Na úvod reportíku z koncertu Skunk anansie se pokusím sesumírovat, kým je pro mě Skin.
Nejoblíbenější živá zpěvačka. V top 3 nejoblíbenějších zpěvaček ever (vedle Janis Joplin a Marilyn Monroe - pořadí neexistuje). V top 3 mých ženských sex symbolů (vedle Marilyn Monroe a Audrey Hepburn - rovněž bez pořadí). Oplakala jsem rozpad Skunk
anansie. Měla jsem depresi, když si nechala narůst vlasy. Štěstím jsem plakala, když SA ohlásili návrat. Byla jsem v euforii, když jsem v klipu viděla, že má zase oholenou hlavu. Pocity z informace, že ji uvidím naživo na RfP se nedají popsat. Ale musím
se přiznat, že jsem se obávala zklamání - těšila jsem se maximálně a má očekávání byla... no obrázek jste si asi zvládli udělat sami :o)
Nastal den D a hodina H. Stála jsem tam a připravovala Pornose na to, že budu možná plakat. Ale neplakala jsem. Neměla jsem na to, mezi nadšeným pištěním, zpěvem a okouzleným zíráním, čas.
Skin vběhla na pódium s jakýmisi alobalovými rukávy a ukázala nám všem, jakže vypadá opravdová rocková frontmanka. Místnímu sekuriťákovi to málem dvakrát přivodilo srdeční selhání. Poprvé, když se rozhodla postavit se fanouškům na zdvihnuté ruce (velmi
pěkný trik), přičemž ji přidržoval za její půvabné pozadí (velmi pěkný záběr na projekčním plátně vedle pódia). Podruhé, když okolo něj proběhla a do lidí prostě skočila. Přitom samozřejmě stále zpívajíc. Kameraman měl asi taky pernou chvilku, když k němu
přiskočila a začala ho olizovat.
Stručně a jasně - ta ženská dokázala flirtovat se všemi těmi lidmi najednou. A nádherně zpívá. A sama je tak nádherná! A písničky jsou úžasné. A muzikanti ze SA jsou skvělí. Ale ona je lepší. Je totiž nejlepší. Je božská.
Zklamaná jsem nebyla, očekávání byla předčena.