Obávám se, že na víc, než na nadšené výkřiky se po včerejším koncertu Jamiroquai CZ nezmůžu…
Od prvních tónů jsem se začala usmívat tím způsobem, že nemít uši, tak se mi odklopí hlava. A nejlepší ze všeho byl pohled doprava, kde stály moje drahé sistaz… každá s naprosto totožným úsměvem idiota. Tančila jsem jak zběsilá, chvílema jsem nevěděla,
kde mám hlavu a kde nohy, jen jsem tušila, že okolo mě lítají dready a že asi budou moje.
Je to sice revival, ale ta muzika je zhmotněním pojmu pozitivní energie. Koňský dávky čisté a neředěné radosti. Kdybyste jen viděli hupsající Veverku s batůžkem vykřikující – „Ta je moje nejoblíbenějšíííí!“.
Tímto děkujeme Wes, že naši včerejší schůzi svolala zrovna na tuto akci, protože byla extrémně vydařená. Všechny přítomné jsme dle mého názoru přesně takovou tsunami dobré nálady a nadšení potřebovaly.
Závěrem bych ráda lehce cíťoidně podotkla, že jsem ráda, že jsem si tuhle výtečnou akci zažila s vámi, mé drahé sistaz... snad vám neukápne slza, když vám sdělím, že YOU MAKE ME LOVE YOU LOOOOVE YOUUUUU! :o*
S písní pro dnešní den patrně nebudu originální, hehe :oD
Ačkoliv pro mě byli tím hlavním důvodem, proč do Hradce jet, neměla jsem vysoké očekávání. Počítala jsem zejména s falešným zpěvem a tím, že v rámci propagace nového alba nám ho budou cpát a dál do minulosti než k Pretty Fly se
nedostanou.
Dexter zpívat rozhodně umí. Z nové desky dali 3 věci, aby se neřeklo. Koncert začal Americanou a hned následovala má oblíbenost z alba Smash – Come out and play… přiznám se, že v tu chvíli se mi chtělo fakt křičet nebo ječet nebo pištět... prostě
vydávat ty hysterický zvuky s rukama na hlavě :o)
Ano, jsou to takoví taťkové, co mají to nejlepší za sebou. Ano, jen tam tak postávali, mezi jednotlivými skladbami bylo většinou trapné ticho. Ano, ta muzika není úplně moderní ani objevná a nikdo se z nich na zadek neposadí. Ale odehráli to
poctivě, z playlistu jsem málem padla na zadek – téměř všechno bylo z doby od Smash po Americanu a zařadili i ne tak profláklý pecky.
Spoustu lidí to muselo nudit a možná i zklamat, ale mně to stálo za to, protože jestli jsem někdy měla teenage heroes, tak to byli The Offspring a vidět je naživo... A vůbec… měla jsem Dexterovi okolo krku skočit :oD
Na kvalitní popsání cesty domů budu potřebovat ještě nějaký čas… takže trpělivost plís.
Mno a i zbytek soboty a neděle byly velmi záživné… s Wes už máme vážný vztah – viděla mě bez make-upu i s rozpuštěnými dready… :o)
V Albertu mají pulčí píču v akci – obě příchutě ;o)
Až půjdete do Riegráče, bacha na psychický šok – našim ne úplně mladým spoluobčanům dělá teplo vyloženě dobře, takže tam můžete v pravé poledne potkat například joggujícího geronta do půl těla nebo třeba cca 65ti letého bývalého hipíka v rudých
tangách… juchů!
Zapomněla jsem na něco?
Jooo... sistaz, zeptejte se Wesisty, co dělala v sobotu večer, hehe ;o)
Přilepilo se mi na paty prazvláštní volňáskové štěstí... jsem velice vděčná a doufám, že se mě bude ještě chvíli držet. To jen tak na úvod.
