Fifi, princezna mečů Žena

Víkend jsem neměla nijak zvlášť akční.

Poprvé jsem absolvovala koncert Eggnoise (viz klip na úvodní straně profilu) a nezklamali. Frontman má roztomilého synátora v batolecím věku, kterého baví samostatně odnášet prázdné kelímky svých rodičů do odpadkového koše. Inspiroval nás s kamarádkami k debatě o úskalích alternativních porodů (teda já jsem do debaty neměla možnost zasáhnout, neb tomu vůbec nerozumím a při každém pokusu o názor jsem byla ubita neprůstřelnými argumenty... ale je hezké vědět, že taky něco nevím nejlíp :oDD).

Jůůů... teď mi došlo, proč se mi dneska zdál ten výborný sen, ve kterém jsem měla mimino... :oD

Zjistila jsem, že nejsem zdaleka tak netrpělivá a navztekaná, jak jsem si o sobě myslela. Tak budeme doufat, že trpělivost skutečně přináší růže... a že kdo si počká, ten se fakt dočká... hihi :o)

No a jinak je jaro... takže zde je tématická píseň:

Kamarád mi poslal píseň a přiměl mě tím vzpomenout si na mou první kérku (vlastně nejen první, chichi) a na zásadní rozhodnutí, na základě kterého jsem si vybrala motiv. Dík, Hugotome, přišla v pravý čas ;o)

Stejně je to sranda, jak člověk najednou dokáže vyplodit myšlenku, která mu změní život... teda nejdřív pohled na život a na základě toho až celý život. Asi.

Jdu na pivo s Matesem. Vidím to tak, že mu po pár kouscích vysvětlim, o čem to celý je :o))

In another moment down went Alice after it, never once considering how in the world she was to get out again.

Yeah :o)

... koukejte někdo složit takovouhle úchvatnou písničku pro mě, nebo se fakt už naseru!

Čekám... stále čekám... jste trapný! :o)