milý deníčku
Zítra si musím odnést domů celý svůj růžový koutek, zlikvidovat svoje místečko a zahladit stopy - sundat všechny fotky, odlepit všechny nálepky, odpojit svoji blikající růžovou myšku... a všechno to odnést úplně jinam a tam to zase nainstalovat... snad budu mít k dispozici zeď nebo nástěnku nebo skříň nebo cokoliv...
No a teď si tak proplouvám mezi stýskáním, těšením se a bojením... Každopádně to není úplně veselé.
Včera to i přes můj hluboký cynismus bylo dojemný. V tom milým slova smyslu. Bylo mi dáno najevo, jak mě mají všichni rádi. Ne, že bych to nevěděla, já jsem všeobecně oblíbené Máří (hahaha)...
Některé změny jsou prostě nezbytné, tím bych to uzavřela.