2024-návrat ztraceného syna....na bicí opět nastupuje Karel "ŠIPUS" Šimon a rovnou se pouštíme do přípravy materiálu na nový vinyl s pracovním názvem ."Ještě žijem..!?
DO ŘADY! - Punk rock je jen nálepka, kterou nám přiřazují, protože je to živelná smršť s mnoha hudebními přesahy
Tak jako v Československu v druhé polovině osmdesátých let vznikaly desítky punkových kapel s vlastní tvorbou na čtyři akordy a mnohdy i lacinými texty, pohrdajícími vším okolo sebe, objevovala se také tělesa, které na to šla po svém
a svou tvorbou vyčnívala z davu jim podobných. Za zmínku stojí kladenská FABRIKA, po lyrické stránce stěží dosažitelná ZNOUZECTNOST, s jedovatou punkovou poezií tepličtí ŠANOV 1 a nebo kapela, zformována v roce 1987 pod dnes již kultovním názvem DO ŘADY!.
Ta si hned z počátku vytvořila vlastní poetiku a dá se říci i nezaměnitelný hudební styl. V aktuálním povídání s kytaristou Vladimírem Volmanem došlo na témata po léta nikde nezveřejněná a spousta z nich ještě zbyla pro příště. Pojďme tedy mimo docela
čerstvých záležitostí nahlédnout do časů, kdy magnetofonová kazeta „Rebelie - Punk 'n' Oi!“, první počin tehdy vznikajícího Monitoru předznamenala, že se otevřel docela jiný svět.
Když jsem viděl nedávný záznam vašeho koncertu z pražského klubu Vagon, musím uznat, že o nějaký pátek mladší bubeník Matty dodal svou technikou a razancí skladbám poněkud dravější rozměr. Jak jste k sobě našli
cestu?
Bubeníci v DO ŘADY! byli vždycky kapitola sama pro sebe. Od počátku v roce 1987 se jednalo o velmi rychlou a energickou hru na hranicích hratelnosti. V devadesátkách se hrálo na bicí trošičku jinak - vše bylo zahrané na maximum a
žádné polevování se netolerovalo
(smích). Před deskou "Join The Army?!" byla kapela výborně sehraná a velkou rolí byla hra Hanze Franknsteina Štěpána. Skládali jsme především ve dvou a bicí byl základ celé kompozice – chodili jsme do
zkušebny hodně často. Jeho hra byla asi nekopírovatelná, a to byla vysoce zdvižená laťka pro jeho další následovníky. Takže všichni bubeníci, kteří prošli základní koncertní sestavou (Kyselka, Hanz, Baset, Mlej, Frohlich, Šipus, Lojzek, Matthew) měli ze
začátku problém zahrát naplno celý rychlý koncertní set a další to vzdali již na začátku. Matthew Koranda nastoupil do sestavy po Petru Lojzkovi Slapničkovi, který byl celkem vyhraný bubeník a měl za sebou relativně delší koncertní hraní. Lojzek odešel,
protože kapela začala hrát až padesát koncertů ročně a nedalo se to již skloubit s dalšími jeho aktivitami. Občas zaskakoval Karel Šipus a Honza Frohlich, ale kapela potřebovala mít standardní sestavu.
Tak jak chtěl Lojzek hrát méně, tak se na mostecké scéně pohyboval Matthew, který zase nikde moc nehrál a chtěl hrát co nejvíce. Občas se domluvili na "výměně" za pohybu a Matt přišel připraven na první zkoušku, ze které bylo jasné, že má zájem hrát ve
fungující kapele, která koncertuje. Na podzim 2019 začal zaskakovat a na jaře 2020 začal hrát naplno. I přes covid odehrál jen za tu dobu více koncertů než za celou kariéru v různých amatérských kapelách předtím. Velice rychle zapadl a v podstatě odehrál
první ostrý koncert již za pár dní.
Kapela pokračuje v tempu cca padesáti koncertů ročně. To znamená, že má za sebou určitě více než stovku koncertů. Na rozdíl od jeho některých předchůdců se snaží starší skladby zahrát přesně podle Hanzova rukopisu, což dnešní bubeníci vůbec nedávají a
hrají maximálně polovinu úderů proti originálu. Dneska se hraje prostě jinak – jednodušeji.
Hodně uchazečů přišlo na konkurz s tím, že je to přece jednoduchý punk, takže to nemůže být žádná věda
(smích). Rychle to položili, když zjistili, že party jsou složitější, než si mysleli. "A proč tam musí být stopka? A proč to nejede
rovně?" Proto. Protože to tak má prostě být
(smích). Takže za nás máme v zádech stroj, který jede a je dobře namazaný.
V roce 2022 jsme se moc nedostali k vlastnímu zkoušení, vzhledem ke kadenci koncertů. Ale každým koncertem se to jen zlepšuje. V podstatě na něj máme jen kladné reakce, a to třeba i v zahraničí. V Berlíně na festivalu v klubu Supamolly promotér
jeho výkon velmi vyzdvihl nad ostatní bubeníky večera. Ale my musíme mít nejlepšího bubeníka, aby to bylo na sto procent a bavilo nás to
(smích). Hraje razantně a ta energie je na tom celkovém kontextu vidět.
Letos se mimo Polska objevíte například v Portugalsku nebo Španělsku. Jak reagují lidé v zahraničí na kapelu zpívající česky, která zrovna nehraje jednoduchý, přímočarý punk a jejíž texty tvoří důležitou součást celkového
výrazu?
Nehrajeme jednoduchý punk, spíš hrajeme muziku ovlivněnou punkem, HC a dalšími vlivy. Já s Petrem jsme vyrostli na klasických kapelách scény, ale spíš na neprvoplánových věcech s dalšími hudebními přesahy. V české kotlině je to spíše
handicap - čtyři změny v tempech se nenosí a čím jednodušší, tím víc to zabírá
(smích). Venku s tím nemáme problém. Na kapele je vidět, že je sehraná, vzájemně propojená a diváci reagují podle toho.
V Lipsku jsme hráli jeden večer s místní oi scénou, kanadskou emo HC partou a v podstatě mezi přijímáním kapel nebyl rozdíl. Každá jiná, ale asi všechny hrály to svoje dobře
(smích). Je pravda, že textová složka je u DO ŘADY! důležitá. Nejde
o prvoplánované halekačky typu "Jsem punk, nevzdám svůj boj" a podobné nesmysly
(smích).
