Chm chm chm...
Ačkoliv má televize umí relativně hodně hudebních kanálů, některé videoklipy mě míjejí...
Například hned několik od Serje, což je ale velký skandál!
Ačkoliv má televize umí relativně hodně hudebních kanálů, některé videoklipy mě míjejí...
Například hned několik od Serje, což je ale velký skandál!
Dnes to vypadá na krásný den :o)
Vrátím se zpět ke svému kulturou nabytému víkendu. Tááákže… nejprve byla sobota…
Kromě pečlivě vybraných a naplánovaných událostí jsem měla vyloženě štěstí na filmy. Dny jsem tedy trávila u televize, užívaje si kinematografických skvostů, ze kterých bych ráda vypíchla především mnou trestuhodně prošvihnutý poslední díl X-mení trilogie (strávila jsem nejednu bezesnou noc ve výčitkách, že mi do té doby závěrečný příběh mých drahých mutantů unikal…) a Sedm samurajů. U druhého jmenovaného jsem bohužel usínala (protože čt2), takže budete muset oželet komparaci japonského a amerického pojetí mužství. No nebrečte, někde si to půjčím a napravím to ;o)
V sobotu jsme se sistaz Wes a Vendy navštívily plzeňské Divadlo Pod Lampou (mohu si odškrtnout další dohnaný nedostatek… yesssss! :oD), konkrétně koncert Hubert Cumberdale, Paralysis a Dive, což byla kombinace více než lákavá. Byla jsem sice nějaká jetá, chtělo se mi spát, přestavbové prostoje jsem prozívala a vůbec jsem neměla chuť pařit. Ovšem pokaždé, když se začalo hrát, mě veškerá negativní energie přešla. Užila jsem si to. Z mého pohledu naštěstí nedostál klub své pověsti kotle nejhustšího kalibru. Kapely a přidružené osoby byly v poměru k platícím divákům tak 50 na 50, ne – li v přesile. Ale vzhledem k (ne)velikosti prostoru to nebylo nijak tragické a v podstatě jsme to tam zaplnili… když se na to člověk podívá pozitivně :o)
Jediné, co mě mrzelo, byl technickými komplikacemi zkrácený set Paralysis, kteří dali jen pár věcí. Samozřejmě ale skvělých věcí, škubání tričkem také proběhlo, takže jsem se nezhroutila :o)
Hjůůůbrti, performující jako první, předvedli tradičně výtečnou podívanou a poslouchanou :oD Jestli mi z nějaké kapely běhá tak často zmiňovaný mráz po zádech, tak z téhle.
Nejdůležitější „součástkou“ jakékoliv kapely a zároveň podmínkou, aby se mi líbila, jsou zpěv a texty. Nemám ráda, když zpívá ten, na koho to zbylo, a když muzikantům nezáleží na textech jejich skladeb. Text dává písni duši a bezduché partičky mě vytáčí. Ehm… nádech, výdech, uklidníme se :o) Huberti zkrátka mají přesně ty přednosti, které doceňuji :o)
Mno a jako poslední hráli Dive, které jsem do té doby vždycky prošvihla, takže jsem si jejich koncert užila úplně poprvé a byla jsem nadšená.
Takže další kapela v oblíbených, další vydařená akce… a svět je zase o něco krásnější :o)
Píseň pro dnešní den je pro všechny, které něco trápí. Je to speciální protitrápicí píseň, takže hlavu vzhůru teď! ;o)