Fifi, princezna mečů Žena

Teď to hrajou v rádiu a nemůžu si pomoct...

Youtube Video j6E5AI0Z06A

Hurá! Vyspala jsem se! A to díky tomu, že: jsem šla spát s dobrou náladou, bolestivost utažených dreadů klesla natolik, že jsem si ke spánku mohla vybrat jinou polohu než s obličejem zabořeným do polštáře a do třetice sousedovic Anetka si pro tentokrát odpustila několikahodinový noční jekot.

Zdál se mi naprosto šílený sen… asi bych měla chvíli číst něco jiného než fantasy… Byla jsem členkou nějaké speciální jednotky, která měla za úkol kohosi nebo cosi zlikvidovat… patrně Motofoko. Mám takový dojem, že jsem byla něco jako mutant kočky a člověka a uměla jsem číst myšlenky, což ostatní nevěděli. Díky tomu jsem ovšem zjistila, že po mě jdou… ufff, díkybohu zazvonil budík dřív, než jsem se s nima musela bít… byli v přesile :o)

Včera nám přestavěli kancelář. Prý dle návrhu jakéhosi odborníka… eh… Nově máme v místnosti šest velkých pracovních stolů ve dvou řadách po třech. Už máme spoustu skvělých nápadů, co by se s touto plochou dalo dělat, kdybychom sundaly počítače a ostatní zbytečné propriety… Runway pro letadla, přehlídkové molo, taneční parket… byl vznesen i návrh, že bychom stoly mohli potáhnout igelitem, polít vodou a klouzat se na nich… přednesu to na příští poradě.

Na cestu do práce jsem si pustila Apollo 440. Písní pro dnešní den se potřebuji trochu zklidnit… nebo se alespoň začít vlnit v méně zběsilém tempu, aby si o mně v práci nemysleli, že beru drogy :oD

Youtube Video fXGZigrFC7Y

Tobiáš mě uvítal hned ve dveřích. Má novou zelenou barvu vlasů. Ukazoval mi, jak si je žehlí. Snažím se mu vysvětlit, že dready se žehličkou na vlasy neupravují… Tak mi pečlivě vyžehlil alespoň trčící vlasy.

Kvůli těm jsem tam přišla. Na úpravu dreadů. Tobíkovi je 5 let a je to syn slečny, co se mi stará o hlavu. Ta žehlička samozřejmě nebyla zapnutá ani zapojená.

Asi po hodině sedím na zemi, Moncho mě háčkuje, Tobík si hoví u mě na klíně a zkoumá můj bodec v bradě.

Po 10ti minutách Tobiáš leží na břiše přes moje nohy a já ho drbu na zádech: „Tetóó, neškrábej mě, radši mě hlaď. Nebo masíruj. Budeš mě masírovat, prosím? Nevadí, že jsem si prdnul?“. Chlapi jsou všichni stejní, i když jsou to jenom malí chlapíčci :o)

Ten dům je oáza klidu, ať to zní jakkoliv kýčovitě. Žije tam asi pět potetovaných, opiercingovaných a barevnovlasatých dospělých, Tobík a mrně velikosti cca jahody, které si mírumilovně plave ve vodní posteli Moničiného břicha, dva velcí psi na zahradě a dva malí v domě. A obrovský krysák Drobek, který se už třetí den odmítá vrátit do klece.

„Tetóó, nechceš u nás dneska bydlet? Máma nám to určitě dovolí. Mohla by sis se mnou zahrát Bombermana.“

Těšim se na příští návštěvu. Na další dávku klidu a pozitivní energie. Líbí se mi vědomí, že se tam nic nezmění. Jenom Tobík a Mončino břicho trochu povyrostou. A tak to má být.

Youtube Video T2Ckng8Midc