Děláme si z toho trošku srandu (třeba píšeň "Odrhovačka"). Zpěvák Petr mluví německy stejně jako česky (nebo i anglicky), takže většinou stihne formou vtipu říct ve zkratce, o co v písni jde, tak jak to dělá i v českém playlistu. Publikum reaguje velmi
dobře. Většinou jezdíme jako headlineři na menší klubové festy a ohlasy po koncertě jsou více méně jen kladné. Jednou jsme hráli s kapelou URGENT FURRY, což byla kapela s lídrem z NY (kolem CBGB scény) - mysleli jsme si, že to dostaneme
koštětem - a opak byl pravdou. Naběhli jsme tam v maskách a bylo vymalováno - klub byl náš
(smích). Viděli, že je to nadsázka, a že se neberem moc vážně. Někteří fanoušci na nás chodí pravidelně, našich elpíček a cédéček má taky již
hodně německých fanoušků a při koncertě nosí naše trika.
V Německu jsme hráli vícekrát, poprvé snad v roce 1988 na nějakém festu v Berlíně se ŠANOVEM. Následně jsme po revoluci hráli v Drážďanech, Lipsku, Chemnitz, později kolem Regensburgu a Mnichova. Při posledním berlínském koncertu přišel portugalský
fanoušek, který odříkal česky některé naše texty, znal nás, tak to určitě potěší.
Polsko - hráli jsme na velkém festivalu Jarocin již v roce 1986 (já s Petrem, sestava V3S) a 1988. Pak jsme ještě s Petrem Hoškem jeli nahrávat do Katowic. V roce 2019 jsme hráli na druhé scéně na Festivalu Pod Parou. Jedna polská kapela napsala, že
jediný co stálo za to, bylo vystoupení EXPLOITED a DO ŘADY!
(smích). A to mi odešel v polovině setu aparát. Musel jsem hrát přes erár - hrůznej sen všech kytaristů. Slovo dalo slovo a jeli jsme do Varšavy a Lublinu. Loni jsme měli ještě hrát
na festivalu, ale domluvilo se to letos a v dubnu nás čeká dvojice koncertů ve Slezsku. V devadesátkách jsme jezdili i do Vídně (známý klub Flex nebo Bach). Tehdy všechno bylo vyřizováno přes dopisy a taky to fungovalo. Pokud vše klapne, tak v září
by měly vyjít nějaké koncerty ve Španělsku a stále je v jednání hraní v Kolumbii, které bylo zrušeno kvůli covidu. V Kolumbii jsme v kontaktu již od devadesátých let.
V Polsku jste v osmdesátých letech pořídili nahrávky třech skladeb, z nichž dvě - "Tak se přidej" a "Nikomu nic", vyšly na kultovním sampleru Rebelie Punk'n'Oi! v roce 1990. Existuje někde záznam třetí písně, kterou jste tam tehdy nahráli a o jaký
song se jedná?
V Jarocinu, v srpnu 1988, se k nám přichomýtli dva týpci a nabídli nám možnost u nich ve studiu udělat nahrávku. Jednalo se o nějaké studentské rádio na kolejích v Katowicích. Tehdy bylo nutné na přímou cestu do
Polska (ne jako tranzit přes DDR) mít zvací dopis, který nám přislíbili poslat. Spíš jsem si myslel, že to neklapne. Měl jsem před vojnou, nástup v říjnu 1988 a myslel jsem, že to už nestihneme. A ejhle, přišel dopis, kde nás zvali.
Tak jsme se narychlo domluvili s Petrem Hoškem a Frantou Müllerem, sjednali termín a jeli naslepo do Katowic. Jakub Znamenáček se nedostavil na nádraží a tím byla jeho mise skončena. Jeli jsme prostě bez zpěváka
(smích). Bude vejlet,
uvidíme. Nakonec jsme na osmistopák nahráli tři skladby, vysolili 200 DM a museli se vrátit. Neměli jsme nahrávku (muselo se to mixnout) - slíbili, že pošlou master pásku (klasickej rozhlasovej pásek).
Já ale nastupoval za pár dní na vojnu, Franta taky a Hošek kul svoje plány v Praze. Snažil jsem se s nimi písemně spojit z vojny. Posílat dopis z kasáren nebylo nejideálnější - nosil to kámoš provianťák ven a posílal z normální schránky. Psal jsem
jim nějaké instrukce a moje postřehy k mixu. No, bylo to divotvorný. A ejhle, za pár týdnů mi přišel domů balíček a v něm rozhlasovej pásek s konečným masterem! Ale nebylo to na čem přehrát a co s tím vlastně dělat. Hošek si mezitím reinkarnoval
další verzi PLEXIS a já se motal v Praze na vojně.
Koncem září jsem se vrátil z vojny a cvičili jsme s novou sestavou na severu (Kyselka, Haleš, Volman). Nějak jsme byli přizváni na první velkou punkovou přehlídku Punkeden na Žofíně v říjnu 1989. Komanč slábnul, tak to povolili.
Zvučil to Pepa Přib (OK BAND). Bavil jsem se s Hoškem pár dní po tom a řekl mi, že Pepa chce vydat punkovej sampler a ať se ho zeptám, jestli má ještě místo. Spojil jsem se s ním a nabídl mu ten pásek. Pořád jsem ale nevěděl, jak to tam vůbec je a jak to
znělo s automatem (ve studiu nebyly žádný činely a jen divná sada bez šlapky, tak se to naprogramovalo na automat). Nahráli jsme skladby "Tak se přidej", "Nikomu nic" a třetí "Rádio Jerevan". Všechny ty nejjednodušší vzhledem k programování bicích,
popisovali jsme to Polákům na pusu. Přib si vybral první dvě.
Ostatní kapely to na "Rebelii" nasmažily u něj ve sklepě na Kampě. Od nás dostal grátis hotovou nahrávku. Za nějaký čas AG kult vydával live nahrávku z Lucerny (Akce punk), kde jsme měli hrát, ale myslím, že Kyselka nemohl nebo nechtěl. Na nahrávku nás
přidal Eda Svítivý a dal tam "Rádio Jerevan". Takže se nahrávka nakonec zúročila na prvních CZ samplerech v devadesátkách.
