Shrnutí, část 3.: Máááj. Máj óóóun. Máj prešsss
Tenhle týden je ve znamení mých osobních záležitostí.
V neděli jsem posilovala rodinné vazby a potvrdio se mi, že být Lego teta se vyplatí. Láska malých příbuzných se stává hlubokou a silnou. Material kids. Už v jednom roce, haha :oD
A konečně včera jsem si byla řádně očmuchat a prošmejdit nový byteček. Lépe řečeno budoucí byteček… Ale už mám jasno, co přesunu, co vyhodím, co ukradnu spolubydlícímu… :oD Jako pardon, ale Ondra má v pokoji naprosto boží ušák a já ne! Naštěstí je klíč ve dveřích nezi našimi pokoji na mojí straně, takže se mohu kdykoliv vloupat a uhnízdit se.
Můj pokoj je… prostě můj. Nevím, jestli je to tím, že mi připomíná byt, kde bydlela babička s dědou nebo to je karma (nebo bojler, haha), nicméně jsem se tam ihned cítila jako doma.
A ty dveře, ano… musíme započít proces odhlučnění :o)
Poslední dobou se tak nějak nemůžu dočkat… nejen bytu… :o)
Dneska je v práci nuda. Ano, proto jsem vyplodila tři blogové blogy. Tenhle píšu na školení. Je nudné. To předtím bylo lepší. BOZP. „Může se vám stát, že budete v podstatě v pasti. Pak musíte jít na sever nebo na jih.“ Nebo jsem se dozvěděla, že existuje místo, označené cedulí „výplach oka“.
Píseň pro dnešní den. Po ránu jsem jela jednu, kterou sem nedám. Nebudu trapně průhledná :o) Místo toho zde budu demonstrovat, jak se těším na večer s Lydu, která se vrací a s Ivčou, která má poslední týden samé dobré zprávy. Budou se dít věci, jen počkejte… ;o) Hurá!
