00(|P|A|N|T|E|R|)00 Muž, 37 let / Sedlecko City

Bylo jednoho krásného letního dne a tak stalo se tomu z nenadání, že do úpravy profilu pustil sem se.

A jaká že to změna nastala?

Inu jednoduchá. Smazán původní blábol co sem tu kdysi nablábolil. A tak tu tak sedim a řikam si jestli má vůbec význam sem něco psát, když si to zase za čas přečtu... a .... a pak příde třístupňovej úlek:

1. To sem psal já? To snad ani neni možný. Takovej shluk blbosti a naivity v jednom krátkym soupisu, to snad ani neni možný kolik naprosto bezvýznamnejch věcí sem byl schopnej sepsat.

2. Snad si to nikdo nepřečet (pomyslel si naivně a koukal dál nevěřícně do monitoru). Taková blábolovina.  To sem musel asi bejt nalitej jak litinovej radiátor.

3. Nojo. Psal sem to já. Vždyť je to muj rukopis... no dobře, dobře, tak teda strojopis když jinak nedáte.  "Tak takhle né".  "Smazat, všecko jinak"

A to prosím všecko jenom proto abych si to zase za pár let přečet a pak se opět "ulek".
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
To jsem byl ještě malé šťeňátko

Ale notak, už zase začínáš...

No dobře, tak sem teda nebyl šťeňátko.

A co si byl?

To kdybych věděl.

Ale vždyť to dobře víš, jenom si to nechceš připustit.

Myslíš tim to moje naivní mlácení prázdný slámy jenom proto abych někoho zaujal.

Moc se snažíš, proto to vyznívá tak naivně.

Aha. A co s tim?

Prostě jenom piš a nemysli.

Tak tomu nerozumim.

No právě to je vono. Moc používáš "rozum"

Tak teď sem z toho zamotán....

Moc všechno analizuješ, komplikuješ a jak si sám řeknul "zamotáváš". Zamotáváš se ve starym způsobu myšlení, který ti radí pořád všechno srovnávat s něčim, co už bylo a ani už to třeba nemusí platit, ale ty se toho přesvědčení pořád držíš. To je ta síla co tě svazuje jako okovy.  Ve spontálnosti je krása. A ty umíš bejt spontální. Všichni to dokážou, jen svoji spontálnost před ostatníma schovávají a stydí se za ní jako by to byla nějaká hanebná věc.

Na tom něco bude.

A taky že je. Podívej se někdy kolem sebe. Vidíš ty spousty lidí? Podívej se jim do očí... Co vidíš?

Tak různě... Zmatenost, zoufalost, smutek, hlubokej  smutek,prázdnotu, zblblost, naivitu. Je mi z toho smutno.

A díval si se pořádně?

Aha ty myslíš támhle. No to je úplně jiná.

A co vidíš?

Naději, radost, klid, moudrost, lásku... Proč je jich tak málo? Vždyť sem je v tom šedivim davu zprvu vůbec neviděl.

Inu jak ste si to zařídily, tak to máte. Nikdo vás nenutil aby ste tak žili. Sami ste se pro to dobrovolně rozhodly. A kdykoliv se můžete rozhodnout to změnit. Země je vůbec zvláštní planeta. Tak velká populace se podřídila přání malé hrstky lidí... Je skoro až k pousmání, jak vážně berete život a říkáte já nic změnit nezmůžu, za mě rozhodujou jiný páni. Podívejte se na to někdy zezhora, z většího nadhledu. Je to jenom hra... Ti vaši mocipáni mají přesně tolik moci kolik jim dáváte... A že jim jí dáváte...

Jak můžu teda něco změnit? Pořád tomu nějak nerozumim.

Můžeš začít třeba tim, že vypneš televizi. Stejně se tam nic moudrýho nedovíš. Samá vražda, drama, hádky, sex. Není vlastně divu, že se společnost takhle zvrhla. Je jedno pravidlo, který si moc lidí neuvědomuje. Tím že sleduješ řekněme třeba film plnej násilí, tim nevědomě násilí přiživuješ, dáváš tomu totiž svojí energii. Ptal ses jak můžeš něco změnit. Je to jednoduchý, všechno je jednoduchý, to jen lidi si to zbytečně komplikujou.  Změň myšlení. Když změníš sebe změní se i ostatní. Nepřiživuj to co se ti nelíbí, prostě tomu nevěnuj pozornost. Neoplácej facku fackou, to nikam nevede. Vlastně vede - k násilí. Pamatuj: To co uděláš druhýmu člověku, ať ve zlim nebo v dobrym, to se ti neomylně vrátí. Nemusí se ti to vrátit hned a taky ne od stejnýho člověka a ne nutně ve stejný podobě.

 Takže myslíš, že je naděje na změnu?

Určitě, naděje je tu vždycky a nikdy nezmizela. To jen lidi přes ní hodili závoj a namlouvali si že neni. Je to s váma jako s tou žábou.

Jakou žábou?

To neznáš? S váma lidma je to jako s tou žábou v hrnci. Když hodíš žábu do hrnce s horkou vodou, tak hned vyskočí. Ale když jí dáš do studený vody a začneš ohřívat, tak si žába bude poklidně sedět. Kdybys jí začal řikat ať vyskočí dokud je čas, tak ti poví "Co blbneš vždyť já si tu jen tak sedim" Voda se hřeje a hřeje, žába si sedí a když už je voda moc horká tak už je pozdě na to aby vyskočila. Voda už je docela teplá a vaši mocipáni pořád zdatně topí pod kotel. Jde o to kolik žab si zavčasu uvědomí co se děje a vyskočí dokud to lze.

Proč sem se tu vlastně vyskytnul? V tomhle světě kde nevděk vládne.

Protože si sám chtěl, ale teď už si na to nepamatuješ. Zapomění je součástí hry na zemi.

To se mi nějak nezdá. Proč bych si vybral život zrovna v tomhle světě, kde je laskavosti míň než vzduchu.

Přišel si sem splnit úkol, pro kterej si se sám před narozenim rozhodnul.

A jakej úkol?

To se dovíš ve vhodnou chvíly. Když bych ti to řekl hned, tak by to mohlo změnit scénář a věř, že by si to sám nechtěl, protože sis ten scénář sám napsal a věř žes ho napsal dobře.

Dobrá tedy

Nech věcem volný průběh, nesuď a nenaříkej. Vše je přesně tak jak má být a pokud se ti něco nelíbí, chceš li, změň to.


Můžu se zeptat na něco z jinýho soudku?

Samozřejmě, ptej se na cokoliv chceš.

Mam zveřejnit ty kotouče?

Jasně... Aspoň se někdo pobaví nad tim tvojim "uměleckym dílem".

Tak jo a první sestřih se bude menovat "Pojďme si zabééékat" :-) Jestli se k tomu někdy vůbec dostanu.