Samplery a LP desky z tehdejší doby se dnes prodávají na internetu za docela nemalé finanční obnosy. Například vaše první vydání "Join The Army?!" za něco přes osm tisíc. Snažíte se poptávku vyřešit reedicí vašich titulů na vinylech, na kterých
již vyšla všechna vaše řadová alba?
Móda vinylu diktuje ceny a šroubuje to nahoru. To, že "Join The Army?!" jde tak nahoru je dané tím, že vyšlo na tehdejší dobu v opravdu malém nákladu. Z velkých firem jsem sice jednal s Pepou Přibem
z Monitoru, který nabídl vydání pouze na kazetě v nákladu 5000 kusů, ale to mi přišlo jaksi mimo trend. Už se jela cédečka a vinyl se vyhazoval do popelnic i s kazetama.
S vydáním nám pomohl Milan Fred Pištěk - bubeník nejslavnější sestavy ŠANOV 1. Společně s Karlem Muláčkem (prodejce nosičů Artson) do nás investovali - pomohli nám zaplatit nahrávání v Sono a provést první vylis v Loděnicích - cca 1 100 LP a cca 500 kusů
kazet. V té době například Globus int. vydával podobné kapely v desetitisícových nákladech, takže jsme stále zůstali v undergroundu. Měli jsme konečně ofiko vydání na vinylu, ale v době, kdy vinyl končil, ideální stav
(smích).
Takže komerčně úplně mimo.
K vydání "Join The Army?!" na CD jsme se dostali až po delší době, když mě Luděk z kapely ČERTŮF PUNK nasměroval na Střílek rec.. Tam jsme se rychle dohodli a vydal nám prvotinu na CD a kazetě. Ve spolupráci jsme pokračovali i s deskou "Amnestie" a "V3S".
Po čase Střílek rec. přestal desky vydávat a museli jsme se poohlížet jinde. Nabízeli jsme to různým vydavatelům - většinou odpověď, že je to pro ně komerčně nezajímavé. Ok, nedá se nic dělat, musíme se postarat.
U PHR rec. jsme ještě vydali CD +DVD live výroční koncert k dvaceti letům existence. Dostával jsem neustále další poptávky o LP „Join The Army?!“ a částky se neustále navyšovaly, až mi to přišlo zvláštní
(smích). Nabídl jsem tedy v
r. 2017 "Join The Army?!" k vydání - opět stejná odpověd - počkejte, jsou zde jiní adepti k vydání, komerčně nezajímavé atd.
Ok - uděláme to sami. První vydání z roku 2017 je rozebrané (spolupráce s Véva rec.) a letos byl proveden další dolis. Tato deska je neustále poptávaná a prodává se nejlépe. Postupem času jsem vydal na vinylu "Amnestie", "V3S", "Neber to osobně" a zatím
poslední titul "Myslím to upřímně". Vše na vinylech a nová vydání na CD. Tituly jsou víceméně vyprodané a děláme další dolisy.
Kdo přišel v poslední době na váš koncert, musí se ptát, kam zmizely masky? Klaun Standa je definitivně pryč?
Klaun Standa, to byl takový moment k desce "Myslím to upřímně". Začínali jsme s bílými kombinézami, pak černé období, a
nakonec červené overaly
(smích). Masky se rozpadly a vylíhla se nová éra. Teď jsme za elegány (což se k našemu věku celkem hodí). Ono hrát hodinový, trochu hard core set v masce je skoro za trest - je to k neudýchání. Takže připravuje se
nová deska a ta bude v jiném vizuálu. Standa Klaun byla taková parafráze na naší politickou scénu - a jak říkal "klaun Standa" - myslel to upřímně, kluk jeden
(smích).
V jaké fázi se příprava nové desky nachází? Budeme si ji ještě letos moct zařadit do svých sbírek?
Máme hodně motivů, ale letos jsme si dost naložili koncertů. Horko těžko hledáme čas, abychom se slezli ve zkušebně. Od ledna
prakticky hrajeme každý víkend a v podstatě zkoušíme vlastním koncertováním. Měli jsme pouze jednodenní soustředění na nové věci. Vybavujeme zkušebnu novými nahrávadly a konečně jsme si pořídili pořádný mixpult pro záznamy live zkoušek. Kolikrát při
jamování vznikají nejlepší riffy a na další zkoušce se pak ptáme – "a jak jsem to tam hrál"
(smích)? Myslím, že letos to asi nedáme. Dlouho tu přehazuji koncertní nahrávky DO ŘADY! z let 1993 - 2007.
Máme pár dobře sejmutých koncertů z mixů a dalo by se to použít pro live verzi takových "best of". V podstatě mám problém poznat, který bubeník hraje konkrétní set – všichni jsou výjimečně dobří – jak se říká – musíš mít kolem sebe lidi, kteří
jsou lepší hráči jak ty, abys to mohl kočírovat
(smích). Toto by se dalo asi zrealizovat dříve, než klasickou šestou řadovku.
Jak to v kapele funguje s alternací zpěváka Gejzy Malkoviče za Petra Rajtoru? Hraje v tom roli Petrovo pracovní vytížení? S jakým předstihem se dozvíte, kdo na jednotlivých akcích bude stát za
mikrofonem?
Spolupráce naprosto ideální. Před pár lety jsme si dělali srandu z toho, že jsme v kapele měli alternující hráče na všech postech kromě kytary, což bych občas uvítal (smích). Vzhledem k tomu, že
každý ještě někde vedle hrál, tak se to stalo nutností. Tři bubeníci, dva až tři basáci a Petr se střídal s Honzou.
V podstatě se dlouhodobě dopředu domlouvají koncerty a pokud někdo nemůže, nahradí ho kolega, žádný problém. Je to jako ve fotbale, když se vypracuješ, jdeš z céčka do áčka (smích). Často se stávalo, že se o víkendu hrály tři
koncerty a každý v jiné sestavě. Současná sestava je v podstatě založena na alternaci zpěváka a některé období hraje i Honza více akcí. Je to dané i dopravou a tím, na jaké straně od Prahy je akce. U bubeníků je to vždy tak, že po stálém členovi
většinou nastupuje nastálo jeho záskok a obráceně. Teď v sobotu hrajeme v Karlových Varech a hraje předchozí bubeník Petr Slapnička, který hrál před Matějem.
