Míra Muž, 46 let / Pardubice/Seč

Abych si nepřipadal jako u pracovního pohovoru nebo na výběrovém řízení, napíšu jen ty podstatné informace, které stejně pro většinu z Vás nebudou zajímavé.

Na svět jsem přišel  dva dny před Vánocemi roku 1978. Moje babička říká, že když jsem se narodil, tak všichni brečeli. To je sice hezké, avšak dodnes netuším, zda ten pláč byl radostný či zoufalý.

Prvních 18 let, kdy jsem prožíval různé rebelie, punkerská léta a rodičům jsem vtloukal do hlavy, že jedinou přijatelnou kulturní akcí je koncert grungeové nebo trashmetalové kapely, jsem si vzal za své, že při mém zrození to byly slzy zoufalství.

Nyní si to nemyslím již tak intenzívně, avšak najdou se chvilky, kdy moje máma zapochybuje o mém duševním zdraví, řka, že by mě nejraději zabila—to většinou, když se snažím být za každou cenu vtipný a spojím to s tvrdohlavostí, kterou jsem samozřejmě rodově zdědil a moje maminka mi jde příkladem  (asi dostanu do řepy, jestli si to máma přečte :o)

Nicméně jsem údajně byl dítě takřka normální.  Po studiu na velkomeziříčské reálce jsem rok oblažoval svou přítomností jazykovku ve Znojmě a následně se mi povedlo se dostat na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Zvolil jsem obor Český jazyk a literatura + Základy společenských věd. Hudební výchova mne minula, k mému štěstí byla k přijetí potřebná hra na piáno, což jsem nikdy nepochopil. S největší pravděpodobností by mne hudba po prvním semestru opustila stejně tak, jako mne opustila touha něco kloudného napsat a publikovat při studiu jazyka českého. V mé kariéře literáta bude navždy pouze pár textů publikovaných ve sborníku studentů katedry České literatury, několik článků v místním plátku Mlejn a nespočet textů, které ač zhudebněny různými kapelami, zůstanou navždy zapomenuty. V Brně jsem vydržel nějakou dobu, avšak před třemi lety nastalo stěhování do Pardubic, které se staly mým domovem.

Muzika, hudba, šraml atd.

V  asi 8 letech věku mě  strýček přivedl ke kytaře,  první akord (E dur) jsem zvládl s bravurou začínajícího rockera a v atmosféře domácí zabijačky se naučil píseň Oranžový expres.Po mém přijetí na gymnázium ve Velkém Meziříčí (nutno dodat, že to byla 7 letá reálka) následoval vstup do školního pěveckého sboru, protože vytvoření rockového, či jiného tělesa, které by oblažovalo ucho učitelského sboru a většiny spolustudentů bylo politicky nekorektní, i když to bylo již v období po Velvet Revolution. Posun v kariéře sborového pěvce se udál někdy v roce 1994, možná 1995, kdy mi bylo hozeno lano Hankou Doležalovou, tč. učitelkou zpěvu a klavíru, a já jako proradný student nastoupil do mužského osazenstva pěveckého sboru IUVENTUS při ZUŠ ve Velkém Meziříčí. Zde se také objevují kořeny mého aktivního hraní, se kterým jsem skončil po více než 12 letech až v roce 2007. Během té doby jsem se od kytary posunul přes baskytaru k bicím nástrojům.

Ve zkratce:

Vůbec první kapela,  která se kapelou snad dala nazvat,  byla zábavovka HDH. Hrálo se na vesnických tancovačkách, no a protože jsme neměli bubeníka, zkusil jsem to já, koupil první Amatky, chytil do ruky paličky a už to jelo a to téměř dva roky. Protože mladého kluka přehrávání starých fláků moc nebavilo, založil jsem společně s kamarádem kapelu Secret Garden. Inspirováno hudbou 70. let, folkem a lidovou hudbou, rozrostlo se těleso na 11 členů. Celá kapela v nezměněné sestavě fungovala do léta 1998, kdy nám byly doslova vybílena zkušebna. Všichni do jednoho přišli o nástroje a aparát, byť byla zkušebna pojištěna, nebyla už chuť pokračovat dál. Tato kapela nahrále dvě dema a dvě řekněme desky - ve vlastním nákladu. Není to nic moc, ale dětem bude co ukázet o:))

Na podzim 1998 jsem se přesunul za studiem do Brna a náhodou  se ocitl ve zkušebně kapely Rainy Day pod vedením Péti Graciase. Kapela byla na pomezí latiny, starého rocku 70. let, funky - taková všehochuť. Péťa Gracias byl o dost dříve narozený než ostatní členové kapely, to ve finále vedlo k rozpadu skupiny, resp. k ukončení spolupráce s Péťou (vznikla kapela Petnapping). Bohužel jsem to byl já, kdo musel Petrovi tuto zprávu říct, nikdo z kluků se k tomu neodvážil. Bral jsem Petra jako svého kamaráda, tento člověk mi předal část svého obrovského rozhledu v muzice a naučil mne i spoustu věcí z normálního života. Od něj jsem koupil svou první dvanáctistrunku Ibanez, mám jí dodnes, i když jsem dostal mnoho nabídek k prodeji (a že jsem byl s prachama v háji již několikrát) - kytaru nedám. Mám ji jako památku na dávné přátelství, které snad dodnes trvá a nezapadlo někam za hory. Tímto Tě Péťo srdečně zdravím a chci Ti říct dvě věci: 1. dodnes mě  sere, že jsem to musel být já, kdo Ti to tenkrát řekl. 2. Moc díky za vše.

