Posledních pár dní bylo bohatých na zážitky, takže se to pokusím postupně sepsat. Nejsem si ale jistá, zdali to zvládnu, protože i příští týden bude krapet náročnější… Opět. Lépe řečeno tradičně :oD
Ve čtvrtek jsem se po delší době vydala tančit. Lektorka se rozhodla, že vzhledem k blížící se hrozbě, jménem Vánoce, je třeba dát si do těla ještě více, než jindy. Výsledek byl samozřejmě takový, že už po rozcvičce jsem měla
namožené veškeré svalstvo od pasu nahoru. Pak jsme se jaly opakovat různé figury. V nadšení nad tím, že jsem většinu z nich nezapomněla, jsem se vrhla do sebevědomých akcí typu „zkusím si to i na druhou nohu“, popřípadě „však zvládnu i tu
komplikovanější verzi“. Co vám budu povídat, neobešlo se to tu bez spáleného lýtka či tam bez krapet tvrdšího dopadu na kolínko. Jaké bylo pak mé překvapení večer ve vaně! Fifinka měla (a doteď má) nožky od nártů ke kolenům (včetně) pokryté fleky
v různých odstínech fialové. Moc se těším, až to začne zelenat :o) Nadšení samozřejmě ještě vzrostlo další den ráno, když jsem zjistila, že mi dělá problém zmáčknout kliku u dveří, že vzpažení je práce na čtvrt hodiny a dát ruce za záda je téměř
nemožné :o) Ovšem štěstí, že je zima a mohla jsem svá otlučená ťapadla schovat do punčošek – při pátečním slavnostním nástupu bych mohla působit kapánek nepatřičně. V sobotu se mi to samozřejmě tak jako pěkně rozleželo, takže jsem byla definitivně
tuhá a bolavá a například když jsem se chtěla při konverzaci laškovně opřít kolenem o lavičku, tak jsem místo flirtózního mrknutí zařvala jako tur a vyskočila metr vysoko. Tuším, že jsem byla tuze sexy :oD
Ale zpět k pátku, k zásadní události mého života – první (a doufejme, že ne poslední) promoci. Byla jsem překvapená, jak moc jsem si to užila a přiznám se, že jsem byla i dojatá, což je vzhledem k mému cynismu a nechuti
k oficialitám až šokující. Příbuzenstvo se na mou počest sjelo z různých koutů republiky, dostala jsem květiny a dárečky, moc mi to slušelo (nechci se chlubit, ale zasloužím si od módní policie plný počet bodů) a nadšeně jsem pózovala před
fotoaparáty :o) V první chvíli to byl stresík, neb jsem šla první, z čehož jsem se celá opotila… Uf, tohle není nic pro mě :o) Pak už to bylo jen lepší a lepší. Profesoři vypadali nadšeně, všichni se culili a dávali najevo, že jsou upřímně rádi,
že jsme to doklepali. Myslím, že vše nejlíp vystihuje hláška jednoho z nich, kterou pronesl, když gratuloval spolužačce: „Že to byl ale porod, co?“ :oDD
Takže tak. O machovíkendu zase příště :o)
Teď Skin. Vyměklá, ale stále božská.
Youtube Video EAPWY0DGYGo
