capricornindelirium - Blog | Bandzone.cz

capricornindelirium Žena, 31 let / veřejné WC

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek capricornindelirium si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Různobarevná Jen Gloeckner

úvodní nesouvisející sebeobhajoba: Tak jo, neni nic trapnějšího, než prázdnej blog - ale jo, ještě něco, blog, na kterym je šest let starej článek, kterej slibuje články :-))) ale jednu výmluvu přece jenom mám, já jsem totiž jeden článek napsala, měl asi pět kilometrů, nebo tak, a pak se mi prostě zasek počítač a bylo po článku. Tím jsem byla natolik zdeptána, že jsem nedokázala pokračovat. Nyní se však před vámi plazím v prachu a předhazuji vám pokorně tento tip.


Trochu se bojím, že o této dámě nedokážu napsat nezaujatý text, protože už ji poslouchám zhruba rok a za tu dobu jsem začala vážně uvažovat o tom, že ji požádám o ruku, každopádně...
Čím mě Jen Gloeckner tak dostala, tedy, proč stojí za to se na ni mrknout?

Protože ta hudba je ve všech aspektech vyvážená. Nebo tedy v těch, o nichž jsem čas od času s pohledem Nícolase Flamela dumala za večerní jízdy tramvají.

Například - u umělců často oceňujeme osobitost, když jejich tvorba někam směřuje, když je kompaktní, na druhou stranu, co když toho prostě chtějí vyzkoušet co nejvíc? Co když tvořit v jednom duchu je pro ně příliš omezující?

Je pravda, že čas od času jsou si některé skladby Jen Gloeckner tak trochu podobné, z velké části jde ale o pestrobarevnou směs, kouzlo je však v tom, že ta různorodá barevná kombinace má sama o sobě určitou náladu a to je ona, to jest, Jen Gloeckner má tvorbu různorodou, ve všem ale zůstává dobře patrná její osobnost.

Další je spor, který mi vrtá hlavou ohledně propracované a naprosto primitivní hudby. Nechci se rouhat, ale občas se mi stane, že narazím na velice jednoduše udělanou písničku, která je ale prostě kurde intuitivní a když to ten člověk prostě tak chtěl udělat, tak to tak prostě udělal, tečka. Na druhou stranu se mi stane, že je hudba strašně propracovaná, což mě nejdřív zaujme, ale vydržím s tím tak týden. Protože v tom prostě neni nic než přemýšlení. Nebo jsem možná tupá a jenom se nedokážu naladit na jejich vlnu, ale stejně... o čem je hudba nejvíc, ne?

Hudba Jen Gloeckner je propracovaná, zvukově dokonalá (podle mě) a přece neskutečně intuitivní, což jí dovoluje její podivně zastřený styl, právě ten, který se odráží do všech skladeb. Taková zvláštní patina, jestlimi rozumíte. Fakt, nechci bejt obviňovaná z poetismu, ale v tý hudbě byste fakt věřili, že duše je krajina... jak v ní běháte a tak a je neskutečně široká a nemá konce... a je v ní úplně všechno.

V těch barvách jde i zpěvaččin zvláštní hluboký a neskutečně tvárný hlas, zní tak trochu jako by měl víc vrstev, jako něco kompaktního za zneklidňujícím oparem nad zmiňovanou krajinou.. (noses are red, violets are blue...)

Mám pocit, že ten tehdejší článek byl lepší. Takže už bych radši přestala mluvit a nechala Jen Gloeckner zpívat... tedy...

začala bych svou amygdalní záležitostí.. Sleep to Dream, spolupráce s Josephem Arthruem, kterého zatím neznám, ale asi se na něj podívám:

Youtube Video 4dFes2DWQ5kYoutube Video 4dFes2DWQ5k

Teď by to chtělo něco trochu odišného, že tedy, což takhle těžce našlápnutou Die..?

Našla jsem ji jenom živě, což jsem předtím sama neslyšela, je to hodně jiný než studiová nahrávka, ale fakt vtipný...

