel tehdy čerstvě šestnáctiletý mladík s přezdívkou Krysař masivní letákovou kampaň, na kterou byl po krátké době polapen tehdy dvaadvacetiletý kytarista Dan. Toto duo se spolu začalo občas scházet a teoretizovali o tělese hudebním, hrajícím punk nebo podobnou hudbu a v pauzách mezi pivem a pivem diskutovali i o tom, že si opatří hudební nástroje. Této zpočátku odvážné myšlenky však zpočátku dostál jenom Dan, který již byl majitelem elektrické kytary Fender Squier a k tomu si opatřil též 65W kombo Laney. Krysař vida, že jde do tuhého sehnal si novou basu Shark, leč na kombo nikdy nenašetřil, takže při občasných hudebních chvílích tohoto dua hrával na normální španělku, ale pouze na 4 nejtlustší struny. Čekání na další spoluhráče ukončil telefonát od Ondry a posléze i od Bena, takže z dua se stal kvartet a od této chvíle můžeme mluvit o skupině. Ondra přišel coby druhej kytarista a jako jedinej měl zatím aktivní zkušenosti s hraním v kapele (i když zatím jen zkoušecí, nikoliv koncertní). Záhy se přišlo na to, že je i zpěvuschopný, takže mu byl kromě druhý kytary přidělenej i zpěv. No a Ben byl bubeník. Leč nebylo kde zkoušet, takže byl vzat útokem Danův privát, kde bydleli kromě něj ještě asi 4 další lidi, kteří byli těmto „zkouškám“ většinou přítomni. Hudební produkce se odehrávala v Danově pokojíku o rozměrech cca 2 x 3 metry (kde navíc už byla nastěhovaná palanda a stůl… :)), Ben tam místo bicích hrával na bonga. Během tohoto období si kapela získala první skupinu fans, kteří nadšeně třískali do radiátorů… V březnu 2003 se ale stal zázrak a Ben sehnal zkušebnu v Salesiánským středisku pro mládež. Šlo o jakýsi dům mládeže, který vedla katolická organizace Salesiánů, kteří zde pořádali různý kroužky a zájmový aktivity pro sídlištní mládež. V tomhle středisku byla krásná nová a kompletně vybavená zkušebna, kde kapela našla útočiště do letních prázdnin. Během pobytu zde se taky vymyslel název Defekační Reflex. Vymyslel ho Dan, protože se o založení kapely s tímhle názvem pokoušel už na prachatickým gymplu (Dan totiž jinak trvale bydlí v Prachaticích), jenže to se mu předtím nikdy nepodařilo. Název byl přijat za všeobecného nesouhlasu, ale skutečnost, že pod ním kapela funguje dodnes je důkazem, že už tehdy měl Dan v kapele rozhodující slovo (to přetrvává dodneška, i když už párkrát málem došlo k defenestraci :)). Takže první sestava DfR. byla: Ondra – kytara, zpěv, Dan – kytara, Krysař – basa, Ben – bicí. V květnu 2004 si Ben zlomil ruku a na několik zkoušek nemohl přijít, navíc se na inzerát, kterej stále ještě nikdo nesundal přihlásil další bubeník Ramon. Už půl roku zkoušel s jistou kapelou, která ale neměla název, žádnej koncert a ani jednu nacvičenou píseň. Ramon na několika zkouškách za Bena zaskočil a pak vyvstal problém, co s dvěma bubeníky. Nejdříve se uvažovalo o kapele se dvěma bubeníky najednou (originální). Pak o možnosti že by se Ramon s Benem střídali (ještě originálnější). Nakonec ale zvítězila neoriginální varianta s jedním bubeníkem, a to s Ramonem. Během prázdnin totiž bylo středisko se zkušebnou zavřený a Ramon sehnal novou zkušebnu v polorozpadlým objektu bývalý vojenský věznice. To byl počátek absolutně punkovýho období. Cestou dovnitř bylo nutno překonat dvojí zeď a jeden drátěný plot. Navíc zkušebna byla v 1. patře a proud šel jenom v přízemí, takže se musel tahat jednou 50ti metrovou prodlužovačkou z jedný zásuvky, na kterou kromě komb a zesilovačů byly napojený i lampičky a elektrický radiátory. Ono se tam totiž ani netopilo a osvětlení se řešilo stolníma lampičkama. V