Blog! Blog! Blog! Aneb co se stalo nového :o)
Co si budeme povídat, od Nového roku spousta věcí. Například jsem se nechala ostříhat, a pak ještě ostříhat. Vzhledem k tomu, že jsem se nechala ostříhat ještě jednou před tím, z toho vznikly docela dost krátké vlasy. Ale to jste si mohli povšimnout na profilové fotce.
Jinak jsem nezaměstnaná a brzy budu možná i bezdomovkyně, haha :o)
Nebudu se ani pokoušet sesumírovat všechny události posledních čtyřech měsíců, beztak si nic nepamatuji, ale povím vám, co zábavného se přihodilo v neděli. Nebylo toho málo. V nohách jsem měla tak těch tisíc mil. Byla to uchozená neděle.
Probudila jsem se svěží po Ivčině narozeninové párty, kde jsem byla za hodnou holku a vůbec jsem se neopila. Udělaly jsme si s Lydu moc dobrou snídani a vydaly jsme se na procházku do Stromovky, kde jsme si povšimly, že na Výstavišti ještě zůstaly zbytky po Matějské. Ne, nešly jsme se pohrabat v popelnicích, mám na mysli několik osiřelých atrakcí, schoulených v rožku areálu. Z naší perspektivy to byl nejvzdálenější rožek. Daly jsme si cukrovou vatu, kompletně jsme se upatlaly a zvýšily si hladinu cukru patrně až za únosnou mez. Což nám samozřejmě nevadilo. Pak jsme nakoupily dobrůtky ještě domů - abychom případně nebyly v domácnosti jediné s cukrovkou - a já jsem se vydala procházkou na Nádraží Holešovice. Odtud procházkou do Tesca na nákup.
Navečer jsme se se sistaz sešly na sedmičce za účelem poslechu Crashpoint a Black Bomb A, což jsou velcí oblíbenci Irenky z Brutal Assaultu. Z koncertu jsem psala report, který si můžete přečíst zde. Už dlouho jsme si tak nezatančily... což je skandální, sistaz! Měly bychom urychleně vyzjistit nejbližší termín Jamiroquai revival nebo jiné z našich oblíbených taškařic! :o) Irenku jsem ještě nikdy neviděla tak hrozit a tolik zpívat :o)
Po koncertě jsme si spořádaně seděly a plánovaly odjezd domů standardními dopravními prostředky v rozumnou hodinu, jak se na slušná děvčátka sluší. Když tu najednou sedí vedle Irenky bubeník Black Bomb A... Tak se pilo dál. Konverzovalo se různými světovými jazyky. Šílený fotograf Jiří to celé dokumentoval, až jsme ho za to kolektivně nenáviděli (také různými světovými jazyky...).Šílená Magdička od Šíleného Jiřího (ne, nejsou to manželé, pouze se k sobě tak krásně hodí...) děkovala bombíkům za koncert. Bombíci se výtečně bavili, občas se nás krapet báli (kdo by se divil, když Irenka zpochybňovala jejich mužství... :oD), někteří si mysleli, že jsme příbuzní (ovšem ten vtip s Ježíšovou mámou už po pátém zopakování nebyl zrovna k popukání). Taky hodně zpívali. Nějakou z ragby. Pak mi zpívali nějakou o krásné Marii. A my se sistaz jsme taky zpívaly - hodně štěěěstííí milý žádnáznástonebylaschopnávyslovit, hodně štěěěěstííí zdrááávííííí. Pak nás už vyhazovali z klubu a frantíci pokračovali do Crossu.
My jsme s nimi ale jet nechtěly, neb nás napadla mnohem zábavnější akce. Ninjaúprk skrz lesopark na Újezd. Tato kratochvíle se bezesporu zapíše do historie. Již jsme přemýšlely o tom, že z toho uděláme každoroční akci. Při úprku (abyste rozuměly - nechtěly jsme trávit zbytek noci s Šílenou dvojkou, ale Šílená dvojka spolu s ostatními nás pronásledovala... :oD) jsme téměř slaňovaly útesy (no né úplně, ale skoro), také jsme prolézaly příbytky bezdomovců nebo jiných asociálních individuí (a to bez přehánění :oD). Krosily jsme to sem a tam, až jsme občas narazily na pronásledovatele na cestě před námi... :oD Ve finále jsme se vyřítily zpět do civilizace na Náměstí Kinských a vydaly se na Újezd, kde měli hnusnou Piňu.
I nedaly jsme se zastrašit a ťapkaly jsme dále po centru, ve snaze ještě si před upadnutím do komatu trochu zapiňit. Daly jsme si dvě a nechaly se noční tramvají odvézt do pelíšků... Cca ve tři doma jako na koni. Uf!
Tak kam jdeme příště, sestry? ;o)
p.s.: Písní se s dovolením vrátím k hodnotné kultuře toho večera, hih :o)
