Jednou tě tam zavedu a ukážu ti svůj svět...
Je sama, přestože je milována. Je sama, ačkoli je obklopena přáteli. Nikdy není tak osamělá, jako na koncertě v kotli. Ve společnosti je jen, když usíná ve své posteli, sama.
Po tváři jí teče slza. Slza stesku, bolesti, touhy a žáru. Pláče pro ní. Pláče za ní. A přesto nemá důvod.
Chce odejít, ale nemůže. Chce běžet, ale nedokáže to. Rozeběhne se a ona se ozva... Ta stará jizva na chodidle...
Padá k zemi do jehličí, strhává sluchátka z uší. Už takhle dál nemůže...
Chce utéct, ale nedokáže to...
Někdo jí pořád pronásleduje. Ne, není to svědomí... To ON. Nechce ho u sebe. Nechce ho k sobě pustit. Nechce ho u sebe... Chce toho druhého...
Potřebuje se mu vrhnout do náruče. Ale on je daleko. A pro ní... Ještě dál...
Nechci už takhle žít dál....