Jak jste se mohli dočíst v minulém článku, ráno jsem si pěkně doplula do práce... a po práci jsem odšupajdila rovnou na Florenc a hurá do Hradce. Byla jsem tentokrát samostatnou cestovatelkou. Na místě jsme se s výborným načasováním srazili s Qwertym
(Wes... asi bychom se od něj měly nechat poučit... :oD) a hurá do víru festivalu.
Byla jsem v Hradci poprvé a dost jsem se tam ztrácela. Je to tam na můj vkus moc velké... fesťák je přelidněný, pořád se čeká ve frontě... Ale vzhledem k tomu, že jsem přivezla sluníčko, tak bylo fajn počasí, čekalo mě pár prima kapel a hlavně
Offspringové... Měla jsem v plánu doběhnout někde Dextera, skočit mu na hlavu a ječet - jú ár máj týnejdž hýýýýrou! Pak jsem si to rozmyslela. Kdybyste Dextera někde potkali, tak mu to prosím neříkejte, mohlo by mu být líto, že jsem to neudělala.
Dorazila jsem na konec Xaviho.Tentokrát to byl Xavi s Hnědými smyčci, tj. s uskupením muzikantů, z nichž někteří měli obličeje obarvené na hnědo...a jiní ne... Nerozumím tomu a asi ani nemá smysl nijak pátrat... Jistě vědí, proč
to dělají. Jak už jsem zmínila, zažila jsem jen pár posledních věcí. Na jednu stranu skvělé oživení, na druhou tím Xavi přišel o část svojí bezprostřednosti… logicky, když najednou nebyl jeden, ale asi deset… eh… omlouvám se, mozek mi dneska nějak pomalu
bootuje.
Fixa – mno hned druhá kapela po sobě, kterou vidím podruhé za krátkou dobu (viz. report z Basinu). Potěšilo mě, že obměňují playlist. A jinak prostě Fixa. Ovšem hráli na hlavní stagi a byly tam na ně mraky lidí a to prostě neni
nic pro mě... oproti Basinu jsem si je skoro neužila.
Status Praesents – mno a toto pro mě byl ovšem výkon dne. A beze srandy. A Wes patrně právě omdlela… :o) Mně se prostě líbí od každého poslechu víc a víc a proč to neříct – jsou to moji oblíbení machomani. Mají prostě koule, kucí jedni
střapatí :o)
Po nich hráli Temperamento… a teď ani nevim, jestli není zbytečný pokračovat. Ale jóó, já jsem pořád tak hodná, nikdy nikoho opravdu nekritizuju, tak s chutí do toho. Otázka: co je horší, než drsňácký macho? Odpověď: Vyměklý
macho… A ještě horší je vyměklý rozjuchaný macho v rádobyveselém kloboučku, který zpívá rádobyveselé písně... po prvních dvou jsem utekla. Takový texty by měly být trestný... a vůbec by se na provozování takové hudby měly vydávat zbrojní
průkazy, vždyť taková věc se dá použít jako nástroj psychického teroru! Ale zvuk měli dobrej, hehe :o)
Skyline – na ty jsem byla velmi zvědavá… zpráva o tom, že se na postu zpěvačky (zatím externě) objevila Marka Rybin, mě ohromila. No co vám budu povídat, všichni víme, že zpívat umí, energie má zásoby a nebojí se do toho opřít. Vokály
si po svojí předchůdkyni nijak slyšitelně neupravila a nezasvěcený posluchač by si ty dvě mohl i zaměnit. Ovšem vizuálně by si je nespletl nikdo... :o) Marka je pro mě nejlepší mladá česká zpěvačka, ale mám trošku problém si ji s jejím pódiovým projevem
přeřadit k taneční muzice. Ale stejně se to bude dát posoudit teprve, až vytasej nové věci, na kterých se bude sama podílet. A na to se každopádně nemálo těším. Těším se hodně. Hodně moc. Jo.
United tradičně boží. Víc nemám co dodat, jsou vždycky úplně stejně boží.
A jdu na malinovku. Report z Offspring a z prima cesty domů dopíšu později.
Píseň pro dnešní den věnuji sama sobě, hihi. Protože jsem :oP
