Fifi, princezna mečů Žena

Svou novou kariéru jsem započala vcelku zostra, řekla bych. Po dvou týdnech nicnedělání v kanceláři mě odveleli na školení do Dánska. O tom, v jak příšerném hotelu tady bydlím, se ani nebudu rozšiřovat. Ani o ztracených kufrech se nebudu vyjadřovat, neb to bylo trauma, které hodlám vytěsnit.

V tuhle chvíli jsem v polovině parády. První týden byl přenádherně slunečný. S kolegyní jsme si půjčily kola a jako správné dámičky jsme si to drandily sem a tam po tomhle prťavém městečku, kde není moc co dělat. Typicky jsme se během prvních dvou dnů proslavily ve všech výraznějších institucích, jako jediný slušný obchod s oblečením, jediná kavárna či půjčovna kol. Škoda, že mluvíme anglicky, jinak bych se mohla vytahovat počtem lidí, se kterými jsem si potykala. Haha. A taky jsme se hned druhý den zlily jako prasátka, takže třetí den byl krizový ještě víc, než na lyžácích :oD

O víkendu krásné počasí vyvrcholilo – a v tuhle chvíli můžete přestat závidět a nenávidět mě, neb co jsem slyšela, tak v Čechách bylo taky pěkně. I šly jsme v sobotu do Legolandu a v neděli do Lalandie, což je místní akvapark. Chápejte – mají tady tato dvě zábavní centra, ale kino ani jedno a pořádnou hospodu patrně taky jen jednu… a tomu se říká úpadek civilizace. První víkendový den jsem se spálila pěkně podle trička. Velmi jsem se styděla, protože taková věc se Fifince samozřejmě stala poprvé v životě :oD Naštěstí v neděli u bazénu jsem podobně postižených viděla tolik, že jsem přestala mít strach, otočit se k někomu zády, abych nesklidila posměch :oD A co vám budu povídat – těch několik hodin na tobogánech, v sauně, a především ve vířivce, stálo za všechny patálie…

No a dneska dopoledne nepěkně pršelo. Dokonce jsme i vrátily naše drahocenné bicykly. Teď už to vypadá zase nadějně… Tak snad se zítra se svým dopravním prostředkem zase ve zdraví setkám. A jinak se obávám, že se nám blíží chvíle nudy, neb jsme už zvládly všechno, co se tady dá. I když v Lalandii je vlastně minigolf a bowling, hmmmmm… :o)

Co si budeme povídat, od Nového roku spousta věcí. Například jsem se nechala ostříhat, a pak ještě ostříhat. Vzhledem k tomu, že jsem se nechala ostříhat ještě jednou před tím, z toho vznikly docela dost krátké vlasy. Ale to jste si mohli povšimnout na profilové fotce.

Jinak jsem nezaměstnaná a brzy budu možná i bezdomovkyně, haha :o)

Nebudu se ani pokoušet sesumírovat všechny události posledních čtyřech měsíců, beztak si nic nepamatuji, ale povím vám, co zábavného se přihodilo v neděli. Nebylo toho málo. V nohách jsem měla tak těch tisíc mil. Byla to uchozená neděle.

Probudila jsem se svěží po Ivčině narozeninové párty, kde jsem byla za hodnou holku a vůbec jsem se neopila. Udělaly jsme si s Lydu moc dobrou snídani a vydaly jsme se na procházku do Stromovky, kde jsme si povšimly, že na Výstavišti ještě zůstaly zbytky po Matějské. Ne, nešly jsme se pohrabat v popelnicích, mám na mysli několik osiřelých atrakcí, schoulených v rožku areálu. Z naší perspektivy to byl nejvzdálenější rožek. Daly jsme si cukrovou vatu, kompletně jsme se upatlaly a zvýšily si hladinu cukru patrně až za únosnou mez. Což nám samozřejmě nevadilo. Pak jsme nakoupily dobrůtky ještě domů - abychom případně nebyly v domácnosti jediné s cukrovkou - a já jsem se vydala procházkou na Nádraží Holešovice. Odtud procházkou do Tesca na nákup.

Navečer jsme se se sistaz sešly na sedmičce za účelem poslechu Crashpoint a Black Bomb A, což jsou velcí oblíbenci Irenky z Brutal Assaultu. Z koncertu jsem psala report, který si můžete přečíst zde. Už dlouho jsme si tak nezatančily... což je skandální, sistaz! Měly bychom urychleně vyzjistit nejbližší termín Jamiroquai revival nebo jiné z našich oblíbených taškařic! :o) Irenku jsem ještě nikdy neviděla tak hrozit a tolik zpívat :o)

Po koncertě jsme si spořádaně seděly a plánovaly odjezd domů standardními dopravními prostředky v rozumnou hodinu, jak se na slušná děvčátka sluší. Když tu najednou sedí vedle Irenky bubeník Black Bomb A... Tak se pilo dál. Konverzovalo se různými světovými jazyky. Šílený fotograf Jiří to celé dokumentoval, až jsme ho za to kolektivně nenáviděli (také různými světovými jazyky...).Šílená Magdička od Šíleného Jiřího (ne, nejsou to manželé, pouze se k sobě tak krásně hodí...) děkovala bombíkům za koncert. Bombíci se výtečně bavili, občas se nás krapet báli (kdo by se divil, když Irenka zpochybňovala jejich mužství... :oD), někteří si mysleli, že jsme příbuzní (ovšem ten vtip s Ježíšovou mámou už po pátém zopakování nebyl zrovna k popukání). Taky hodně zpívali. Nějakou z ragby. Pak mi zpívali nějakou o krásné Marii. A my se sistaz jsme taky zpívaly - hodně štěěěstííí milý žádnáznástonebylaschopnávyslovit, hodně štěěěěstííí zdrááávííííí. Pak nás už vyhazovali z klubu a frantíci pokračovali do Crossu.

