Carlos Muž / Plzeň

Co si myslíš, že je na hudbě nejpodstatnější, jaký by měl být přístup k ní?

Hudbu musíš dělat vždy na sto procent tak, jak ji cítíš. Vždy, když se učíš jakékoli řemeslo, tak existují postupy, které se musíš naučit. Když chceš být malířem, musíš vědět, jak se který štětec chová, co udělají barvy, když se smíchají dohromady. A stejné je to s hudbou. Musíš se naučit hrát na hudební nástroj, musíš se naučit noty, jak spolu souvisí, co z takového vztahu mezi nimi vznikne a jak spolu znějí. Někomu to trvá pár let, někomu celý život. Záleží na tom, jak moc se na to soustředíš. Tohle všechno se musíš naučit, ale hned jak to budeš umět, tak na to v podstatě musíš zapomenout a musíš se snažit najít sebe sama. Víš, když hraji nebo zpívám, tak nepřemýšlím o technice. Slyším něco ve své hlavě, a tak to zahraji, nebo když hraji, tak něco slyším a na to reaguji - někdo něco zahraje a já na to odpovím. Prostě se to děje, ta muzika je tady teď, jde to z tebe, není to něco, co bys vymyslel dopředu. Prostě si nemůžeš naplánovat, jak co zahraješ, tak to nefunguje. Někdo může žasnout nad tím, jak rychle něco dokážeš zahrát, ale ten opravdový smysl vidím v kreativitě. Je to spojení, které musíš najít, a je jedno, jak ho najdeš, to je u každého jiné.