Kapela Petnapping: Milan Oulehla - kytara, Petr Sid Kučera - basa, Honza Mach - zpěv, Blanka Slaninová - zpěv, moje maličkost - bicí. Kapela na pomezí rocku, funky, popu. Říkalo se, že mícháme RDCHP s Led Zeppelin :o)) Fungovalo to souběžně s kapelou Glass Illusion (o té později). Kapela hrála po brněnských klubech a hospodách, jenomže po nějaké době to začalo skřípat mezi Milanem a Honzovou přítelkyní Michalou (no ji rozhodně neřeším) a paradoxně toto vedlo po téměř třech letech (před nahráváním dema) k rozpadu kapely. S kllukama v kontaktu již nejsem, jen mě mrzí, že jsme se nestihli téměř rozloučit se Sidem - spolu nám to lidsky i hudebně šlapalo hodně - díky kámo :o)

Kapela Glass Illusion: zde jsem alternoval s výborným bubeníkem Vlastíkem Neveselým. Kapela hrála metal na pomezí gothic/doom/symphonic. Byla to banda, která sice moc nevystupovala, ale natočili jsme tři studiová dema (dohromady 19 skladeb). Tento stav  trval vlastně 6 let. Jenže po čtyřech  letech mého působení na místě druhého bubeníka odešel Vlastík náhle do věčných lovišť a ukázalo se, že byl stmelujícím prvkem kapely. Následující rok a půl byl ve znamení neustálých hádek, víc jsme se hádali, než zkoušeli a skupina šla do háje. Zde mne postihla první opravdu ponorková nemoc, protože od doby Vlastíkova odchodu, všechny nápady, které kdokoliv přinesl někdo druhý odstřelil a Glass Illusion už neměli asi tu sílu  přežít.

Po tomto velkém zklamání jsem se rozhodl s hraním seknout nadobro. Jenže to trvalo asi tři měsíce a ozvali se kluci z kapely Někdo koho neznáš. Kapela hrála rock s příměsí punku a undergroundu - kluci měli zajímavé nápady, některé z nich jsou zvěčněny na studiovém demu Nebe je tak modrý. Byla to výborná dvě léta se zajímavými akcemi. Tato kapela skončila po vzájemné dohodě posledním koncertem v brněnském klubu (a já si nedokážu vzpomenout, jak se jmenoval - bylo to vedle Moulin Rouge) a pro mě to mělo symbolický nádech, protože to pro mě byl jeden z posledních večerů v Brně. Kluci díky, snad Vám to šlape dál a třeba se někdy zase potkáme na nějakým pódiu :o)

Pak jsem zvedl kotvy a odstěhoval se s mojí Kamčou do Pardubic. S hraním jsem skončil na dva roky. Dva roky jsem se věnoval kytaře, práci, dal jsem si dohromady svůj dosud poněkud rozháraný život :o)))

Jenže člověka začnou svrbět prsty, takže po dlouhé době jsem začal koketovat s myšlenkou začít znovu hrát. Nejdřív jsem to vyzkoušel s kamarády Honzou a Zamykem (NeMocNej Band), zda jsem schopen na bicí ještě hrát - údajně ano, no tak jsem vyzkoušel ještě jednu možnost - zahrát si s klukama okolo kapely Expandeer (no nevím, jestli tahle kapela vůbec existuje - nikdo se neozval, co dál :o). No a když jsem objevil inzerát, že kapela All Regrets hledá bubeníka, byl jsem tak drzý, prohlásil jsem se za bicmena a šel jsem na to. Podle posledních zpráv jsem byl přijat. Co bude dál? No ještě bych chtěl nějaký ten rok hrát a pak uvidíme :o))

Na co tedy hraju:

Bicí Tama Swingstar model 1994 - BD22x16, TT 12+12+13, FT 16, snare Mapex 14x6,5, hardware Tama, činely Zildjian ZHT Rock, 22" rock ride, 16" rock crash, 18" rock crash, 14" rock hi-hat, 10" splash, paličky Pellwood a Balbex.

Kytary: Fender + Ibanez + Washburn - akustiky - typy nevím

Baskytara: Fender jazz - prodáno (jsem asi osel, no :o((

Co mě baví a inspiruje?

Kapely Nightwish, Tristania, In The Woods, Opeth, Porcupine Tree, Beyond Down, Katatonia, Red Hot Chili Peppers, Whipping Boy, James, R.E.M., U2, Moby, David Bowie, In Flames, Children of Bodom, Paramore, Pearl Jam, Faith No More, Morcheeba, dříve také Rolling Stones, Yes, Oasis, Green Day - to je jen suchý výčet - každá muzika a každá kapela má něco do sebe.

Mám rád knížky - hlavně francouzský a anglický realismus, pak prozaiky po II. sv. válce (Fuks, Hrabal, Páral, Kundera), mám i oblíbeného básníka - asi Josef Kainar, ale je toho víc :o)

Co nemám rád - no příliš nemusím punk, co nemám rád je tahání politiky do hudby, to už tady bylo a dopadlo to špatně :o)

Nesnáším: hospodský kecy o politice (vždycky se to zvrhne :o)), křivárny, levárny,  úhybné manévry  a jiné úlety podobné kategorie,  dál  chat, facebook, ICQ, spam, prasárny na silnicích a různé "poradce" typu 18 letej hošík v kvádru svými manipulátory přesvědčený o jediné pravdě na světě - té jejich :o)), kategorizování, škatulkování, reklamy uprostřed děje velmi napínavého filmu, no nesnáším - tohle mě spíš megasere!!!!!!!

A jinak nemám rád psaní o sobě, takže pánové končíme :o))))