Fifi, princezna mečů Žena

Včera byla sobota (a dnes není zítra – poznámka pro Pornose ;oD) a já jsem si užila báječný den plný slunce, tenkrát poprvé zážitků (například jsem poprvé hladila krajtu a poprvé jsem fotila metro)… prostě perfect day :o)

Nejprve hurá zvířátková akce, kvůli níž jsem se vyfikla na koncert už v půl druhé odpoledne :oD Nastaly výše zmíněné kontakty s krajtou, agamou a Béďou, pak rozhořčení nad chováním návštěvníků zahrady (co je to sakra za lidi, co svoje uječené ratolesti nechávají vřískat zvířátkům hned u uší? Uzákonila bych zoologickou vendetu – jak zaječí, tak vypustit poškozeného z výběhu, ať si to vyříkají) a odjezd na Zbraslav.

Tam naprosté gurmánské orgie a naplnění bříšek k prasknutí. S tím naším macho textem tady asi teď nebudu radši to… že? Zase by to bylo na mně :o)

Pak jsme si vychutnaly ten den již druhou jízdu přes celou Prahu (myslím, že zanedlouho už trefíme ze zoo úplně kamkoli :oD) do Abatonu, na Bahrainn, Composed a Eminence. Opět jsme čekaly venku, než začnou pouštět – potřetí za krátkou dobu a podruhé v Abatonu… ehm ehm… tímto vznáším ostrou prosbu! Vstup byl s cárem papíru skutečně zadarmo a lidí překvapivě málo (tedy stav z mého pohledu naprosto ideální). Asi nikdo nečte newslettery :o)

Pro mě osobně byl bohužel večer poznamenán napěchovaným žaludkem, takže jsem sice zvládala přibližně tak tři druhy funění, ale žádná velká pařba se nekonala.

Bahrainn i Composed standardně. Bahrainn mě baví hodně moc, Composed méně, každopádně jsem v tu dobu měla veškerou krev v břišní dutině, takže žádnou zasvěcenou recenzi nečekejte.

A nakonec Eminence, které hned na úvod vystoupení vtipně okomentovala Baruška („To hrajou zase ti první?“). Byl to zábavný metálek. Já ráda machomany, co mají koule :oDD

Noooo a to je vlastně všechno :o)

Ještě hláška večera: Baruška: „Tam v té první řadě před pódiem stál někdo maličký. Nějaké malé děťátko v pláštěnce!“ Vendy: „To byl mistr Yoda!“ :oDD

Takže tak.

Chci nakrmit štěstí vtipnou kaší, že už nebude moct vstát…

Modří už vědí, tohle bude pár slov o pátečním koncertu WWW v Roxy.

Nejprve ty negativní záležitosti – koncert začal dost pozdě (do klubu začali pouštět až o půl deváté) a velice se mi nelíbil ten pán, co performoval jako první.

Říká si Peťo Tázok a pro ten večer si vymyslel speciální vystoupení bez beatů, což spočívalo v tom, že si sedl na pódium na židli, hodil nohu přes nohu a z papírů, které držel v ruce, předčítal svou tvorbu. Šlape si na jazyk. Prostor před pódiem jsem opustila po prvních dvou větách.

Je možné, že pokud ho uvidím ještě někdy naživo, tentokrát v plné polní, tak svůj názor změním. Ale v Roxy mě fakt sral – a to tak intenzivně, že jsem na něj vydržela téměř celou dobu nadávat. Nálada mi klesala až do půl jedenácté (!), kdy konečně začali hrát WWW.

A pak to šlo samozřejmě rychle. Rozsekali mě na fragmenty velikosti kousíčků rajčat ve studené polévce Gaspacho… :o)

Dokonalé... Samozřejmě nejsem schopná to nějak detailněji popsat, celý koncert utekl strašně rychle, já jsem patrně odletěla do jiné dimenze a vracela jsem se z ní ještě několik hodin po konci jejich vystoupení.

Neměla jsem chuť pařit nebo s někým mluvit… Sebrala jsem si věci a dala jsem si meditativní cestu tramvají, asi tak po sto letech bez mp3 v uších.

No, takže tolik stručný popis mého astrálního zážitku :o)

Dobrý den, ráda bych prohlásila, že nemám depresi. Veverka to už ví taky. Děkuji za pozornost a nashledanou.

Já: "Klárko, pojď se mnou do obchodu, mám na něco chuť"

Klára: "Nemůžu, teď jsem vrátila z oběda. Tvrdě pracuju!"

Já (významně se na ni dívám)

Klára: "Oukej, tak jen počkej, až uploadnu ten obrázek na fórum a jdu"

Ale jinak fakt pracujeme! :o)

Co je nového u prasátka a krysičky se dozvíte zde.