Youtube Video kp6GxPsU5OsYoutube Video kp6GxPsU5Os

Rytmicky legrační mi připadá Prodigal Son...

Youtube Video 4mszwTNZXhgYoutube Video 4mszwTNZXhg

A tímto bych to uzavřela. Ta ženská mi prostě sedí.

Znovuzrození

Dobrý den

Jak tu tak poslouchám kohosi ze svých majspejsových kamarádů (ano, založila jsem si myspace, byl to můj dětský sen), nějak mi hlavou prolétla vzpomínka na starý bandzonový profil, ke kterému se v posledních letech chovám vskutku macešsky, a zatímco stírám z klávesnice slzy dojetí, rodí se v mé pokřivené mysli plán. Což takhle... ten profil používat!

Juch, teď jsem objevila další kontinent.

Jistě, za pár dní, pod tíhou povinností, mě ten elán celkem pravděpodobně přejde...

ale do té doby budu aktivním přispěvatelem na bandzone a budu hustá, chápete.

a hned potom vynaleznu naprosto bezporuchovej přehrávač na myspace

(Názory typu "myspace je internetový pradědeček" jsou... a to je všechno, co si o nich myslím)

Takže. Vyplýtvala jsem pár desítek znaků a už trochu ztrácím nit, ale... třeba ještě něco chytrýho sdělim, totiž... ne, asi ne. Neni to blbý? Začít jenom tak recenzovat? Já vám nevim. Každopádně... mám pár tipů, chápete. Takže tak. Achjo.

Drrnnk

Second hand Women uvádí: MONEY TRANSFORMANCE (Alfred ve dvoře)

"Za kolik si koupíte naše úsměvy, aby byly opravdové..?" ptají se Secondhand women. Peníze. Milované, zatracované, komedie, tragédie... Skutečně "přece peníze nepotřebujeme a žijeme z lásky"..? Nejsme už ve své prapůvodní biologické podstatě určeni k tvoření stále větší a větší hromady, ať už peněz, nebo čehokoliv jiného? (Téma "tvoření hromady" je vypůjčené ze samotného představení, stejně jako mnoho dalších) A pokud ano, co je horší, chudoba, nebo bohatství? Snad se nerudovsky ptát "Kam s nimi?" není zas tak špatná vyhlídka do budoucna. Nezbyde-li však čas na ty další, podstatnější věci a celý život je jen pachtění se za haldou peněz, k čemu je zlato, zlato? Snad o tom hovoří teskná píseň začínající slovy "I don't know, where to put it". O lepší stránce věci naopak "I don't do, what I don't want to do, cause I just do, what I like to do..." To je nastínění neuvěřitelné smrště valící se dvojjazyčně z podia Alfreda ve Dvoře už od 12.11.2008. Peníze v těch nejširších a nerozmanitějších podobách, včetně toho, co s námi mohou udělat nám předvede pětice žen - Helene Kvint (Dánsko), Halka Třešňáková (ČR), Daniela Voráčková (ČR), Steffania Thors (Island) a Petra Lustigová (ČR)- divadelní skupina smýšlející nesmírně demokraticky (jak samy zdůrazňují) a liberálně, přesto však velmi prakticky a celý večer vás přesvědčí o tom, že opravdu, ale opravdu nutně potřebují peníze. Hledáte něco neobvyklého, alternativního, ujetého, ale s myšlenkou..? Nebojíte se nějakého toho... řekněme... "překvapení", které na vás čeká...? Nebojíte se poznat pravdu?!?!?! (dobře, to sem přehnala...) Abych přestala být tak slušná a spisovná - je to p***l (ano, postel). Ale děsná. ALe s hlavou. A úplně nejlepší je závěr, ten vám ale neprozradím, protože prostě koláč a nebuďte zvědaví... (asi se ptáte, proč na hudební server píšu o divadelním představení, mno, jestli vás to uklidní, tak se tam i zpívá - a to jako dokonale - a i kdyby, jste snad kulturní, no ne?!) Je to šílený, je to praštěný, je to neotřelý, je to nápaditý, je to úžasný... Veselé Velikonoce!