Je nádherný den a já obdivuji slunce, které i přes datum 5.2. 2011 hřálo obdivuhodnou teplotou. Zrovna se ke mně blíží Kryštof a podle výrazu v jeho očích předpokládám, že to bude nějaká hodně velká "haluz". Kryštof hraje na kytaru, ale tak, jako nikdo jiný. Pokud nebude studovat někde jadernou fyziku na Oxfordu, tak si určitě přivydělá hraním svých šílených riffů někde v nějakém baru. Občas je sice strašně líný, ale když už se do něčeho pustí, tak to dodělá do nejmenšího detailu.
Sedne naproti mně a po dramatickém nádechu spustí: „Ty.. Pamatuješ, jak sme poskládali tu blbost u Verči na oslavě, že jo? Toho Tráboše?“ Přikývnul jsem. Byla to opravdu blbost - Okopčené akordy z nějaké písně ze zpěvníku a slova fakt na nic. Ani jsme to vlastně nezpívali, my jsme to řvali. No tak když se člověk nudí, vypadne z něho kdeco.
„Co kdybychom to zkusili dát nějak normálně dohromady? Jako kapela a tak…“ s nevinným výrazem pokračoval. Podíval jsem se mu do očí. Není to špatný nápad, ale tak kde seženeme lidi? Jenom klavír a kytara, to je slabý. Co bicí? Jedinej koho znám, je Sebastian a ten měl v tý době asi tři kapely. Tohle bude celkem běh na dlouhou trať…
„No,“ podrbal jsem se na bradě „Špatný nápad to není, ale kde chceš sehnat lidi? Kdo to bude zpívat? Já se klidně přidám, ale nečekej, že budu všechno zařizovat sám!“
„Dobrá,“ přikývl Kryštof „Neboj se.“
Tak… Ale POČKAT! To ještě zdaleka není všechno!
Potřebovali jsme bubeníka, to nám bylo jasný. Ale kdo? Hledali jsme přes známé, spolužáky, rodiče, dokonce i na inzeráty jsme se dívali. Nikde nic. To víte, najít bubeníka, kterej vám šmakuje, to není zrovna lehký. Už ani nevím, jak se tohle přesně seběhlo, ale místo bubeníka máme bubeniCI a na to, jak krátce hraje, jí to jde skvěle. Řekl bych, že od každé zkoušky se zlepšuje a já jenom zírám a nechápavě kroutím hlavou, ale obdivuji ji za to. Hraje na housle, kytaru (samouk… A jakej!) a něco vám zaklepe i na klavír. Toť naše Markéta, alias MarMar.
A tak jsme u posledního člena skupiny, Mě. Jakub, alias Slivka, nebo Slivak (nikdo mi neříká Jakub už z principu, že je Jakubů v ČR mnoho) hrající na klavír. Jako mozek skupiny se příliš nemůžu označovat, protože tím je skoro výhradně Kryštof, který každý den přijde s nějakou nahrávkou nového riffu. Nakonec jsme neskončili jenom u "Balady o trabantu", ale založili jsme novou skupinu: Dooven Blade. Zkuste schválně sami zjistit, co to jméno znamená. :o)
Tak… A to jsme my, Dooven Bladi ve své plné kráse. Ale nenechte se zmást. Tady nebude jenom rock a punk, ne. Časem tu nejdete všechno: jazz, blues, 80 léta, metal a VÍC!