Ester

Členové skupiny

Blasterka

Praha

Nástrojové obsazení: Kytara

Kontakty a odkazy

Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.

Zobrazit kontakty

Dodatečné info

Martina Divišová- zpěv, baskytara

Jana Henychová- el. kytara, voc.

František Vadlejch - bicí

Bio a historie

Kapela začala vznikat těsně po sametové revoluci, začátkem roku 1991. Již koncem roku byla sestava pohromadě, ale chyběla basačka. Prvními členkami byly Jana Lorberová (el. kytara, zpěv), která se rozhodla kapelu založit navzdory svému předchozímu přesvědčení, že to nikdy nemůže fungovat…:o), dále Monika Faiglová (bicí) a Sabina Grenzlová (zpěv). Holky zkoušely ve starém žižkovském domě v Orebitské ulici, v bývalé pionýrské klubovně, kterou jim půjčovala jedna známá. „Stárnoucí“ pionýři ve věku kolem 15 let byli jejich prvními diváky - chodili tam okukovat a taky pomáhali s budováním zkušebny. Z celého okolí pilně snášeli papírové obaly z vajíček, kterými otloukali proti hluku zdi, pomáhali tahat do druhého suterénu aparaturu a stali se jakýmisi prvními maskoty a diváky kapely. Název vznikl po několikadenním přemýšlení a vybírání z několika vytipovaných názvů. Vymyslela ho Monika, která „střelila“ od boku první, co jí napadlo, aby taky přispěla do seznamu jmen… Název byl jednomyslně přijat. Kapela zkoušela repertoár, který tvořila Jana. Mezitím marně sháněla baskytaristku.

Posléze se ozvala jedna - později kultovní osoba Ester - Martina Pařezová. Volala a měla strašnou chuť hrát. Na první zkoušku přišla s otlučenou španělkou svého bratra. Basu neměla a hrát taky neuměla. Bylo jí 18 let. Ale měla to hlavní - chtěla strašně moc hrát. Na další zkoušku už přišla s basou, kterou si někde půjčila, a mezitím se naučila sama basovou linku do několik písniček. Vypadalo to slibně, ale těch zkoušek, na které přišla, nebylo mnoho. Osud jí odvál do západního Německa k jejímu příbuznému, takže s ní kapela do budoucna víceméně přestala počítat. O to víc začala shánět opět basistku. Nikde ovšem žádná nebyla, a drobné epizodky se zkoušením občasných zájemkyň sloužily spíše k obveselení kapely.

Jednoho dne ale nastal zlom. Zavolala Martina, že se vrátila do Prahy. Přišla, přinesla si zbrusu novou baskytaru. Iniciativně se naučila také celý repertoár, který si předtím odvezla sebou na kazetě. Místo nadšenkyně, která chtěla hrát, se kapele vrátila po několika měsících hotová basačka. Toto se stalo někdy koncem roku 1990 a kapela měla konečně plnou sestavu.

Sestava byla, problémy však taky. První selhala zpěvačka. Nezpívala nejhůř, ale parta si nějak spolu „nesedla“. Sabina odešla a nahradila jí velmi dobrá zpěvačka s rockově zabarveným hlasem, kterou Jana objevila o několik měsíců dříve na konkurzu zpěvaček skupiny Panika. Zpěvačka se jmenovala Hanka Procházková. Perfektní rockový hlas připomínající „hybrida“ Věry Špinarové a Jany Robbové dal tvrdému rocku, který holky hrály, ten správný šmrnc. Během krátké chvíle, necelých dvou měsíců, skupina nazkoušela repertoár. První datum koncertu již bylo známo. To si momentálně nevzpomenu, ale důležité je, že to bylo v Rudné u Prahy se skupinou Direct. Vznikl krátce poté kamarádský vztah, a kapela se přemístila právě do Rudné, kde začala zkoušet ve zkušebně Directu. Ještě se však ke koncertu vrátíme - asi tři dny před plánovaným vystoupením zpěvačka z kapely, pro přemírů svých osobních problémů, nesoucích sebou jako průvodní jev nepříliš velkou spolehlivost, odešla. Rušit kšeft holky nechtěly a tak ten první a pak ještě hezkých pár měsíců i následující zpívala Jana. Do té doby, než do zpěvu natlačila Martinu. A ta taky byla zpívající basistkou, s metr dlouhými vlasy, na kterou si jistě mnohý rockový fanoušek vzpomene...