přízemí navíc zkoušely 4 metalový kapely (mezi nima docela známí Ingrowing, Daath atd.), který se svýma lampovýma 200W zesilovačema dávaly trafu v baráku hodně zabrat. Pokud sme se tam sešli aspoň se dvěma z nich, nedalo se vůbec zkoušet, protože každejch 5 minut vypadávaly pojistky. Ale sranda to byla. Tady se zkoušelo až do dubna 2005 v sestavě Ondra –kytara, zpěv, Dan – kytara, Krysař – basa, Ramon – bicí . Zkušebnu s náma ještě sdílela skate-punková kapela Odsun Raněných, kde hrál Ramonův brácha Tomesh, a vlastně jen díky nim sme měli na co hrát. Odsuni existovali krátce, ale hudba tý kapely byla opravdu dobrá, melodická a silná. Asi v říjnu 2004 se během několika zkoušek přes kazeťák nahrálo (tehdy sme tomu tak opravdu říkali) demo „Každopádně jinak“. V podstatě už je to jenom raritka a veselá vzpomínka na totálně punkové začátky. Tehdy sme na to byli strašně pyšný a dokonce sme jich snad i pár prodali!!! :) Na podzim 2004 uzrál nápad na první koncert, kterej se uskutečnil 3. prosince 2004, pochopitelně společně s Odsunem Raněných. A hrálo se kde jinde než v tom baráku, kde sme zkoušeli. Po složitých přípravách se odehrál maximálně undergroundový koncert, neboť v sousedství objektu byla policejní stanice a žádná akce tohoto typu se tam konat nesměla, takže všechno podléhalo absolutnímu utajení. Dorazilo asi 40 pozvaných kámošů a nakonec se to docela povedlo, soudě aspoň podle toho, že se pak všichni ožrali jak mužici. Další koncert asi po měsíci v malým klubíku u Váňů ale ukázal, že ještě je hodně co zlepšovat. Na dalším koncertě se podařilo pár skladeb zaznamenat v ne úplně příšerné kvalitě jako předtím, a my sme se je rozhodli v dubnu 2004 vydat jako další demo „Všechno špatně!“ Opět následovala obrovská pýcha nad vlastním výtvorem:). Dnes se snažíme zapomenout, že něco takovýho někdy existovalo… Nicméně „Všechno špatně!“ bylo pokřtěno opět u Váňů 15. 4. 2004, což byl určitě jednoznačně nejlepší koncert tohoto období (opět s Odsunem Raněných a ještě prachatickými Black Spirit Rose). Do klubíku o velikosti většího obýváku se vtěsnalo skoro 60 lidí a pogo bylo neskutečný. Samozřejmě tam pak zbyl ohromnej bordel, takže sme dostali neformální zákaz zde hrát. Ale my sme si chtěli koncert zopakovat, tak sme se domluvili se spřátelenou kapelou Singhaia a o měsíc později se nechali od nich pozvat na koncert tamtéž, na což se zákaz nevstahoval :) Ale bylo vidět, že překonat minulej koncert se nám bez nějakýho impulsu už nemůže podařit. Hraní nás moc nebavilo a vypadalo to na stagnaci. Ale ten impuls nakonec přišel. Odsun Raněných se rozpad a do našich řad přibyl jejich kytarista Tomesh, mimochodem Ramonovo brácha (bubeník Odsunů Lucas „Woflus“ dneska hraje v další spřátelené kapele Exni!to). Tomesh je dobrej kytarista, kterej úroveň kapely hodně pozvednul svým uměním, sólama a vyhrávkama. Některý písně se musely hodně předělat, protože bylo třeba do nich zakomponovat třetí kytaru (nejdřív sme hráli se třema kytarama :)), ale Tomesh si všechno vymyslel a za necelej měsíc s náma poprvý koncertoval ve velký aule u vysokoškolskejch kolejí v červnu 2005. Koncert to byl parádní, Tomesh exceloval a nás to zas začalo hrozně bavit. Nicméně sme byli vyhozeni z naší punkový zkušebny ve vojenský věznici, protože se měla bourat (dodneška stojí). Novou zkušebnu sehnali opět Ramon s Tomeshem v kulturním sále restaurace Archa v Boršově nad Vltavou (cca 6 km od Budějc). Krásný a příjemný prostředí, kde se navíc dají pořádat i koncerty, a hned vedle hospoda… Ramon a Tomesh v ní mají dobrý kontakty, protože v