My jsme s nimi ale jet nechtěly, neb nás napadla mnohem zábavnější akce. Ninjaúprk skrz lesopark na Újezd. Tato kratochvíle se bezesporu zapíše do historie. Již jsme přemýšlely o tom, že z toho uděláme každoroční akci. Při úprku (abyste rozuměly - nechtěly jsme trávit zbytek noci s Šílenou dvojkou, ale Šílená dvojka spolu s ostatními nás pronásledovala... :oD) jsme téměř slaňovaly útesy (no né úplně, ale skoro), také jsme prolézaly příbytky bezdomovců nebo jiných asociálních individuí (a to bez přehánění :oD). Krosily jsme to sem a tam, až jsme občas narazily na pronásledovatele na cestě před námi... :oD Ve finále jsme se vyřítily zpět do civilizace na Náměstí Kinských a vydaly se na Újezd, kde měli hnusnou Piňu.

I nedaly jsme se zastrašit a ťapkaly jsme dále po centru, ve snaze ještě si před upadnutím do komatu trochu zapiňit. Daly jsme si dvě a nechaly se noční tramvají odvézt do pelíšků... Cca ve tři doma jako na koni. Uf!

Tak kam jdeme příště, sestry? ;o)

p.s.: Písní se s dovolením vrátím k hodnotné kultuře toho večera, hih :o)

Youtube Video NKs3QnMFspg

Slušelo by se krapet sesumírovat loňský rok. Pojďme na to postupně. Snad si vzpomenu :o)

1. poločas jsem strávila studijně. Překládala jsem, psala jsem, dělala jsem zkoušky. A úspěšně, juch!

Aby toho psaní nebylo málo, splnila jsem si svůj sen a stala se hudební redaktorkou.

Na konci června náš jedinečný a neopakovatelný sistahood oslavil první narozeniny, bohužel jsme je neoslavily na místě činu. To, doufám, letos napravíme s o to větší parádou :o)

Na konci léta se ze mě stala princezna machochistaanská, což se ukázalo být velmi dobrým životním krokem.  Příjezdy nad ránem (zejména vystupování z dodávky do mrazu…) nepřestanu nikdy nesnášet, ale jinak to nemá chybu, protože moji kluci jsou zlatí (krom toho mě samozřejmě baví ty momenty celovíkendových koncertů, kdy běhají po ránu po pokoji v trenkách :oD).

Kamarádka Míša jednou prohlásila, že být v kapele je nuda (v rámci probíhajícího jamu okolo stolu jí totiž byly za hudební nástroj přiděleny lžičky). Nemohu jí odporovat, protože na lžičky jsem nikdy nehrála, ale musím říct, že osobně jsem se zatím nezanudila :o)

Z akcí, které jsem vloni se Status absolvovala, bych vypíchla tři hromadné zájezdy – na Slovensko s Problem a Skapollo, do Plzně a Marijánek s Atari terror a parádní zakončení koncertního roku na United headz of metal.

Podzim přinesl asi největší změny – odešla jsem z práce a přestěhovala jsem se. Chvíli trvalo, než jsem si našla nový job. Ve finále to ale dobře dopadlo a jsem hrdou zaměstnankyní PR agentury, čímž jsem si splnila další sen. Ještě je třeba dodat, že na tom má velkou zásluhu Sistahood, konkrétně Zlosista, o které si hodně lidí myslí, že je venku (co by tam asi tak dělala, když mrzne!… :oD).

Mno a konečně konec roku :o) Ten byl ve znamení dvou zásadních loučení. A to tedy nemám ráda. Ačkoliv jedno z nich byla ta nejlepší věc, co jsem pro sebe mohla udělat a hodně se mi tím ulevilo… tak na druhou stranu se mi zase neulevilo, však to znáte. Druhé – a mnohem těžší – bylo loučení s mou nejlepší kamarádkou, která odjela za štěstím do Spojených států. A nebyla jsem zrovna hrdinka. Abych pravdu řekla, spíš jsem to dost těžko rozdýchávala, což jsem nečekala. Bylo to jako ve filmu. Zavřou se dveře, všechno vám to najednou dojde… Alespoň jsem si urovnala priority a ujasnila si, pro koho jsem důležitá a kdo je důležitý pro mě. Tak. A dost přemoudřelých keců.

Hudebně to byl zajímavý rok. Viděla jsem Faith no more!!!!!! Byl tam Mááááááááááááájk! A víte co? Nad postýlkou mi visí playlist. Pošlapaný playlist. To závidíte, co? Já z toho mám takovou radost, že si sama občas závidim. Přinesl mi ho Ježíšek, heč! Protože jsem byla hodná, heč! :o)

Dále jsem taky byla na Limp bizkit a Kornech, kterým předskakovali Atárka a Switch – hurá, hurá, hurá! Taky jsem byla poprvé na Colours of Ostrava. A samozřejmě na desítkách koncertů ne vždy kvalitních kapel v ne vždy dobrých klubech, v čemž hodlám pokračovat i letos.

A taky jsem byla poprvé v životě modelka :o)

A taky se mi letos vdaly první z nejbližších kamarádek… Další dvě mají termín letos, hehe :o)

Děti zatím žádné.

Takže to bude asi všechno :o)

Všechno nejlepší do roku 2010!!!!!!!!!

Sistahood rulez!!!!!!!!!