…Ester rozšiřovala průběžně řadu svých spřátelených kapel, které ji zvaly na společná vystoupení. Postupně se z menších akcí dostávala na akce, kde „byla vidět“. Jak rostly požadavky na repertoár a na spolehlivost, sestava se průběžně měnila. Později vznikl nápad přibrat druhou kytaru a protože jediná kytaristka, o které se tehdy vědělo, hrála už v Lorettě, Ester sáhly i za hranice vlasti. Pomocí inzerátu objevily bulharskou kytaristku Sněžanu Ivanovu, se kterou si sice vzájemně nerozumněly ani slovo, takže po hudebí stránce komunikovaly pomocí kazet, ale která v kapele setrvala delší dobu. Za podstatnou změnu sestavy pak lze označit příchod bubenice Martiny Porkertové, která jako jediná z „holčičích“ adeptek dokázala písničky naživo pořádně zahrát. V kapele se objevilo i mnoho dalších adeptek, převážně pak na zpěv. Zpěvačkou Ester se však po několika nezdařilých konkurzech stala natrvalo Martina Pařezová, neboť konkurzy, ve kterých se objevilo okolo 70ti zájemkyň, nepřinesly kýžený výsledek. Kapela hledala totiž ani ne tak perfektní hlas, jako frontmanku, zpěvačku která dokáže zpívat s nějakým výrazem, vykazuje spolehlivost a odpovědný přístup a zapadne jako člověk. Tady šlo o to naskočit do rozjetého vlaku, vzít repertoár tak jak je, dát mu svůj vlastní „ksicht“, neprudit a přitom se na podiu nesesypat z věštího počtu lidí pod sebou, které na akcích, na kterých Ester měla možnost hrát, z převážné části bylo. To se nestalo a tak zpívání bohužel (nebo vlastně bohudík) zůstalo už napořád Martině…

Ester hrála často na různých akcích, na většině tehdy rodících se festivalů a festiválků. Mimo jiné se objevila například na „mamutím“ Rockovém maratónu ve Starém Kolíně. Hrála například s mnoha kapelami, ze známých namátkou jmenuji například Kabát, Törr, Arakain, Citron a mnoho dalších. Zúčastnila se také soutěže pořádané časopisem Filip pro –náctileté pod názvem Zlatý Ambrož, ve které se umístila na 4. místě se skladbou Prázdno dnů ... Což bylo vzhledem ke tvrdému stylu, který hrála, dost zajímavé umístění…

Kapela měla ambice hrát stále lépe a zároveň s tím rostla současně potřeba měnit své spoluhráčky… Několik kamarádských vztahů tak vzalo notně za své, neboť přátelství šlo stranou záměru lépe hrát. Po odchodu Martiny Porkertové, která začala mít potřebu autorsky se více realizovat a uplácat (naštěstí) další dívčí kapelu (a tak odešla s jednou z bývalých adeptek na kytaristku Ester, věčně „vysmáté“ Lucky Řezankové, založit později známé Ksichties… ), už kapela ani neměla chuť bubenici hledat a za sebe posadila na praktikábl chlapa. Kapela tak skočila o notný kus co do interpretace svých skladeb výš, neboť získala slušný a šlapavý „spodek“… Kapela sice hrála líp, ale mělo to jednu vadu. Už to nebyly „jen holky“. A jako většina kapel postupně začala vyčichat, až usnula svým věčným spánkem…

Skupinu postihl vcelku smutný osud většiny ostatních. Ačkoliv se snažila jak mohla, měla svého času ambice i vcelku slibný start, nikdo jí nikdy nic nevydal. Proto také vznikl nápad vytvořit alespoň tyto stránky, kde je možné poslechnout si alespoň některé její skladby…

…Ester hrála za svého působení zhruba do konce roku 1994 v mnoha sestavách, za účasti mnoha osob. Za pilíře kapely lze považovat dvojici Janu Henychovou a Martinu Pařezovou. Kapela ke konci svého působení hrála v sestavě převážně ve třech, s tím že za bicí usedl muž. První prolomil ledy bubeník Michael Henych, později po delší nečinnosti kapely usedl za bicí Franta Vadlejch, který byl ke konci působení Ester nahrazen Petrem Divišem. V „pomužnělé“ sestavě se objevil ke konci také kytarista Jiří Špalek. Za připomenutí stojí, že v sestavě se jepičím životem objevili kytaristka Jarka Vinklerová, bubeník Lukáš Doksanský, bubenice Káťa Kroužecká nebo zpěvačka Ivana Müllerová.