Text vašeho kultovního songu "Tak se přidej", mi v současné době něco hodně připomíná. "..A když máš tak rád zbraně, tak ti dáme taky na ně..". Pamatujete si, kdy tento text vznikl a co bylo přesně inspirací pro tuto
píseň?
Písnička vznikla v době, kdy jsme byli na vojně a je silně antimilitaristická. Byla to vlastně první věc, kterou jsme složili s Františkem Müllerem ještě předtím, než vznikli DO ŘADY!. František měl takovej svůj sešit plnej
básniček a protestsongů. Byli jsme na vojenským cvičení v Jindřichově Hradci a po večerech jsme dávali dohromady první songy. Jeho bratranec hrál v kapele 3045 MÁM TĚ RÁD MARUŠKO - nabízel jim text, ale byl vypakován s tím, že je to moc jednoduchý.
Ok, tak jsme to slepili spolu, původně to mělo jinou aranž. S příchodem skina Sida Hoška to vzalo jiný směr. Zkoušeli jsme v Podolí na kolejích a na zkoušky vždycky přirazil nějakej Hoškův kámoš. Pravidelně chodil Sáček, kterej vždy nacucanej dával
"odborné" rady - víc to tlač, víc jednoduše, hraj to jako EXPLOITED a podobný ptákoviny (smích).
Hošek měl svý skinheadský období, tak tam vrazil Oi, aby kámoši ze Slávie měli radost (smích). Hit byl na světě. Dokonce ji hraje nějaká punková parta jako cover a vyšla na EP (nahráli ji KUNG-FU GIRLZ). Vyšla i na nějakých samplerech
na západě. Jmenuje se "Tak se přidej", ale pro nás je to – pochod, taková ta písnička, co už nechcete hrát, ale jaksi to bez toho nejde. Lidi na ni čekají a je asi dobře, že ji máme. Je dobře, že je tahle píseň v podvědomí - lidi ji znají - je to
poznávací znamení. Onehdá za náma někdo přišel po koncertě a říká nám "hele vy jste hráli tu známou písničku, od jaký kapely to bylo?" Lidi ji znají, ale ani neví, že je to naše věc. No paradox. V poslední době jsme zařadili některé starší věci, které
jsme taky už nechtěli hrát a je zajímavý, jak to funguje a jak to lidi znají. Třeba takový "Šampus" pořád funguje.
Skinheadské období Petra Hoška bylo zřejmě i důvodem, proč se o vás dříve psalo jako o oi punkové kapele. To mohlo při koncertech zvlášť v tehdejších časech vést k jistým nedorozuměním mezi lidmi pod pódiem. Byli jste někdy svědky něčeho
takového?
Ano s tím, že budeme" jako skins" přišel do kapely Hošek. V osmdesátkách to byla jedna scéna. Máničky, pankáči, skinů moc nebylo. V Praze se to motalo kolem pár figur. Sáček, Prasečák, Jarouš a další legendární postavy. Postupně se
začal objevovat Landa a s Peťanem vymejšleli alotria. Hošek se vzhlédl v začínajícím ORLÍKU a snažil se to točit tímto směrem. Ale myšlenka DO ŘADY! byla trošku jinde. Ideově jsme to spíš dávali dohromady já s Františkem a Jakubem. Pak po čase,
kdy Petr odešel, vyšel nějaký článek v Reflexu, kde prohlásil, že odešel ze skinheadské kapely DO ŘADY!, a že to bylo jeho temné období
(smích). Ale kdo se pohyboval na scéně a znal ho, tak věděl, že trošku světélkoval jak
chameleón. On to tak měl, šátky, holá hlava, číro... Nás bavila rychlost punku, HC a trošku, aby texty měly co říci. František je v podstatě básník a některé jeho texty jsou nadčasové. V podstatě jsou na repertoáru dodnes. Co se týče nedorozumění u pódia,
v osmdesátkách se to vůbec neřešilo. Na koncerty chodili všichni, máničky, studenti, skini i punkáči. Koncertů bylo málo a asi nebylo moc času na vnitřní boj. Nepřítel byl pro všechny jasnej. Koukat na to současnou, levičáckou, pseudointelektuální optikou
ani nelze. Úplně jiná atmosféra, spíš depresivní, kterou nakoply devadesátky.
Včera jste se vrátili z Polska, kde jste odehráli koncerty ve Wroclawi a v Zielone Goře. Jaké byly vaše zážitky?
V Polsku jsme byli poprvé v roce 1986 a v 1988 v Jarocině. Pak jsme tam i nahrávali. Tehdy byla polská scéna
daleko našláplejší, než u nás. Kapely hrály výrazně tvrději. Letos jsme byli pozváni místní kapelou IZERBAJŽAN, etablovanou na domácí scéně. Zielona Gora, tam je krásnej klub ve velké vile ve středu města. Atmosféra vynikající, nedýchatelno, skákalo se
z pódia, všechno, jak má být.
Wroclav, to bylo undergroundovější prostředí klubu Alive v prostoru viaduktu. Klub je součástí takové wroclavské "náplavky ", ale ne u řeky. Nad hlavami nám jezdil vlak
(smích). Výbornej zvuk i reakce publika, tak nás to nakoplo a jeli
jsme naplno. Celkově máme s hraním venku dobré zkušenosti. Polsko, Německo, Rakousko, Slovensko… Většinou fans vidí, že hraješ, že tě to baví a dají ti to najevo. Vždy pogo a zpívaj s námi. Z obou koncertů někde bude kolovat video, kde je to vidět.
Polsko je naše srdcovka a rádi se tam vracíme.
Vznik: 1987
Místo: Bílina
Styl: punk rock
Diskografie:
1991 – Join the Army?!
1995 – Amnestie
2002 – Vojenský 3-nápravový special
2005 – Neber to osobně
2009 – XX Live dvd+cd
2010 – 3v1 (split-Šanov1,Čertůf Punk,Do řady!)
