Blvl tpiymh

Představte si ulici. Dlouhou, rovnou ulici, lemovanou středně vysokými a částečně i zašlými domy. Je na nich vidět že nejsou nový, támhle padá omýtka, sem tam nějaký to gráfko.Kromě domů a pár stromů po straně chodníků je ulice naprosto prázdná. Žádná auta, lidi, nic. Vůbec nic. Až takové nic, že máte pocit, že existuje jen ta jedna ulice a vy. Že kdybyste se snažili dojít nakonec, našli byste jen černou poušť..Stojíte tam a díváte se do zacházejícího oranžového slunce. Přemýšlíte, co tam děláte, proč nikdo kolem není, ale překvapivě vám to vůbec nevadí, naopak. Cítíte se...hezky. Je to takový zvláštní pocit, teplo, které se do vás vlévá od nouhou a pokračuje nahoru. Užíáte si ten pocit,jako by měl být váš poslední. Slunce vás oslňuje, proto si vůbec nevšimnete tmavých stínů,ketré se k vám pomlau přibližují. Jsou všude za vámi, vedle vás, vůbec je není slyšet a vy si jich ani nevšimnete. Jen stojíte a usmíváte se do slunce... Najednou vám mozek zaplaví děsivý pocit nebezpečí. Dělájí to všechny mozky, ale jne občas je to cítit, vždy ani ne vteřinu před tím okamžikem. Mysl vám zalije rudá a modrá barva ale než stačíte cokoliv uděla, jen pohnout hlavou, ucítíte na straně krku něco studeného. Studeného a ostrého. Bojíte se? Ano, samozřejmě, je to nrmální reakce, strach. Není se za co stydět. Ale přesto v hloubi duše cítíte, že to zas tak hrozný nebude. Ale proč? Nechcete snad už dál žít? Ne. Nebojíte se smrti? Ne. Bojíte se bolesti. Ne toho, co přijde po ní. Jediný a pravý strach je z bolesti,všechno ostatní jsou nepodstatný malý strachýčky. Nemůžete se ani pohnout, ne že by to nešlo, ale z opatrnosti.Jen tam tak stojíte a čekát..na zázrak? Cítíte dech an vašem zátylku při kterém vám vstávají chlpy na rukou. Zajímavé, pomyslíte si.Ten dech není slyšet,jen cítit. Mžouráte dopředu so skoro zapadlého SLunce a najednou si všimnete takové tmavší tečky na konci ulice. Pomalu se přibližuje a bere na sebe obrys lidské postavy. je to dívka, malého vzrůstu, ale male vůbec nepůsobí, máte pocit,že se za ní vznáší něco mnohem většího, co k ní patří. Brzy už můžete rozeznat jednotlivé oblečení. Má černé, volné klahoty, těžké boty a oranžové triko. Mezitím došla až k vám. Zvednete trochu pohled a chcete se jí podívat do obličeje,ale nejde to, jakoby se vás rozmazával před očima, nemůžete přesně popsat jak vypadá. Nůž na vašem krku se přitisknul ještě víc a vy cítíte malý proužek světle rudé krve pomlau stekající vám na rameno. Dívka dojde až k vám,že můžete cítit její dech, zedne hlavu a pohlédne vám do očí. Rychle se vám začne motat hlava, zorničky se vám rozšířili, ztrácíte vědomí. Poslední, co jste zahlédli je, jak na vás dívka vyplazuje jazyk. *PUK* Probudili jste se a máte ruku v nočníku.