Boršově bydlí. Přes prázdniny se pilně cvičí v sestavě Ondra –kytara, zpěv, Dan – kytara, zpěv, Krysař – basa, Ramon – bicí, Tomesh – kytara, zpěv. Styl se mírně mění, odklání se od přímočarého jednoduchého punku k víc propracovanějšímu a melodičtějšímu s více rockovými vlivy a hlavně konečně s pořádnými kytarovými sóly. Podzim 2005 se vyznačoval zvýšenou koncertní aktivitou, např. říjen 2005 byl prvním měsícem, během kterýho sme měli víc než jeden koncert. Vrcholem podzimu byl jednoznačně koncert jako předkapela kapelám E!E a Jaksi Taksi na jejich společným koncertě v KD Slávie. Původně měl být vrcholem koncert s Visacím Zámkem v BB Centru Gerbera, ale ten koncert byl nakonec zrušen a my dodneška úplně přesně nevíme proč. V lednu 2006 Krysař oznamuje že odchází. Chce hrát HC/metal. Bylo dohodnuto, že jeho posledním koncertem bude velká akce v budějovickým klubu Velbloud, kde hrála též kapela Houba. Nepodařilo se nám ale sehnat novýho basáka, tak se nejdřív hrálo pár koncertů bez basy (například na prvním nejihočeským koncertě v Plzni) a nakonec sme se s Krysařem domluvili, že nám na koncertech ještě zaskočí dokud někoho neseženem. Uzrál i čas na konečně pořádnou nahrávku, nebo dokonce cédéčko. Nahrálo se v dubnu 2006 v Trhových Svinech a basu na něm nahrál ještě Krysař. Toto CD se jmenuje "nevim..." a díky zvukovému mistrovství zvukaře Luďka Špilauera jde po zvukový stránce o opravdu dobrý album. Kapela se tím sice dostala do finanční tísně, ale s výsledkem jsou rozhodně všichni spokojeni. Pak nastalo shánění nového basáka. Po několika opravdu marných pokusech se nakonec podařilo v květnu 2006 do našich řad získat našeho kámoše z Boršova Radka, kterej je výbornej basák a nikde nehrál. Radek se rychle naučil songy a po asi 4 zkouškách s náma odehrál první koncert ve Vyšším Brodě, kterej zvládnul skvěle. Takže od tý doby je sestava DfR.: Ondra – zpěv, Dan – kytara, zpěv, Tomesh – kytara, řev, Ráďuška – basa, Ramon – bicí. Během tý doby co kapela funguje se podařilo získat spoustu kontaktů na některé pořadatele a další kapely, což je důležitý a výrazně nám to zvyšuje koncertní aktivitu pro podzim 2006, kdy by možná mohlo dojít na nějaký malý minitour. Vrcholem koncertního jara 2006 by ale měl být koncert jakožto předkapela slovenské legendy Zóny A v budějovickým Velbloudu. Podzim 2006 je koncertně velmi aktivní období (i 3 koncerty měsíčně), docela slušně se prodává i CD. Do konce roku 2006 se prodá cca 50 ks. Koncertuje se s kapelami jako Totální Nasazení, SPS, Z Ničeho Nic nebo opět s Jaksi Taksi (kteří si nás vybrali jako svojí oficiální předkapelu na budějovických koncertech :)). Na konci října však odchází basák Radek, takže opět nastává těžký úkol hledání novýho basáka... Ten se ovšem řeší poměrně záhy angažováním Markéty, která drtí basu a je v pohodě. Holku sme v kapele ještě neměli a jsme na to moc zvědaví... ale vše nasvědčuje tomu, že to bude v cajku... :). Sestava DfR je tedy od prosince 2006: Ondra – zpěv, Dan – kytara, zpěv, Tomesh – kytara, řev, Ramon – bicí, řev, Markéta - basa. Rok 2007 nezačal šťastně. Z prvních sedmi koncertů je pořadateli pět zrušeno nebo přesunuto, což kapelu dost štve, ale to je asi tak jediné, co s tím může dělat. Vše si ale vynahrazujeme 10.3. na námi pořádané velké akci s kapelou Volant, která dopadá nad očekávání dobře. Jenže na tomto koncertě Markéta přechází jakousi podivnou chorobu, ze které se nakonec vyklube RS. Markéta je tedy na několik týdnů mimo hru a do zbraně je opět povolán náš spolehlivý záskokář Krysař na basu, aby odehrál pár koncertů.