2014 – Myslím to upřímně
Sestava:
Petr Rajtora – vocal
Jan Pimper – vocal
Vladimír Volman – kytara
Milan Vlček – baskytara
Matty Koranda – bicí
Odkaz na
rozhovor s Alanem Rohanem pro Radio Krajan Chicago.......https://soundcloud.com/radiokrajan/jizda-s-alanem-14-host-milan-do-rady
Tak do nového desetiletí s novou posilou : https://bandzone.cz/fan/matthewk?fbs=0&at=postList. Maty přebírá post hlavního bicmena
a Lojzek se stáhnul z rodinných důvodů do pozice "záskokáře"!
Vladimír Volman - kytary,zpěv
Milan VLČÁK Vlček - baskytary,zpěv
Maty MATTHEW Koranda - bicí zpěv
Jan GEJZA-MALKOVIČ Pimper - zpěv
Petr KOŘALA Rajtora - guru kapely,zpěv,texty,mediální hvězda (prostě pražák)
Petr LOJZEK Slapnička - občas bicí
Do playlistu nahoře
přidáno sedm skladeb a v kategorii " Fotky " je několik textů nově vydaného (remasterovaného) LP - AMNESTIE (1995).. 20.2.2019 v 5:10 Upraveno: 20.2.2019 ve 23:56
Do Řady! – Neber To Osobně
Recenze nově vydaného,zremasterovaného LP Neber to osobně...(CD
r.2005)----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Entuziazmem členů Do Řady poháněná radost z přenášení starších nahrávek do vinylových drážek pokračuje. Jejím nejnovějším výsledkem je LP verze desky z roku 2005 s názvem Neber to osobně. Deska, která pro mě byla v podstatě až do tohoto
okamžiku naprosto nepopsaným listem, přináší 14 písní s nezaměnitelným autorským puncem kapely.
Desku startuje píseň Novináři, servírující skvěle podaný melodický hardcore punk, doplněný pro Do řady! charakteristickou linku zpěvu. Následující Jedem přináší zpomalení do volnějších temp, ale pocitové spojení s osmdesátkovým hardcorem zůstává a je
vlastně pro celou tuto desku signifikantní. Do Řady! tak v podstatě reflektují metalem ještě nezdegenerovaný evropský hardcore druhé půle osmdesátých let, což je dost možná výsledkem stejných vlivů, čerpajících z původního britského punku i prvotního
amerického hardcore. To ovšem pánové již od svých počátků dokáží došperkovat svou osobitou autorskou licencí a charakteristickou strukturou vokálních linek, ukotvenou v citu pro práci s rodným jazykem. Ostatně to je jedna z nejsilnějších zbraní kapely,
která dominuje i tomuto albu.
Do Řady! si tu ovšem v odkazech tu a tam pohrávají i se ska či new wave, ale to jen v de fakto stopovém množství. Primárně je Neber to osobně přímočará punková jízda s potemnělou náladou, spojenou s obsahovou stránkou textů i s nimi korespondující
stavbou kytarových melodií. Závěrečná Blaničtí rytíři pak předchozí řádky skvěle sumarizuje a je tak naprosto ideální tečkou za celou deskou. Patrně z důvodu stopáže byla na LP verzi vypuštěna CD uzavírající Mořem plout, kterou ale po ní lačnící posluchač
najde i na současné reedici blyštivého pivního tácku.
Neber to osobně je až překvapivě povedenou nahrávkou, která si přenos do drážek gramofonové desky rozhodně zasloužila. Navíc se tu opět ukazuje konzistentní síla tvorby Do Řady!
http://www.kidsandheroes.com/do-rady-join-the-army/
http://www.kidsandheroes.com/do-rady-join-the-army/
| DO ŘADY! - MYSLÍM TO UPŘÍMNĚ CD (recenzia) |
|
RECENZE NA NOVÉ CD DO ŘADY! Myslím to upřímě
Táto bilinsk o-pražská formácia, ktorá hraje od roku 1987 (kde korene siahajú ešte hlbšie do kapely V3S), si pre svojich fanúšikov pripravila po ôsmych rokoch v poradí piatu štúdiovú nahrávku s
názvom "Myslím to upřímně" vydanú na vlastné náklady. Distribúciu má na starosti PH records. Nájdeme tu trinásť viac či menej chytľavých songov o dĺžke necelých 38 minút. V tmavomodrom búklete na kriedovom papieri so šašom na obale nájdete už klasicky
texty, ďakovačku + info o kapele. Album otvára skladba "Veliký kulový", ktorá sa nesie v rýchlejšom punkrockovom tempe s nejakým tým gitarovým sóličkom. Podobne je na tom aj dalšia skladba s názvom "Štenice", kde sa v texte dozvieme čo to o metódach
odpočúvania z radov "Pomáhať a chrániť". Nasledujúca "Idyla na D1" zase hovorí o tom, že treba jazdiť opatrne. Ďalšia skladba, o ktorej by som niečo povedal, je vec s názvom "Odrhovačka", ktorá je v strednom tempe s príjemne bublavou basou v popredí ktorú
otvára intro s humorne ladeným textom o procese stárnutia, mimochodom pre mňa najlepšia vec z celého albumu. Fajn spestrenie prínaša aj hosť v podobe Romana Paška (LAURA A JEJÍ TIGŘI), ktorý obstaráva saxofón v "Koniec sveta". "Super Mário" je pomalá
oddychovka, ktorá uzatvára celú fošnu. Na celom albume sa striedajú skladby v rýchlejšom a strednom tempe, možno to pre niekoho nebude na prvý posluch, čo je nakoniec aj dobre, pretože Vám nespôsobí rýchle opočúvanie, čo sa veľa krát v takýchto prípadoch
stáva. Určite má skryté rezervy, na ktoré prídete opätovným počúvaním. Ja osobne som jej pomaličky začínal prichádzať na chuť až po niejakom štvrtom, piatom posluchu, možno je to aj preto, že som nikdy nebol nejaký extra veľký fanúšik tejto kapely a jej
tvorbu som poznal hlavne z LP kompilačiek "Punk & oi! rebelie" a "Akce punk", no o to viac som radšej, že sa mi táto nahrávka dostala do rúk. Tento melodický punk, ktorý mi miestami trochu pripomína N.V.Ú. určite stojí za Vašu pozornosť.
http://punkgen.sk/recenzie.php?id=267
|
RECENZE: Do Řady! - Myslím to upřímně
.jpg)
Kurva, konečně je to tady! Deska, na kterou jsem od téhle mé oblíbené bílinské formace dlouho čekal, tak je venku. Paráda. No jak se to vezme. Já nerad kritizuju, ale od placky "Myslím to upřímně" jsem čekal trošičku víc, bohužel se tak nestalo...
Čekal jsem jí daleko ostřejší a zklamání z mé strany je "docela" velký. Ale abych tady jen nebrečel a nehanil ,tak začnu i pozitivně. Na albu jsou i velice vydařený momenty a skladby, který mě zaujaly a vryly se mi hned do palice a do uší. Kapela Do
Řady! je všem pankáčům a i nepankáčům za necelou její třicetiletou karieru notoricky známá ,o tom snad může pochybovat jen málo kdo. Však kdo by neznal pecky jako Nikomu nic, Tak se přidej!, Nemám rád konzervy, Amnestie nebo například Rádio Jerevan ,což
jsou si myslím dnes takové hymny týhle bandy z Bíliny. Od dob, kdy tyto vály vznikly ,tak je jasný, že už je nikdy nic nepřekoná. Třeba album z roku 2005 "Neber to osobně" taky bylo celkem vydařený, ale já pořád nejvíc poslouchám "Join the Army ?!"
a "Amnestii." To jsou dvě placky ,které jsou pro mě kultovní - nedá se svítit .No ale k albu "Myslím to upřímně" a skladbám + celkovému dojmu z něj. Po prvním poslechu mě jako první zaujala basa Milana Vlčka, která je ve většině skladbách
naprosto dokonalá a je znát, že tenhle člověk na ní nahraje tejden :-) Nebudu brát songy postupně, jako jsem to ve většině ,mnou psaných recenzích dělával. Když jsem zmínil Vlčkovu basovku, tak asi nejlíp zní ve skladbě MTV ,která je jedna z těch, co
se mi na albu líbí asi nejvíc a další je třeba Idyla na D1, kde už refrém "Já vás všechny zabiju!" zaručuje, že to minimálně na akcích bude mít úspěch, páč je chytlavej jako svině. Co mě ale zase naopak příjde trochu slabší, tak jsou songy
Spadnul a Uděláme hop. Mám takovej pocit, že už jsem něco na tento způsob od Do Řady! někdy slyšel. Sice né až tak, ale třeba na jiných počinech byly podobný vály, který znějí skoro stejně a jen se liší textovou stránkou. O proti tomu taková
"Odrhovačka", kde opět vyniká basa, tak tu řadím taky mezi velice povedenou záležitost - to samé se dá říct o následující pecce, která je jak šitá na pogo a dobrej kotel pod podiem, a nese název "Prohrál jsem soud", kterou jsem měl mimochodem možnost
slyšet nedávno na VIII.Punkfestu v HavlBrodě, kde kapela zahrála až skoro? - no, možná vlastně jako úplně poslední, teď si nejsem jistej :-) Tak na tuhle prdu se to jen potvrdilo a lidi už o novejch válech docela vědí, což je paráda. "Veliký kulový". To
už je celkem dobře zajetá palba, která Tě solidně rozbije a pořádně kopne do prdele, abys tupě nečuměl a šel si do poga zaskákat :-) Jinak na cédu můžete, pro kapelu slyšet netradiční hudební nástroje, jako například saxofon ("Konec světa") nebo
klávesy ("Super Mário") v podání Romana Paška a Hynka Volmana. Právě úplně poslední skladba uzavírající "Myslím to upřímně" - "Super Mário", která čítá něco přes pět minut, tak se mi okamžitě vybaví CD "Neber to osobně" a taktéž poslední
vál, "ploužák" "Mořem plout", he hé hé... :-) Dobrý to je .A tím bych to tak nějak celkem uzavřel.
Závěrem snad jen, že Do Řady!, když to po asi desátým poslechu zase slyším, tak nějak, jak jsem psal na začátku, kde jsem byl zklamanej, tak až tak to není. Je to prostě velice slušnej průměr, kde jsou hodně dobrý momenty a zas na druhou stranu taky
slabší, což je u většiny kapel, co něco vydají jasný. Nekomentoval jsem například booklet a ani nebudu, páč je to podobný tomu předešlému - klasika a na pohodu. Mic míň - nic víc. A CD se dá sehnat třeba v Punkstore nebo někde na koncertě, kde ho prodává
dlouholetej "šmelinář" Véva :-)
Punku zdar! Medvěd
RECENZE
Honza
Štelcík (11. 02. 2014, 08:00) Do řady! - Myslím to
upřímně
Do řady! patří k jedním z českých nejstarších
fungujících punk kapel. Jejich teprve pátá řadová deska se jmenuje "Myslím to upřímně" podle jednoho krásnýho, mladýho českýho politika.
Nový nahrávky starejch psů pro mě zpravidla představujou
problém ve srovnání se starejma deskama. Do řady! jsou jednou z mála čs. kapel, kde to mám jinak. "Myslím to upřímně" vůbec neni blbý album. Pach starýho českýho punku, sakrasmus a ironie navozujou celkem příjemnej poslech. Našlo by se pár
skladeb, který by nemusely kompaktu patřit ale v kuse je to dost slušně poslouchatelná deska. Bavil mě i předchozí split Do řady!/Šanov 1/Čertůf Punk, kde byli bílinský bardi asi nejlepší. První skladba "Veliký kulový" je akurátní vypalovačka na úvod a zbytek desky se
nese v melodickým duchu a náladě desky to prospívá. Právě nálada je trochu zvláštní a rozhodně překvapivá. Slušně se nese a necelejch čtyřit minut uteče jak nic. Přistih´ jsem se, jak jedu kompakt podruhý potřetí dokola a nezačalo
mi to vadit. Rozhodně jedno letošní menší překvapení s nálepkou "příjemný". Do řady! ještě nejsou uplně hotový a mám chuť se jít podivat na koncert. CD vychází v režii kapely za podpory distribuce PHR
ZÁVĚR
Jedno letošní menší překvapení s nálepkou
"příjemný".
Adam Pavlík
ROZHOVOR V HARD MUSIC BASE 2011
Sampler Rebelie je už dnes bezesporu kultovní záležitost. Vzpomenete si dnes ještě na nahrávání této desky? Monitor si tehdy uměl vybrat kapely pro tuto kompilaci hodně dobře.
Hmm, asi nejdůležitější je uvědomit si co (kdo) byla v tu chvíli firma Monitor. Malá kancelář na Kampě a v ní dva muzikanti z kapely OK Band (Vladimír Kočandrle a Pepík Přib), kteří dali dohromady vzájemně se znající kapely.
Zařídili levně nahrávání a vydali vlastně první desku firmy Monitor s č.00001, což jak z tehdejšího tak i z dnešního pohledu byl počin s velkým P. Kudy a kam se pak Monitor ubíral je otázka pro někoho jiného! Naše účast byla malinko jiná (jako asi všechno
co se nás týká!). My jsme v tu dobu měli hotové tři studiové nahrávky z profi-studia v Polsku a dvě věci jsme poskytli na kompilaci. Ostatní kapely musely s Monitorem uzavřít určitou smlouvu jako cenu za nahrávku a u některých to znamenalo start jakési
další "kariéry" (bez komentáře!). Nenechali jsme se do žádné další smlouvy dotlačit - ani ne, že bychom apriori nechtěli - ale spíš, že to bylo fakt nevýhodný. Proto mají naše nahrávky jiný zvuk. Stejným způsobem se pak vlastně dostala i třetí nahrávka
("Radio Jerevan") na kompilaci "Akce Punk" (tuším firma Globus?).
Fakt je ten, že bylo úžasný v tý době držet v ruce oficiální vinyl s takovouhle muzikou od kapel, se kterýma jsme hráli - Našrot, Fabrika, Šanov...
V září letošního roku proběhl v Bílině první ročník festivalu "Do řady! Open Air". Jak se vám první ročník této akce vyvedl? Místo slibovaných SHAM 69 prý nakonec dorazili GBH.
"Do řady! open air fest" vlastně vznikl na základě velice povedné akce z roku 2007, kdy jsme si udělali "radost" a pozvali si britské 999, plus všechny naše spřátelené kapely na letňák do Bíliny na oslavu dvacetin Do řady!.
Protože se tento mejdan velice povedl (tisícovka lidí, natočení DVD...), zkusili jsme to letos po čtyřech letech zopakovat a velice se to povedlo (jen lidí bylo méně). Sham 69 - nevím jestli to ještě komentovat, na netu proběhlo několik diskuzí...
Zkráceně - v současné době fungují dvě kapely tohoto jména - rozhádaní původní a bývalí hráči (vzájemně se obviňující a soudící se). My se dozvěděli krátce před akcí, že by měli přijet ti bývalí členové, což je v podstatě (když budu hnusnej) jakýsi
revival, takže jsme to odpískali a narychlo se domluvili s GBH (a nelitovali jsme!). Fest jako takovej probíhá v areálu letního kina na dvou pódiích (jedna kapela navazuje na druhou = nonstop hraní), pod letňákem je levnej kemp s koupalištěm - ideální na
poslední prázdninovej víkend.
Budete tedy příští rok s festivalem pokračovat? Uvažovali už jste třeba o nějaké další zahraniční kapele, která by na něm mohla zahrát?
Určitě! Jen budem muset trochu podpořit propagaci a více komunikovat na netu, myslím si totiž, že letos dost lidí nepřijelo z důvodu jakési "netfámy" rušení fesťáku kvůli zahraničním kapelám, což byl absolutní nesmysl - na
Bandzone - Dořady! byly všechny informace včas a pravdivé!
Ohledně zahraniční kapely, je to vždy otázka termínů, ochoty a samozřejmě financí. Měli jsme tu už např. zmíněné 999, GBH, Chelsea, Dog Eat Dog, Lord, Bischop, Julien-K, Sepulturu a další. Nějaký hodně odvážný jména máme v plánu, ale po těch zkušenostech
budem opatrný při zveřejňování.
Jakou hudební aktivitu vyvíjel zpěvák Petr Rajtora po rozpadu V3S do doby, kdy se opět chopil mikrofonu v kapele?
Velká NULA. Opravdu, sbalil se, odjel do Rakouska a tam přes deset let pracoval a muzice se aktivně vůbec nevěnoval (o to více poslouchal!). Jinak, Petr je chodící encyklopedie punk a ostatních nezávislých kapel - včetně
členů, desek písniček - prostě takovej fajnšmekr.
Dvojka Rajtora-Volman se rozešla v roce 1987. Co zapříčinilo to, že jste v roce 2001 začli spolu opět spolupracovat?
Tak to je taky pěkná historka - uprostřed nahrávání desky V3S se náš Boban (zpěvák Míra Svoboda) rozhodl, že ho to nebaví a ze dne na den skončil! Shodou okolností se v tu dobu vrátil Rajtora natrvalo do Prahy a zeptal se co
je novýho. To je pohádka, co? Přijel do domácího studia a během týdne nazpíval komplet celou desku! Upozorňuji, že naposledy zpíval v roce 1987 a pak rovnou na desku 2001 bez jedinýho koncertu. Od té doby nás "trápí" překotnými vodopády svých textů
dodnes.
V loňském roce spatřila světlo světa kompilace kapel Do řady!, Šanov a Čertůf punk s názvem "3V1". Zajímalo by mě, čí to byl nápad, že jste si mimo dvou novinek od každé kapely prohodili navzájem všichni jednu věc?
Oficiálně s tím přišla firma (Papagaj records), ale vymyslel to Radek Šantrůček ze Šanova, včetně toho prohození si písniček. A to jsme si to ještě rozhodili tak, že jsme si vzájemně neřekli, kterou skladbu kdo bude
předělávat! Takže každej tu svoji předělanou věc slyšel až na desce - prostě super! Nahrávali jsme to ve studiu Utopia v Krušných horách zapadaní únorovým sněhem a pár dní jsme se tam i všechny tři kapely sešly, takže to nemělo chybu!
Vzhledem k tomu, že hrajete už nějaký ten pátek, tak bych se chtěl zeptat, jak jde nejlépe skloubit rodina a hraní v kapele? Z vlastní zkušenosti i ze svého okolí vím, že je to mnohdy docela dobrodružství a že ti, kteří s muzikou kvůli rodině
sekli se už třeba k hraní nikdy nevrátili.
No, tak u nás to je tak, že ty holky které s námi ještě za totáče jezdily po koncertech, jsou naše současné manželky, takže si těžko mohly stěžovat, že nevěděly do čeho jdou! Naopak, když máme menší pauzu, tak jsou nervózní,
kdy už zase vypadnem! A ti, co s tím, jak říkáš, sekli a nevrátili se včas, tak jenom vzpomínaj a je jim to prd platný a serou mě!
Srovnáte-li punk v roce 1987 a punk v roce 2011, v čem vidíte nejzásadnější rozdíly?
Víš co? Já vlastně ani nevím, co je to PUNK?!? My jsme to nikdy v kapele neřešili, prostě hrajem to, co chceme, to co nás baví a když to baví ještě někoho jinýho, tak určitě nekoukáme, jestli je takovej nebo makovej! Nikdy
jsme si neurčovali pro jaký publikum chcem hrát. Nějaký čas jsme měli problémy se skinheadama, což nás fakt sralo, ale rychle to vyšumělo.
Zkoušíte i po těch letech pravidelně ve zkušebně, nebo se už jen spíše scházíte, jak čas dovolí - třeba, když někdo přinese nějakou novou věc atd.?
Jo, to je dobrá otázka. Fakt zkoušíme pravidelně a hlavně intenzivněji než dřív. Proto se snažíme přijít na zkoušku připravený, abychom se vzájemně nezdržovali (takže větší cvičení doma než dříve). Bydlíme totiž v Bílině,
Teplicích, Mostě a Praze, takže kapela každý týden a pan zpěvák Pražák zasranej, tak jednou do měsíce! Co se týká nových věcí, tak to pak organizujeme tzv. soustředění - na týden ujedem s aparátem někam do pryč (sami) a tam vymýšlíme, doděláváme,
předěláváme a malinko (?) popíjíme!
Jestli dobře počítám, tak příští rok to bude už dvacetpět let, co jsou Do řady! na scéně. Budete chystat nějakou oslavu? A otázka, která přichází sama - co ještě plánujete dál do budoucnosti?
No, asi to spláchneme tím druhým ročníkem "Do řady! Open air festem"!
A asi to spojíme s mini turné po zemi s hlavním hostem festu - nechte se překvapit, včas dáme vědět (Bandzone - Do řady!). A co plánujeme? Na každým koncertě vypustit duši, jako bychom hráli naposled! Těšíme se na každej kšeft, protože se báječně vyřádíme
a s námi všichni, co na nás příjdou!
RECENZE NA CD 3 v 1
Asi nejsem sám, kdo doma hrdě oprašuje kompilaci Rebelie, vůbec první počin firmy Monitor, na
kterém se sešla opravdu pěkná cháska dnes již kultovních kapel (Tři sestry, Orlík, Našrot, Plexis, Šanov, Fabrika) a celé tohle dílo uzavírala svými dvěma písněmi ("Tak se přidej", "Nikomu nic") kapela Do řady!. Nebylo málo těch, co se shodli, že prvně
jmenovaná píseň byl zaručeně největší "hit" desky, což v konkurenci výše zmíněných kapel nebylo vůbec špatné.
Kapely Do řady! jsem si vždycky vážil proto, že šli na věc trošičku jinak. Že to nebyl klasický, tříakordový punk plný ojetých postupů a textů, ale že do tvorby dovedli dát kousek své poezie a do jisté míry kupu originálních myšlenek. S úspěchem bořili
mýty, že punk nemusí být nutně jen akordy a, g, d, pokaždé a stokrát jinak. Debut "Join the army?!" byl celý složen z našlapaných songů, trochu zádumčivá, sychravější, ale vůbec ne špatná byla dvojka "Amnestie" a v roce 2002 vyšlo ještě album "Vojenský
3-nápravový speciál" s repertoárem předchůdce skupiny Do řady! souboru V3S.
Zatím poslední řadové album, nepočítáme-li splitko "3v1" (s Do řady! ještě Šanov a Čertůf punk), je titul s názvem "Neber to osobně...!" z roku 2005. Ani tady se pravda nic nezměnilo. Kapela sice proti takové "Amnestii" notně přidala na tempu, sáhla více
po chytlavých melodiích, ale posluchač může být opět bez obav, že cosi podobného se mu točilo v přehrávači už nesčetněkrát. Dvě skladby, které se mi vryly do mozku hned po prvním poslechu byly "Ježíš se na tě dívá" a "Blaničtí rytíři", obě zaručené,
koncertní tutovky. U druhé zmíněné jsem se trochu obával faktu, že přece jen téma rytířů z Blaníku už tady mnohokrát bylo, ale tak jak ho zpracovali Do řady!, to ještě nikdo nepojal. Kapela na desce v textech vyloženě nezklamala, kupříkladu tahle sloka v
písni "Všechno sem" mě rozsekala: "V Sonoře, v El Dubí, jsou samý night cluby - dáme olej do řiti, co chceme, nevíme tímhle se živíme, jsme správný paraziti". Nemálo zajímavá je také skladba "Mořem plout", která celou desku uzavírá. Na první pohled jako
by do kontextu kapely vůbec nezapadala (na splitu ji k obrazu svému předělala dnes již taky punková legenda Šanov), ovšem konečné rozuzlení v závěru příběhu dvou lidí plujících na lodi po moři stojí za poslech i s následným outrem.
Díky kapele za další povedenou desku nepostrádající nadhled, beznaděj i humor. Takhle to má být..
http://dorady.rajce.idnes.cz/
zpěv: PETR RAJTORA (Pražák)
kytary: VLADIMÍR VOLMAN
DO ŔADY!
bass: MILAN VLĆEK (Vlčák)
bicí: KAREL ŚIMON (Šipus) do 2015
PETR LOJZEK SLAPNIČKA od 2015
------------------------------------------------
zpěv: JAN PIMPER (Gejza) zpěvák exNo feeling-ochotný si s námi kdykoliv s chutí zahrát!
bicí: JAN FROHLICH exNo feeling-již méně ochotný si s námi zahrát,protože je PROFÍK.
.jpg)
